Nedostatek zdrojů: Recyklace II (aneb Kde je zlatý důl)
Globální poptávka po zdrojích roste a do roku 2050 se má zdvojnásobit. Recyklační průmysl tedy čeká boom. Ale už dnes je často finančně výhodnější získávat řadu surovin zpracováním odpadů než těžbou. Třeba dostat měď a zlato z elektroodpadů už umíme 13krát levněji než z měděných či zlatonosných rud.
Recyklace je jedním ze základních prvků takzvané cirkulární ekonomiky hospodářského modelu budoucnosti. V tomto článku se nebudeme zabývat ekologickým rozměrem recyklace – že je nutnost chránit přírodu před zamořením odpady stále naléhavější, bereme za samozřejmost. Tento článek bude takřka celý o ekonomických výhodách recyklace surovin v porovnání s jejich těžbou. Jak jsme si naznačili na příkladu mědi a zlata v elektroodpadech, je výhodnost recyklace obzvlášť zřejmá v případě kovů. Kovy totiž mívají chemické vlastnosti, které umožňují jejich opakovanou recyklaci, aniž by přitom ztrácely na kvalitě. Recyklace je navíc oproti těžbě mnohem méně nákladná. Například při recyklaci oceli se spotřebuje o 50 % méně energie než při její výrobě z vytěžené rudy. Recyklace mědi ušetří 85 % energie, u hliníku je to dokonce 95 %. Přitom výdaje za energii jsou v metalurgii velmi podstatnou položkou, při výrobě hliníku z rudy tvoří 30 % celkových nákladů. Položek v nákladech je víc, další je třeba voda – té se při recyklaci oceli se ušetří až 40 %.
Zpracování kovových odpadů proto roste. Přibližně 50 % veškeré poptávky po mědi v EU dnes pokrývá recyklace. A poptávka po tomto kovu vytrvale stoupá, od šedesátých let vylétla o 250 %. Cena mědi vzrostla od roku 2000 o 200 %.
Hliník patří mezi deset nejrecyklovanějších kovů na planetě. Například sběr a zpracování nápojových plechovek, ve kterých se aluminium používá, má v zemích jako Německo 99% efektivitu. V Česku to podle údajů z roku 2015 zvládáme zatím jen na 59 %. Nejrecyklovanějším kovem na světě je olovo. Drtivá většina tohoto kovu (85 %) se využije při výrobě baterií, v USA a EU se míra recyklace blíží hodnotě 100 %.
Přes tato zajímavá čísla obecně platí, že sběr a zpracování kovového odpadu je v mnoha ohledech stále na nízké úrovni. Možnosti recyklace jsou stále nevyužité, a to dokonce i v případě výroby oceli. Podle studie OSN se ze 60 nejčastěji využívaných kovů jen třetina recykluje v míře přesahující 50 %. U 34 kovů je míra recyklace dokonce nižší než 1 %. To se však zřejmě brzy změní. Mezi minimálně recyklované patří například kovy vzácných zemin, které jsou klíčové pro výrobu moderních technologií a zároveň jich začíná být akutní nedostatek.
Co je v jedné tuně vyhozených iPhonů
Obrovským a málo využitým zdrojem kovů je elektronický odpad. Jeho množství roste, podle odhadů OSN se jej v roce 2021 vyprodukuje téměř sedm kilogramů na každého obyvatele planety. Zatím se ho recykluje jen přibližně 15 %.
Elektroodpad je proto budoucí zlatý důl. Doslova. Odhaduje se, že množství zlata ve světovém e-odpadu odpovídá 11 % veškerého zlata, které se na planetě vytěží každý rok. Z jedné tuny vyhozených iPhonů lze získat 300krát více zlata než z jedné tuny zlatonosné rudy a 6,5krát více stříbra než z tuny stříbrné rudy.
Smartphonů dnes používá po celém světě okolo 3 miliard lidí, počet všech aktivně používaných mobilních telefonů na naší planetě překročil 5 miliard. A tato čísla velmi rychle rostou. Průměrný uživatel smartphonu vymění svůj přístroj za novější během 11 měsíců. To znamená, že se každý den vyhodí na celém světě miliony mobilů. Asi jen 10 % z nich se zrecykluje. Zbytek končí na skládkách, včetně těch divokých, a stává se vážným ekologickým problémem.
Přitom v jednom milionu iPhonů, které se takto denně vyhodí, je téměř 16 tun mědi, 25 tun hliníku, 350 kilogramů stříbra, 34 kilo zlata a 15 kilogramů paladia. Ve smartphonech najdeme také skoro všechny typy kovů vzácných zemin.
Robotka Daisy
Recyklace elektroodpadu se tedy stává stále atraktivnějším byznysmodelem. Podle loňské studie australsko-čínského týmu vědců je získávání zlata, mědi a několika dalších kovů z vyhozené elektroniky už nyní 13krát levnější než získávat tyto suroviny těžbou. A cena recyklace těchto kovů z e-odpadů rok od roku klesá.
Potíž je v tom, že zmíněný výzkum pracoval s daty z osmi největších firem na recyklaci e-odpadu v Číně. Tam se na recyklaci elektronického odpadu běžně využívá levná pracovní síla, včetně dětí, které elektroniku rozmontovávají ručně na součástky, přičemž při extrakci kovů se na ekologickou šetrnost moc nehledí, a tak uniká do atmosféry řada nebezpečných chemikálií.
Nicméně na světě se již objevila řada nových technologií, jež dokážou extrahovat z vyhozené elektroniky hodnotné suroviny bezpečněji.
Příkladem je firma Apple, která přišla už v roce 2016 s robotem jménem Liam, jenž uměl vyhozené iPhony rozebírat na součástky. Loni pak Apple představil Liamova vylepšeného sourozence, robotku Daisy. Ta umí rozmontovat 15 různých modelů iPhonu rychlostí 200 kusů za hodinu. To znamená 1,2 milionu iPhonů za rok.
Platina z prachu ulice
Pro získávání surovin z odpadů se vžil název urban mining. Tedy městská těžba. Urban mining má mnoho podob. Například firma Veolia těží platinu, paladium a rhodium z prachu nasbíraného čisticími vozy v ulicích britských měst. Tyto drahé kovy se do prachu metropolí dostávají z automobilových katalyzátorů, a pokud máte takového prachu dost – Veolia ho nasbírá 160 000 tun ročně – už to začíná být zajímavé.
Čím dál více se v tomto ohledu mluví i o těžbě surovin ze starých skládek. V EU v současné době existuje více než půl milionu skládek, na nichž je uložen odpad z minulosti. Urban mining se pochopitelně neomezuje pouze na kovy. Produkty z recyklovaného plastu jsou podle odhadů až o 80 % levnější než výroba z nových materiálů, pokud se daří udržet nízko náklady na sběr, třídění a zpracování plastových odpadů.
U nás je průkopníkem v recyklaci plastu například firma SUEZ Využití zdrojů, která mimo jiné spustila linku na zpracování plastových LDPE fólií, jež disciplinovaní Češi sice vyhazují do těch správných kontejnerů, ale dosud pro ně u nás chyběla odpovídající zpracovatelská technologie. kládky jsou plné stavebního odpadu, který je také stále zajímavější surovinou k recyklaci. A stále nevyužitou. V Česku končí na skládkách až 90 druhotných surovin ze stavebnictví.
Zpracování těchto surovin se u nás věnuje například firma ERC-TECH, která je celosvětovým inovátorem ve vývoji betonu a betonových stavebních prvků ze 100% recyklovaných kameniv. Její beton je s tím tradičně vyráběným plně srovnatelný. Technologie ERC-TECH dokážou zpracovávat odpad z betonu, cihel, dlažeb, keramiky, sanitárních výrobků, střešních tašek a keramických výrobků.
Jak prohlásil nedávno šéf společnosti Pavel Gorecky v magazínu BusinessInfo: „Pokud by se plně využilo našich znalostí a technologické inovace, kterou přinášíme, ušetřilo by se v České republice ročně více než 3,5 miliardy korun a došlo by ke snížení objemu emisí CO2 o více jak 1 milion tun, což pro Českou republiku představuje finanční zátěž více než 20 milionů euro každý rok.“
Zveme Vás na letošní ročník Mezinárodního strojírenského veletrhu, který se uskuteční
7. až 11. října 2019 v Brně.
Potkat nás můžete od pondělí 7. října do středy 9. října 2019 od 9:00 do 18:00 na volné ploše přímo
v centru MSV, kde bude mezi pavilony P a Z stát náš truck.
Těšíme se na Vás!