Nedostatek zdrojů: Cirkulární ekonomika v Česku
Všude ve světě se začínají rychle prosazovat principy cirkulární ekonomiky, která produkuje minimum odpadů a udržuje zdroje co nejdéle v oběhu. Podle odborníků je to byznysmodel budoucnosti. Jak se dá cirkulárně hospodařit v Česku? Vyplatí se to? Kterým českým firmám se v tomto oboru daří?
Cirkulární ekonomika má nahradit stávající lineární systém „vytěžit-vyrobit-vyhodit“ modelem hospodářství, kde se už při navrhování výrobků počítá s jejich recyklovatelností nebo remanufacturingem a téměř veškerý odpad nachází nějaké využití. Podrobněji jsme si cirkulární ekonomiku popsali zde.
V Evropě jsou v tomto ohledu nejdále státy jako Nizozemsko, Švédsko či Finsko. Nizozemská vláda si například vytyčila cíl, že nejpozději do roku 2050 bude země využívat výhradně obnovitelné a recyklovatelné zdroje.
V Česku brzdí rozvoj cirkulární ekonomiky skládky, které u nás představují nejlevnější možnost, jak se zbavit odpadu. Změnu k lepšímu by mohla přinést nová strategie Cirkulární Česko 2040. Ministerstvo životního prostředí v ní navrhuje zvýšení poplatků za skládky, kde dnes zbytečně končí i velká část bioodpadů a až polovina vytříděných plastů. Do roku 2030 pak má být podle chystaného zákona o odpadech skládkování v ČR ukončeno a nahrazeno spalováním a recyklací. Přesněji řečeno, na skládkách bude smět skončit jen 10 % komunálního odpadu, a to pouze takového, který je dále nezpracovatelný.
Hlavní motivací budou finance. Skládkování se bude obcím postupně prodražovat – poplatek z dnešních 500 Kč za tunu postupně vzroste až na 1850 Kč za tunu v roce 2029. Ovšem za splněné normy třídění se obcím poplatek sníží (například když v roce 2025 zvládnou vytřídit 70 % komunálního odpadu, budou platit nadále jen 500 Kč). Další změny přináší i balíček cirkulární ekonomiky, jejž loni představila EU. Evropská komise zároveň v říjnu vydala Akční plán pro bioekonomiku, jehož součástí je investiční platforma na podporu projektů a inovací z oblasti cirkulární bioekonomiky s rozpočtem 100 milionů eur (2,6 miliardy Kč). Trendy cirkulární ekonomiky podporuje i české Ministerstvo průmyslu a obchodu, které od roku 2017 organizuje soutěž Přeměna odpadů na zdroje. Té se mohou účastnit výrobní podniky, stavební firmy, provozovatelé služeb, obce nebo žáci a studenti. MPO také organizuje program Inovační vouchery, v jehož rámci mohou malé a střední podniky žádat o podporu až do výše 85 % výdajů na inovace, které přispějí k efektivnějšímu nakládání s vodou.
Finanční podporu projektům na zpracování odpadu samozřejmě nabízejí i banky a investiční společnosti. Například Česká spořitelna, kde se odpadovému hospodářství dlouhodobě věnuje celý tým v rámci oddělení projektového a exportního financování.
České firmy mezi světovou špičkou
Tuzemských společností přecházejících na cirkulární model stále přibývá. „Překvapila mne akcelerace poptávky v posledních dvou letech. Každý týden se nám ozvou průměrně tři firmy s žádostí o spolupráci, účast na konkrétních projektech či konzultace,“ říká zakladatelka českého Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN) Soňa Jonášová.
V inovacích pro cirkulární ekonomiku patříme ke světové špičce. Příkladem je technologie Hydal, která jako jediná na světě dokáže průmyslově zpracovat použitý fritovací olej a přeměnit ho na vysoce hodnotnou surovinu – biopolymer typu PHB. Ten je dále využitelný jako surovina pro výrobu přírodně rozložitelných bioplastů nebo rozložitelných mikroplastů.
Unikátní technologii vyvinula česká firma NAFIGATE Corporation společně s Fakultou chemickou VUT v Brně, Mikrobiologickým ústavem AV ČR a Vysokou školou chemicko-technologickou. Potenciál Hydalu je obrovský, řeší totiž hned několik problémů zároveň. Zaprvé problém s odpadními kuchyňskými oleji, jichž se jen v Číně vyprodukuje 30 milionů tun ročně, v USA 10 milionů tun. Za druhé problém se zamořením životního prostředí plasty, a především mikroplasty, které se dostávají do zažívacího traktu mnoha živočichů. Plasty i mikroplasty z biopolymeru PHB se totiž samy rozloží. V Česku se nyní staví první továrna na průmyslovou výrobu tohoto biopolymeru, investory jsou NAFIGATE a bohumínská firma Bochemie.
Úspěšnou firmou v cirkulární ekonomice je i vizovická KOMA Modular, která buduje modulární stavby a poté je pronajímá městům a obcím. Budovy se dají přesouvat z místa na místo a mohou měnit svůj účel podle filozofie „Postavím, přestavím, rozeberu, postavím znovu a jinak“.
A Karlovarské minerální vody spustily loni ve spolupráci s ICIEN a Vysokou školou chemicko-technologickou projekt Zálohujme?, který se snaží zavést v Česku systém zálohování PET lahví, zaměřený na zefektivnění jejich recyklace. „Češi jsou v Evropě jedni z nejlepších v třídění odpadu, přibližně 7 z 10 PET nápojových obalů uvedených na trh končí ve žlutých kontejnerech. Současné údaje z praxe dále ukazují, že do recyklačních zařízení už se však dostane jen 57,5 % PET lahví,“ říká Soňa Jonášová z ICIEN. Podle projektu Zálohujme? lze jednu PET lahev zrecyklovat až 15krát a ročně přicházíme kvůli neefektivnímu třídění petek až o 270 milionů korun. Společnost Karlovarské minerální vody zároveň v květnu 2018 představila novou PET lahev vyrobenou z 50 % z recyklovaného plastu.
Přesto je u nás takových firem zatím málo. Hlavním důvodem je nedostatek informací. „O cirkulární ekonomice ví v Česku stále málo lidí a ani mnoho podnikatelů a manažerů nemá tušení, jaké možnosti nám tento fenomén přináší,“ uvádí pro studii INCIEN místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička.
Nedostatek povědomí o cirkulární ekonomice brzdí rozvoj tohoto fenoménu i z opačné strany. Zásadní roli totiž hraje aktivní přístup spotřebitele. Aby třeba oděvní značka mohla vyrobit nové oblečení ze starého textilu, musí mít spotřebitelé možnost nějak jej výrobci předat. Zároveň se musí vytvořit poptávka po udržitelných produktech. „Pro české zákazníky zatím není výrobek z recyklátu nijak atraktivní. Naopak na Západě, třeba v Nizozemsku, jsou ekologické výrobky žádané,“ popisuje své zkušenosti Soňa Jonášová. Na druhé straně, podle průzkumu CSR & Reputation Research 2016 je 68 % lidí v Česku ochotno připlatit si za výrobek šetrný k životnímu prostředí. A verva, s jakou Češi třídí odpad, je také jistým důvodem k optimismu, že nám principy cirkulární ekonomiky nejsou vzdálené.