Nedostatek zdrojů: Cirkulární ekonomika aneb Nevyhazovat znamená vydělávat
Obyvatel planety rychle přibývá, globální ekonomika roste a světová střední třída se početně rozšířila z 1 na 3,5 miliardy lidí. Tím pádem povážlivě ubývá zdrojů od potravin až po vzácné kovy a ekologická zátěž se stává neudržitelnou. Řešení? Jednou z možností je cirkulární ekonomika.
Žijeme v éře lineární ekonomiky – vytěžit, vyrobit, použít a vyhodit. Studie odhadují, že až 95 % výrobků končí v koši do pouhých šesti měsíců od zakoupení. V USA momentálně recyklují jen asi 10 % použitých plastů, v Evropě se ročně vyprodukuje 2,5 miliardy tun odpadu. Zhruba polovina z toho putuje do spaloven a na skládky, kde často končí i vzácné materiály – odhaduje se, že například zlata dnes leží v odpadcích a vysloužilé elektronice víc než v přírodních nalezištích.
Plýtváme zdroji a prostředky neumíme využít efektivně. Podle poradenské společnosti McKinsey je průměrné evropské auto 92 % času zaparkované, 31 % jídla zbytečně znehodnotíme a kanceláře používáme jen 30 % až 50 % času.
Možné řešení je nahradit lineární hospodářství hospodářstvím oběhovým. Jeho cílem je vytvářet spotřební cykly tak, aby použité suroviny ztrácely co nejméně na hodnotě, byly znovu použitelné a podporovaly udržitelný rozvoj. „Jde o systém, v němž nic není odpadem,“ vysvětluje zakladatelka českého Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN) Soňa Jonášová. Jinak řečeno: na odpad se tu nahlíží jako na další možný zdroj.
V oběhové ekonomice se pracuje se dvěma oddělenými materiálovými cykly. Využívají se jednak přírodní materiály, které se mohou navrátit do země. Druhý oběh tvoří syntetické materiály – takové, jež je možné z produktů extrahovat a recyklovat. Všechny procesy by měly vést k tomu, abychom tolik nezatěžovali životní prostředí.
V cirkulární ekonomice se prodej zboží často nahrazuje pronájmem, aplikuje tedy principy sdílené ekonomiky. „Hospodářský růst není nutně podmíněn tím, že si budeme kupovat spoustu produktů. Místo toho si můžeme kupovat služby,“ říká Soňa Jonášová.
Studie společnosti McKinsey odhaduje, že by se Evropa mohla do roku 2030 dostat na úroveň, kdy pro ni bude aplikace cirkulární ekonomiky znamenat přínos ve výši 1,8 bilionu eur ročně (což je více než 46 bilionů korun). Přechodem na oběhovou ekonomiku by se podle McKinsey snížila závislost Evropy na zdrojích, stoupla by zaměstnanost (odhaduje se, že by to přineslo 2 miliony nových pracovních míst), zrychlil hospodářský růst a rozvoj technologických inovací.
Právě technologické inovace zde budou hrát klíčovou roli. Konkrétním příkladem může být doprava. Díky carsharingu, chytrým materiálům, autonomnímu řízení a elektromobilitě by se cena za kilometr jízdy mohla do roku 2030 snížit až o 75 %. V zemědělství by mohly nové technologie zvýšit efektivitu využívání hnojiv a vody až o 30 %. A díky modulární architektuře se mohou snížit vstupní náklady ve stavebnictví až o 50 %.
Jeden Heineken nestačí…
Pozitivní zprávou je, že se k přechodu na cirkulární ekonomiku začíná hlásit stále více firem. Méně dobrou zprávou je, že k ní mají ve skutečnosti daleko. Loňská studie bankovní společnosti ING ukázala, že na cirkulární ekonomiku plánuje přejít až 62 % amerických firem, ale u 66 % z nich to znamená zavedení jen těch nejzákladnějších opatření okolo snížení odpadu a efektivnějšího využívání zdrojů.
O komplexní přepracování obchodního modelu se snaží například firma Heineken. Ta ve svém pivovaru v severním Mexiku využívá k vyhřívání varen přebytečné teplo z nedaleké sklárny, mláto prodává jako krmivo pro dobytek a plánuje z něj vyrábět hodnotnější produkty. Třeba tak, že ze zrn dostane proteiny, tuky a jiné látky, které pak nabídne v potravinářském, kosmetickém či farmaceutickém průmyslu.
Heineken zároveň dlouhodobě pracuje na snížení spotřeby vody, která je v pivovarnictví obecně poměrně vysoká. Ještě v roce 2008 potřeboval na výrobu litru piva v průměru 5 litrů vody. Nyní to snížil na 3,5 litru. To však mluvíme o průměrné spotřebě celého globálního koncernu – zmiňovaný mexický pivovar plánuje jít ještě dál a snížit spotřebu na dva litry. Pivovar zároveň používá výhradně obnovitelnou energii a do sousední sklárny posílá veškeré staré a rozbité sklo z použitých lahví. Jejich etikety jdou na výrobu toaletního papíru, z pivovarského bioodpadu se zase vyrábí hnojivo.
V roce 2015 uveřejnil koncern Heineken na svém Twitteru, že mu jen samotné snížení spotřeby vody a energií za posledních šest let ušetřilo 84 milionů dolarů. Tedy bezmála 2 miliardy korun. Pro podobné příklady však nemusíme chodit až do Mexika, protože…
…v cirkulární ekonomice se zabydlují i Češi
V zavádění oběhových principů je velmi kreativní a úspěšná například česká pobočka firmy IKEA. Tento švédský nábytkářský řetězec aplikuje cirkulární aktivity napříč celým svým dodavatelsko-odběratelským řetězcem. Mimo jiné chce do roku 2030 vyrábět vše z recyklovaných nebo ekologických materiálů, aby se z jeho zboží nikdy nestal odpad, a když už, tak recyklovatelný. Lokální pobočky firmy mají ovšem v zavádění cirkulárních projektů velkou míru volnosti. A tak vznikl v české IKEA projekt „Druhý život nábytku“, v jehož rámci mohou zákazníci vrátit do prodejen starý nábytek a ve výši zbytkové hodnoty získají voucher na další nákup. IKEA použitý nábytek prodává formou bazaru.
Podobná služba běží například ve Španělsku, v Belgii nebo v Japonsku. V každé zemi ji však místní IKEA pojala po svém.
Momentálně se v Česku takto vykoupí přes 300 výrobků IKEA, většinou se jedná o komody, stoly, židle. Ty se pak znovu prodají v průměru za jeden až jeden a půl dne. Zájem lidí o nábytek z druhé ruky podle mluvčího firmy stoupá.
Stejně tak stoupá zájem dalších českých firem o cirkulární ekonomiku. Podle Soni Jonášové jsou některé české firmy v této oblasti na světové úrovni. Česko samotné však ještě zdaleka ne. To se má ovšem brzy změnit…
O úspěšných českých firmách, které se řídí principy oběhové ekonomiky, a o možnostech, jež se u nás v této oblasti nabízejí – od zájmu zákazníků po podporu ze strany státu – najdete v našem dalším článku věnovaném cirkulární ekonomice.