Nedostatek zdrojů: Recyklace I
Podle údajů Světové banky se na světě ročně recykluje okolo 270 milionů tun odpadu. Zhruba tolik váží 740 mrakodrapů Empire State Building. Globální recyklační průmysl má hodnotu 200 miliard dolarů. A není pochyb o tom, že v dnešním přelidněném a znečištěném světě ho čeká boom.
Ještě loni byla absolutní světovou velmocí ve zpracování odpadu Čína spolu s Hongkongem. Její dominantní postavení mělo kořeny v devadesátých letech, kdy se Říše středu začala měnit v centrum světové průmyslové výroby. To potřebovalo stále více surovin, například plastových pelet, z nichž se dají vyrábět podrážky bot a spousty jiných předmětů. Takové pelety se dají získat z recyklovaných plastů. A tato čínská poptávka po surovinách se šťastně potkala s tehdejší poptávkou západních zemí po ekologické recyklaci odpadů. Navíc lodě, které vozily čínské výrobky na Západ, se vracely domů skoro prázdné. Skvělá příležitost naplnit je odpadem.
V Číně nastal recyklační boom. Řada tamních firem na tom pohádkově zbohatla. „První čínská miliardářka Čang Jin vybudovala svoji firmu Nine Dragons na dovozu starého papíru z USA, jejž zpracovávala ve svých továrnách. Kombinace už existující poptávky, levné pracovní síly a laxních zákonů na ochranu životního prostředí učinila z Číny ideální světové centrum recyklace,“ popsal situaci list Financial Times.
Ten ve svém článku cituje odbornou studii, která odhaduje, že mezi lety 1988 až 2016 Čína a Hongkong importovaly plastový odpad v hodnotě 81 miliard dolarů (1,9 bilionu korun).
Jenže před několika lety začalo čínské vedení brát ekologické problémy ve své zemi o něco vážněji. A špinavý a zkorumpovaný recyklační byznys upadl v nemilost. Opatření proti „cizáckým odpadkům“ se navíc dala výhodně politicky využít. Vše vyvrcholilo akcí nazvanou Národní meč, která vešla v platnost na Nový rok 2018 a dovoz odpadu do Číny radikálně omezila.
Zatímco ještě v první polovině roku 2017 mířilo do Číny a Hongkongu 60 % veškerého exportu použitých plastů ze zemí G7 (největších vývozců odpadu na světě), ve stejném období roku 2018 už to bylo jen 10 %.
Globální toky odpadků se narychlo přelily do jihovýchodní Asie. „Během pár měsíců se Malajsie stala největším dovozcem plastového odpadu na světě. Dováží ho teď dvakrát více než Čína a Hongkong. Ve Vietnamu se import vyhozených plastů zdvojnásobil. Avšak zemí, která zažila největší nárůst, je Thajsko, kde import vystoupal o 1370 procent,“ líčí Financial Times.
Takový příval odpadu a spuštění narychlo a nadivoko vybudovaných recyklačních fabrik vyvolal v jihovýchodní Asii lokální ekologickou katastrofu. Vlády postižených zemí na to pochopitelně reagují. Thajsko se například chystá dovoz plastového odpadu úplně zakázat. Jihovýchodní Asie Čínu nenahradí. Doba zaoceánského outsourcingu odpadového hospodářství zřejmě skončila.
Znamená čínské embargo začátek zlatých časů recyklace?
„Z dlouhodobého hlediska se to ukáže jako pozitivní věc, protože se budeme muset více soustředit na naše vlastní recyklační kapacity,“ říká eurokomisař pro životní prostředí Karmenu Vella. Ten odhaduje, že do roku 2025 bude v EU nutné vybudovat 250 nových zařízení na třídění odpadu a 300 podniků na recyklaci. Výrobci potřebných technologií zažívají boom.
Podobně je tomu v USA, kde se navíc ve velkém začínají angažovat recyklační firmy z Číny. Ta se změnila takřka přes noc z největšího dovozce odpadu v největšího importéra zmíněných plastových pelet, které tamní průmysl stále potřebuje.
Podle analýzy společnosti Global Info Research měl globální trh s recyklací odpadů v roce 2017 hodnotu 372,4 miliard dolarů (přes 8,5 bilionu korun). Do konce roku 2023 by měla jeho hodnota stoupnout na 412,5 miliardy dolarů (přes 9,4 bilionu korun).
Mimořádně dobře by se mělo dařit i trhu s technologiemi pro recyklaci odpadu. A konkrétně sektor technologií pro recyklaci plastů čeká v následujících osmi letech meziroční růst okolo 6,3 %. Mimo jiné proto, že výroba plastů, především obalů, stále prudce stoupá, globálně i v Česku.
Řada odborníků vidí jediný skutečný posun v přechodu na cirkulární ekonomiku, v níž materiály i produkty obíhají v uzavřeném cyklu a nevzniká téměř žádný nevyužitý odpad. Už při navrhování nových produktů se tedy počítá s tím, že musí být plně recyklovatelné.
Společnost Adidas představila letos v dubnu první stoprocentně recyklovatelnou běžeckou obuv na světě. Jmenuje se Futurecraft.Loop a je celá, od podrážek až po tkaničky, vyrobená jen z jednoho typu plastu. Obvykle se sportovní boty vyrábějí z mnoha různých materiálů, které se od sebe obtížně oddělují, což recyklaci komplikuje. Použité boty Futurecraft.Loop se dají jednoduše vyčistit, rozdrtit na pelety a přetavit v materiál na nové tenisky.
Někdy jsou řešení technologicky mnohem jednodušší. Belgická firma Ecover zareagovala na skutečnost, že ač se pevné plastové obaly od čisticích prostředků či šamponů běžně recyklují, při míchání plastů různých barev vzniká materiál mnohem horší kvality a s omezeným využitím. A tak se firma rozhodla prodávat své čisticí prostředky pro domácnost pouze v obalech z bílého či bezbarvého plastu, které se dají recyklovat víceméně donekonečna.
Britský startup Recycling Technologies vyvinul stroj schopný přeměnit takřka jakýkoli ohebný plast zpátky na jakýsi ekvivalent ropy.
Zařízení odpad nadrtí, vysuší a pak jej pomocí procesu, který se podobá takzvanému krakování, proměňuje v olejnatou tekutinu. Ta se dá využít jako ekologicky šetrnější pohonná hmota pro lodní dopravu nebo jako surovina pro výrobu nových plastů.
Velmi zajímavá řešení vznikají i v Česku. Například třebíčská firma Via Alta loni představila první výrobní linku ve střední Evropě schopnou zpracovat plastový odpad, ale také špatně recyklovatelné sklo ze solárních panelů na výrobu takzvaného polymerního betonu. Ten má stejné, nebo dokonce lepší mechanické vlastnosti než klasický beton a dá se využít na výrobu dlaždic, obrubníků, stavebních prvků a podobně. Technologii Polybet firma vyvinula ve spolupráci s Latvijas Universitāte v lotyšské Rize a ČVUT Praha.
A brněnská společnost Asio vyvinula společně s brněnským Vysokým učením technickým technologii na recyklaci takzvané šedé vody. Tímto termínem se označuje odpadní voda z umyvadel a sprch. Zařízení brněnských akademiků a firmy Asio dokáže tuto vodu vyčistit, aby byla znovu použitelná. Firma už je úspěšně vyváží na Slovensko, do Maďarska, Rumunska a Chorvatska. Na jihu Evropy má tato technologie obzvlášť velký potenciál, protože tam začíná být nedostatek sladké vody velmi naléhavý. Recyklace použité vody je navíc ekologičtější a levnější než úprava vody z moře.
Je ovšem jisté, že nutnost čistit a využívat použitou vodu se neomezí jen na jižní kraje. Odborníci odhadují, že bez recyklace se voda v blízké budoucnosti dramaticky zdraží po celé Evropě. Zájem o technologie, jako je zmíněné zařízení od firmy Asio, tedy nejspíš poroste.