Martin Kunt

Pak přišel osobní rozvoj. A potom koučink. Dnes vím, že jsem ho vlastně hledal celý život a nakonec si mě našel on. Věřím, že svůj život si každý tvoří sám. Rád hledám v lidech to dobré a někdy jsem možná první, kdo jim to ukáže.

Jsem kouč, mentor, lektor a především člověk, který věří v otevřenost, upřímnost, odvahu, rozvoj, radost, lásku a svobodu. A také jsem šťastný děda s mládím v srdci.

Co dělám?

Věnuji se koučování, mentoringu a lektorování. Nejvíc mě zajímají slepé úhly lidí, jejich vztahy a způsob, jakým spolu komunikují. 

Koučování se věnuji vědomě od roku 2014. Tehdy mi jeden zaměstnanec u firemního klienta řekl něco, co pro mě bylo důležité: „Dobře ho koučuješ, toho našeho šéfa. Je to na něm znát, nám se lépe dýchá a práce začala všechny víc bavit.“ 

Od té chvíle své kompetence dál studuji, zdokonaluji a kultivuju. Dnes mám za sebou několik tisíc hodin koučování. 

Pomáhám lidem zastavit se, podívat se na věci z jiné perspektivy a najít vlastní cestu. Nesoudím a neřeším, jestli je něco dobře nebo špatně. Prostě to je. Důležité pro mě je, co s tím člověk udělá. 

V jakém kraji působím?

Působím především v Praze, ale lokalita mě vlastně příliš neomezuje. Koučování pro mě není o místě, ale o setkání dvou lidí a prostoru, který si spolu vytvoří. 

Můžeme sedět naproti sobě, můžeme být online a můžeme se potkat i někde úplně jinde. Důležitější než kde se potkáme, je pro mě to, co si z našeho setkání člověk odnese. 

Vnímám se víc jako mentor, nebo kouč?

Asi obojí. Koučink mi dává prostor být průvodcem. Klást otázky, naslouchat a pomáhat člověku najít jeho vlastní odpovědi. 

Mentoring je zase o zkušenosti. Některé věci už jsem v životě zažil, vyzkoušel, někde jsem uspěl a někde jsem se pořádně spálil. A pokud moje zkušenost může někomu pomoct vidět situaci jinak, rád ji nabídnu. 

Nechci ale lidem říkat, co mají dělat. Mnohem víc mě baví, když si na to přijdou sami. Proto se koučink a mentoring v mé práci přirozeně prolínají. Někdy člověk potřebuje otázku. Jindy zkušenost. A někdy jen někoho, kdo ho opravdu poslouchá. 

Proč chci rozvíjet hybatele?

Protože věřím, že nadšení a energie jsou skvělým motorem změny. Zároveň ale vím, že právě velké nadšení může člověka někdy dostat do situace, kdy projektu začne dávat úplně všechno. A postupně zapomene, že má také rodinu, přátele, práci, vlastní potřeby a život mimo svůj projekt.

Hybatele proto provázím také v tom, aby se dokázali na svůj projekt podívat v reálném světle. Aby si dokázali pojmenovat, co jim projekt přináší, co od nich bere a kolik energie mu skutečně chtějí a mohou dát. Pomáhám jim hledat rovnováhu. Ne proto, aby ubrali ze svého nadšení, ale aby ho dokázali dlouhodobě udržet.

Protože pro mě není úspěšný hybatel ten, kdo se pro svůj projekt úplně vyčerpá. Úspěšný hybatel je podle mě člověk, který dokáže svou energii rozdělit mezi to, co je pro něj důležité – mezi svůj projekt, rodinu, vztahy i sebe sama. 

A právě tím si zároveň vytváří ochranu před vyhořením. Chci, aby hybatelé dokázali měnit svět kolem sebe, ale přitom neztratili sami sebe.