Gabriela Čížková

Co bych dál ráda

Stále se věnuji zeleni. Chci, aby se tu sázelo mnohem více stromů a keřů. Aspoň tolik, kolik se kácí, ale radši víc. Chci, aby mě ráno budilo štěbetání ptáků a po stromech dováděly veverky. Chci, aby přibylo stínu a závětří. Chci na podvečerní procházce potkat ježka. Doufám, že se to povede oficiálními cestami, i když v záloze je i guerilla gardening. Až se jednou do Strašnic vrátí vrabci, bude moje mise splněna. Vrabci budou signál, že je tu dost hustých keřů, ve kterých si mohou bezpečně stavět hnízda. Protože vrabce politicky neukecáš.

Povzbudilo mě, jak makají ostatní hybatelé. Nasála jsem inspiraci z jejich projektů a vizí. Poučila jsem se z cest, kterými šplhají na svá pohoří, i z klopýtání ve slepých uličkách. Během programu jsem získala víc odvahy a sílu. Našla směr i cestu díky koučinku. Vyhledala jsem spřízněné eko-duše v okolí, které mají stejné pocity a přání. Teď vím, že v tom nejsem sama, že nejsem divná potrhlá tetka. Cítím se líp vybavená a odolnější. Poodstoupila jsem o krůček stranou, abych se při tom hájení zeleně neutrápila.