Dostavba dálnice D4 mezi Příbramí a Pískem může začít. Francouzské konsorcium DIVia podepsalo s Ministerstvem dopravy smlouvu, které mu umožní čerpat od bank úvěry v hodnotě 12,5 miliard korun.

Projekt rekonstrukce a dostavby dálnice D4 se má stát prvním úspěšným PPP projektem (tzv. Public Private Partnership), na kterém se podílí jak veřejný, tak soukromý sektor. Parametry financování doporučené Ministerstvu dopravy Českou spořitelnou navíc napomohou "rozhýbat" trh s projektovým financováním dlouhodobých infrastrukturních projektů v Česku.

"Pilotní PPP projekt po dlouhé době ukazuje, že spolupráce státního a privátního sektoru může státu ušetřit dost peněz," zdůrazňuje Jan Ornst, manažer pro infrastrukturní poradenství z České spořitelny.

Ve spolupráci se svými poradci - Českou spořitelnou (finanční poradenství), White & Case (právní poradenství) a společností Siebert + Talaš jako subdodavatel Obermeyer Helika (technické poradenství) – Ministerstvo dopravy zajistilo takové podmínky, které umožní státu minimalizovat náklady a zároveň dlouhodobě zajistit maximální kvalitu a dostupnost dálnice.

Stát ušetří díky konkurenci bank, více měnám i podmínkám splátek kolem 6 miliard korun

Stát začne společnosti DIVia splácet smluvní platby až po úspěšném uvedení dálnice do provozu. Splátky budou vycházet nikoliv z počtu aut, které budou úsekem projíždět, ale z jeho celkové dostupnosti. V případě, že bude snížená kvalita dálnice, bude omezen počet jízdních pruhů a bude potřeba provádět opravy vozovky, bude konsorcium DIVia financovat nejen samotnou rekonstrukci, ale také se mu po dobu rekonstrukce sníží měsíční poplatky od státu. To má sloužit jako motivace k tomu, aby vozovka byla v bezvadném stavu, a v případě potřebných oprav pak motivuje k jejich promptnímu provedení.

Ke snížení nákladů státu přispěje i navržená metoda financování. Koncesionář projektu, tedy konsorcium DIVia, bude čerpat úvěr ve dvou měnách – v korunách a v eurech. Rozložení úvěrování do více měn umožnilo státu vybírat z více uchazečů, uchazečům umožnilo získat levnější financování a nabídnout tak státu realizaci projektu za nižší cenu.

Kdyby ale bylo umožněno čerpat 12 miliardový úvěr výhradně v korunách, tak by při poskytnutí exkluzivity některé z velkých domácích bank konkrétnímu uchazeči hrozilo, že ostatní uchazeči by nebyli schopni financování získat a nebylo by tak zabezpečeno dostatečně konkurenční prostředí. V prostředí více měn tak mohly mezi sebou soutěžit české i evropské banky. Celkem mezi sebou v závěrečné fázi soutěžili tři uchazeči a jejich konkurence pomohla snížit náklady financování.

Celková cena, kterou stát zaplatí koncesionáři, je odvozena od aktuální základní sazby korunových a eurových swapů. Díky této konstrukci koncesionář ve své nabídce nemusel započítávat rezervu na případnou změnu základních sazeb v období mezi podáním nabídky a finančním uzavřením. Protože vývoj základních sazeb ukazuje velký rozptyl, nebylo by možné je pro dané období ze strany uchazečů výběrového řízení odhadnout a nabídky všech uchazečů by byly neúměrně zdraženy bez ohledu na skutečné hodnoty základních sazeb ke dni finančního uzavření, potvrdil Jan Ornst.

A jak se tyto parametry konkrétně promítnou do ceny, kterou stát zaplatí?

Zásadně, dodává Jan Šnajdr, ředitel Infrastrukturního poradenství: "Stát zaplatí za dostupnost D4 v čisté současné hodnotě 17,8 miliardy korun. Podle původních propočtů činila limitní částka pro výhodnost PPP modelu 23,7 miliardy korun. Stát tak ušetří bezmála 6 miliard korun."