• Desetina českých obcí se potýká s extrémní školní neúspěšností. Každé desáté dítě v nich nedokončí základní školu a šestina nedokončí střední školu nebo učiliště
• Děti ze sociálně slabých rodin mají třikrát větší šanci, že budou mít problémy ve škole
• Aktuálně je v Česku téměř 80 segregovaných škol 

Neúspěšnost dětí z chudšího prostředí ve vzdělávání je v Česku výrazně vyšší než v postkomunistických zemích jako Polsko či Estonsko. Výrazně zaostávají výsledky některých škol a i talentované děti ve “zbytkových” školách mají nízké aspirace. Povede-li se zlepšit školní výsledky těch nejslabších žáků, může to dlouhodobě přinést v průměru 18 miliard korun ročně do veřejných rozpočtů navíc. Žák, který dokončí alespoň SŠ, do nich odvede za svůj život v průměru o 2,3 – 2,8 milionu korun víc, než žák se základním vzděláním. Pomoci znevýhodněným dětem se dá různými způsoby. Například investicí do kvalitních programů včasné péče - za každou korunu dostane český stát zpět 3 až 4 Kč. Do konce století by tak do státní kasy mohlo díky investicím do těch nejohroženějších dětí doputovat 1,5 bilionu korun. 

Z analýzy Nerovnosti ve vzdělávání jako zdroj neefektivity, kterou pro Nadaci České spořitelny zpracoval sociolog Daniel Prokop se svým týmem PAQ Research a think-tank IDEA, vyplývá, že klíčem k pomoci dětem ze znevýhodněného prostředí mohou být kvalitní programy včasné péče, redukce absencí a předčasných odchodů, práce s rodinou, lepší regionální řízení vzdělání a dostatečná příprava a podpora pedagogů. Nadace České spořitelny v letošním roce investuje do vzdělávání průměrně 100 milionů korun, z velké části právě do projektů usilujících o zajištění rovných šancí v českém vzdělávacím systému.

"Nerovnosti ve školství jsou největším a rostoucím problémem českého školství. Místo, aby škola byla místem, kde se nerovnosti vyrovnávají, u nás je školství ještě prohlubuje. Doplácíme na to ekonomicky i společensky - rostoucí polarizací společnosti, klesající vírou v demokracii a v instituce," říká ředitel Nadace České spořitelny Ondřej Zapletal a dodává: "Řešením je včasná pomoc ohroženým dětem, aktivní opatření proti segregaci a posílení financování tam, kde je to nejvíc potřeba."  Nadace České spořitelny podporuje oblast vzdělávání už od roku 2018. Od té doby nejrůznější projekty, organizace a aktivity v této oblasti podpořila částkou více než 150 milionů korun.

"Je nutné, abychom přestali vnímat vzdělávání jako nákladovou položku, ale začali k ní přistupovat jako k investici do budoucí prosperity," říká předseda představenstva České spořitelny Tomáš Salomon a dodává: "Z hlediska prosperity české společnosti je vzdělávání jedním z nejdůležitějších faktorů. Také proto počínaje letošním rokem naše Nadace zvýší podporu vzdělávacích projektů na 100 milionů korun ročně."

Spirála neúspěchu

Nerovnostmi ve vzdělávání se v rámci analýzy nemyslí nerovnost výstupů, ale nerovnost šancí v přístupu ke kvalitnímu vzdělání. Děti z méně vzdělaných rodin s nízkým společenským statusem podle ní zaostávají více, než v dalších postkomunistických zemích jako je Estonsko či Polsko. V Česku se také více liší výsledky škol a jsou silněji závislé na tom, jaké socioekonomické složení žáků do nich chodí. "A nejde o výhodný trade-off, jak si často namlouváme. Výrazné zaostávání dětí z rodin s nízkým socioekonomickým a kulturním statusem není vyváženo excelencí těch na druhé straně společnosti. Ti se svým protějškům ze států jako Estonsko, Polsko, neřku-li Finsko, výsledky sotva vyrovnají," vysvětluje sociolog Daniel Prokop.

V některých regionech Česka také narůstá problém předčasně ukončeného vzdělávání. Zhruba 10 % českých obcí (především v regionu Karlovarsko a Ústecko) je zasaženo extrémní vzdělávací neúspěšností, kdy zde více než desetina žáků nedokončí devět tříd základní školy.

"Vzdělávací neúspěšnost na úrovni obcí silně souvisí s problémy, jako jsou exekuce či bytová nouze. Ty destabilizují rodiny, posilují stres dětí a vytvářejí prostředí, kde jsou nízké aspirace a malý sociální kapitál. Stát a obce přitom školám v těchto oblastech moc nepomáhají. Střední školu nebo učiliště v nejvíce problémových regionech nedokončí více než šestina mladé generace, která je tak ohrožena omezenou uplatnitelností na trhu práce. Státu tím vznikají náklady v řádech miliard korun. A dále se prohlubují rozdíly mezi těmito regiony a zbytkem Česka," vysvětluje spoluautor studie Václav Korbel z PAQ Research.

Vzdělávací (ne)úspěšnost českých dětí souvisí s bytovou situací i na individuální úrovni. Děti z rodin, jež se často stěhují a střídají nájmy, nebo bydlí na ubytovnách, mají proti dalším dětem z chudých a socioekonomicky srovnatelných rodin až třikrát větší šanci, že budou mít problémy ve škole.

"Nájemní bydlení v Česku je mnohem více nestabilní než to vlastnické," vysvětluje hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil a dodává: "Spíše než pokračovat v politice podporující vlastnické bydlení, je třeba upravit regulaci nájemního bydlení tak, aby se snížila jeho nestabilita. Pak lze očekávat také zlepšení studijních výsledků v něm vyrůstajících dětí."

Dalším z palčivých problémů českého školství jsou tzv. zbytkové školy, jež zcela zaostávají ve všech sledovaných parametrech. Dochází zde k segregaci žáků, často romských dětí, ze sociálně vyloučených lokalit, kteří jsou automaticky posíláni do "svých" škol. Aktuálně je v Česku téměř 80 segregovaných škol.

Řešením je včasná péče

Z analýzy, kterou do studie připravili Daniel Münich a Jana Krajčová z think-tanku IDEA, vyplývá, že zlepšení školních výsledků u těch nejohroženějších dětí ze sociálně slabých rodin může každý rok státu přinést v průměru 18 miliard korun ročně po dobu následujících 80 let. Do konce století to znamená 1,5 bilionu korun do státní kasy. Ambicióznější scénáře ale hovoří o přínosu přes sto miliard korun ročně.

"Skutečnost, že investice do vzdělání přinášejí plody až se zpožděním, a to z hlediska politického cyklu značným, vede v reálném politickém provozu k malé ochotě vlád do vzdělání investovat. Tato ochota se zvýší, pokud budou po vládách investice do vzdělání chtít samotní občané. Ti budou přínos investic do vzdělání chápat tím více, čím lepším vzděláním předtím projdou oni sami," komentuje David Navrátil. Konkrétně ze statistických propočtů vychází, že český stát za každou investovanou korunu do kvalitních programů včasné péče dostane zpět až 4 Kč. Tyto výsledky odhaduje model předpokládající dvouletou délku programu s náklady 50 – 100 000 Kč na žáka za rok, což přibližně odpovídá nákladům tuzemského předškolního vzdělávání.

"Absolvování alespoň dvou let předškolní výchovy v mateřské škole je u dětí z lokalit ohrožených vyloučením spojeno s dvakrát vyšší šancí na začlenění do standardní základní školy. Dokonce bez ohledu na vzdělání rodičů, etnicitu a konkrétní lokalitu bydliště. Kauzalitu tady musí potvrdit další výzkumy. Ze zahraničních výzkumů víme, že ale výrazně závisí i na kvalitě školky a na tom, že pracuje i s rodiči," říká Dan Prokop.

V České republice se různým typům služeb včasné péče věnuje celá řada organizací. "Ty jsou ale hodně roztříštěné a často řeší největší problémy v terénu, kdy děti z předškolního vzdělávání buď zcela vypadávají, nebo se pohybují tzv. na hraně," říká Ondřej Zapletal a dodává: "V reakci na to jsme spolu s nadacemi Albatros a OSF iniciovali vznik Platformy pro včasnou péči, která mezi tyto organizace rozdělila v první fázi pět milionů korun na projekty, které se snaží nejen zkvalitnit služby, ale také zvýšit jejich propojení a nastavit udržitelnost."

Vysoce výnosné jsou také programy na snížení předčasných odchodů ze střední školy. Z analýzy vyplývá, že kvůli nedokončenému středoškolskému vzdělání vzniká státu mnoho nákladů v oblasti sociálních dávek, trestné činnosti či ušlých odvodů.

Podpůrné programy pro středoškoláky, jako například mentoring či kurzy pro získání pracovních návyků, stojí zhruba 50 000 korun ročně. "Vzhledem k vysokým výnosům z dokončení střední školy by se investice navrátila, pokud by programy pomohly dokončit střední školu alespoň 2 až 4 procentům účastníků. Pokud by byly efektivnější, bude výnos stoupat," uzavírá Václav Korbel.

Analýza Nerovnosti ve vzdělávání jako zdroj neefektivity:

• Kompletní verze
• Zkrácená verze