Jak číst knihy v digitální době?

Březen 2020

 

Podnikatel Elon Musk údajně dřív četl dvě knihy denně. Bill Gates jich za rok zvládne padesát. Někteří z nás však na čtení zapomínají nebo nečtou tolik, jak by si přáli. Jak číst knihy v době, kterou charakterizuje nadbytek informací?

O úpadku čtenářské kultury v souvislosti s nástupem digitální éry se mluví již několik let. Dnes už intelektuálové, kteří chodívali s nosem zabořeným do knih, přiznávají, že nečtou tolik jako dřív. Může za to nejen nedostatek času kvůli práci nebo osobním vztahům, ale taky řada dalších faktorů. 

Hugh McGuire, zakladatel společnosti Librivox, která distribuuje audioknihy ve veřejném vlastnictví, považoval už v roce 2015 za zásadní, že lidem začalo dělat větší obtíže soustředit se na jednotlivá slova, věty a odstavce. Jako by čtení knih přestala být samozřejmostí. Odborníci i literární kritici se v té době shodovali, že velký vliv na naši schopnost číst mají digitální média, která současně narušují schopnost koncentrace.

Nikdo z nás přitom zřejmě nebude tvrdit, že je zcela imunní vůči neustálým upozorněním, která dostává několikrát denně prostřednictvím sociálních sítích, či vůči výstražným zvukům nově příchozích zpráv na telefonech. I nevinné pípnutí na člověka působí a spustí u něj vrozenou reakci „boj, nebo útěk”, při níž se v lidském těle zvyšuje hladina stresového hormonu kortizolu. A pokud je takových podnětů hodně, lidská pozornost se nutně musí tříštit. Stres narušuje prefrontální kůru, tedy oblast mozku, v níž jsou zastoupeny kognitivní funkce člověka. Potřeba sledovat příchozí oznámení na mobilním displeji pak mozek neustále vrací do stavu, kdy není schopen koncentrace.

Pro srovnání: webový magazín Quartz v jednom příspěvku vypočítal, že kdyby lidé trávili čtením tolik času, kolik průměrně stráví na sociálních sítích, přečetli by ročně až dvě stě knih.

Škodlivost přílišného trávení času u digitálních zařízení navíc nově doložila studie výzkumníků z University of Alberta, podle níž čas u obrazovky přispívá k duševním onemocněním, jako je například ADHD. Obzvláště škodlivé pak bylo podle studie používání chytrých telefonů u mladých adolescentů.

S důsledky užívání digitálních technologií na schopnost číst nyní zápasí odborníci i učitelé v mnoha zemích. 

Žena si čte v křesle v knihovně

Čtení není samozřejmost

Odbornice na proces čtení Maryanne Wolfová v knize Čtenáři, vrať se, kterou letos vydalo nakladatelství HOST, shrnula dosavadní vědecké poznání o vlivu digitálních médií na lidský mozek. V online dostupné ukázce Wolfová cituje neurovědce Davida Eaglemana, který teprve nedávno napsal, že síť, která propojuje mozkové buňky, je tak složitá, že ji nelze popsat lidskou řečí a že „v jediném kubickém centimetru mozkové tkáně je tolik spojení, kolik je hvězd v Mléčné dráze”.

Proč je to důležité? Protože podle Maryanne Wolfové právě díky schopnosti vytvářet takové počty spojení dokáže jít lidský mozek nad rámec svých vlastních funkcí a vytvořit nové dráhy – jako třeba dráhu pro čtení. To přitom není ani přirozené, ani vrozené.

Právě naopak. O schopnosti číst Wolfová píše jako o nepřirozeném kulturním vynálezu, který je starý šest tisíc let. Čtení podle ní umožňuje „omezená plasticita” lidského mozku, který dokáže překonat původní, biologické funkce a rozvíjet neznámé schopnosti, vedle čtení například matematiku.

Maryanne Wolfová tak říká: čtení není zakódované v našem genetickém systému. Na rozdíl od řeči, která patří mezi základní a vrozené lidské funkce a k jejímuž rozvoji stačí pouze potřeba komunikace. Malé dítě se dokáže naučit mluvit prakticky bez instrukcí v jakémkoli jazykovém prostředí. To však pro čtení neplatí. Geny řeči ani zraku nám podle Wolfové nezaručují, že se naučíme číst – zkrátka ke čtení už instrukce potřebujeme.

Myslet si, že čtení je pro lidi přirozené a že se „ve chvíli, kdy je dítě zralé, tato schopnost vynoří v celé své kráse stejně jako například řeč,” je podle Wolfové chybou, která má neblahý vliv na děti, učitele i rodiče po celém světě

Ruka bere knížku z poličky

Naučme se znovu číst

Číst má smysl bez ohledu na to, zda čtete beletrii nebo literaturu faktu. Pravidelné čtení podporuje představivost, zlepšuje paměť, slovní zásobu a je nekonečným zdrojem poznání. V současnosti, kdy se navíc informace v kyberprostoru stala nejistou jednotkou ve vztahu k pravdě a původu, navíc můžou knižní publikace sloužit opět jako nezbytný zdroj relevantních informací, který není třeba tisíckrát ověřovat.

Jiná studie na téma Jak fikce ovlivňuje naši empatii? publikovaná ve vědeckém magazínu PLOS navíc ukázala, že četba beletrie nejenže pomáhá budovat lidskou představivost, ale také zvyšuje empatii v případě, že se čtenář ponoří do příběhu a prožívá jej s hlavními postavami ve světě, který „by mohl být”. Beletrie také pomáhá člověku, který se potřebuje odpojit od neustálého přemýšlení a racionalizace – jen tak si totiž může zachovat dobrý stav svých kognitivních schopností.

O pozitivních vlastnostech četby tedy není pochyb. Přesto však podle profesora Jamese McWilliamse z Texas State University dochází k úpadku naší schopnosti číst. A to zejména u takové četby, se kterou se pojí kritická analýza textu se zaměřením na důležité detaily nebo opakující se vyprávěcí vzorce a která má za cíl rozvíjet hluboké a přesné porozumění psanému textu a jeho významům.

James McWilliams považuje úkol dovést lidi zpátky k soustředěné četbě za velkou výzvu současnosti. A zdůrazňuje, že u dobrého čtenáře nejvíc záleží na míře jeho angažovanosti.

Rozečtená kniha v rukou ženy ve fialových šatech

Už ani jeden pixel

A právě k angažovanému čtení podle posledních zjištění přispívá spíše tradiční kniha než elektronická čtečka. Anne Mangenová, kognitivní psycholožka z University of Stavanger v Norsku, v roce 2014 porovnala čtenářskou zkušenost uživatelů iPadu a zastánců tradičního papíru, kteří v rámci jejího výzkumu četli stejný obsah na těchto odlišných médiích. Zjistila, že čtenáři se při čtení z iPadu cítili méně vtažení do textu a méně schopní odolávat rozptýlení než ti, co četli text na papíře. To se překvapivě týkalo i e-knih. Čtečka e-knih podle dotazovaných nedokázala nahradit pocit ze čtení tištěných knih.

Australští výzkumníci Stewart Todhunter a Penny de Byl zase v jedné studii napsali, že „schopnost dotýkat se knihy a cítit knihu v ruce má vrozenou sílu a zapojuje čtenáře do akce způsobem, který dosud není možný prostřednictvím čistě digitalizovaných verzí stejného média“. Upozorňují tak na důležitou věc: hmat neboli haptické vnímání u lidí přímo souvisí s vytvářením znalostí.

Tento dojem navíc lze ještě podpořit i vizuálně, jak ukázala učitelka angličtiny z Bluffton High School v Severní Karolíně Lisa Sumnerová. Ta zjišťovala, zda její studenty podněcuje k četbě na první pohled prostá okolnost – že se nacházejí v místnosti plné knih. „Přítomnost knih s námi vždycky něco dělá,” tvrdí Sumnerová, „a zeď plná knih je vizuální připomínkou, že máme číst.” Do své školní učebny proto umístila rovnou celou knihovnu.

A jak se naučit znovu koncentrovat na četbu?

Možná to dá trochu práce, ale soustředěnému čtení se vždycky můžete znovu naučit. Pomůžou vám v tom následující čtyři kroky:

1) Dříve než se pustíte do čtení, zkuste se chvíli jen soustředit. Když do své každodenní rutiny zařadíte krátkou procházku, při níž necháte telefon doma a budete se soustředit na pozorování venkovního prostředí, vaše koncentrace se začne postupně zlepšovat.

2) Začněte s kratšími publikacemi. Jeden ze čtyř Američanů nezvládne během roku přečíst ani jednu knihu. Pokud to máte podobně, nemá smysl začínat s dlouhými romány. Místo toho zvolte kratší knihu a začněte třeba s patnácti stránkami denně. Postupně můžete počet stran zvyšovat.

3) Noste knihu vždycky s sebou. Chytrý telefon máte po ruce vždycky, a tak není nic snazšího, než se nechat zlákat jeho snadnou dostupností a kontrolovat ho často i několikrát za hodinu. Zkuste tento zlozvyk proměnit v patnáct minut četby navíc – například ve chvíli, kdy si potřebujete odpočinout od monitoru.

4) Pište si poznámky. Zaznamenávejte si zajímavé postřehy a myšlenky, které vás zaujaly. Přesunete se tak od pasivního čtení ke čtení aktivnímu a angažovanému. Pište si vlastní nápady a přemýšlejte nad tím, co čtete. Koneckonců, dělá to tak i Bill Gates.

Česká republika patřila v roce 2018 podle Víta Richtera z Národní knihovny ČR z hlediska čtenářské kultury v Evropě k zemím se silným čtenářstvem. Situace tak podle něj navzdory názorům o úpadku čtení není tak zlá. Ani Maryanne Wolfová nechápe digitální média jako ohrožení, nýbrž jako výzvu. Věří, že když už s námi digitální nástroje jsou, tak se s nimi musíme naučit zacházet tak, aby nám dobře sloužily.

To ale nic nemění na tom, že čtení je činnost, kterou je třeba neustále kultivovat. A i když to někdy stojí určitou námahu, knihy nám stále mají co dát na oplátku. Jsou totiž plné světů, které rozšiřují náš pohled na život a na svět.

Mohlo by vás ještě zajímat