7 trendů v cirkulární ekonomice, které ovlivní byznys nejen v roce 2020

1. Čím dál více českých firem a obcí se zapojuje do projektů ve spolupráci s Institutem cirkulární ekonomiky

Ředitelka Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN) Soňa Jonášová pozoruje boom oběhového hospodářství v soukromém sektoru. Koronavirová krize na tom nic nezměnila – právě naopak. Řada firem vnímá současnou situaci jako šanci na restart, fungovat začala také Aliance pro cirkulární ekonomiku, která pomáhá tyto firmy propojovat.

Institut cirkulární ekonomiky realizuje ročně desítky projektů ve spolupráci s firmami, obcemi, vládním sektorem a neziskovými organizacemi. Hlavní výzvou pro něj zůstává udržet kvalitu předávaných informací o tom, co je cirkulární ekonomika a jak doopravdy funguje.

„Jde o velmi komplexní téma, které se týká specifických oblastí či vlastností materiálů a které stojí na legislativních změnách,“ vysvětluje Jonášová. „Není možné, aby se komunikovalo vágně a abychom v debatách zůstávali u myšlenky, že se jedná jen o koncept hospodaření bez odpadu, který je postavený na recyklaci.“

Dopad koronavirové krize na vývoj cirkulární ekonomiky se liší stát od státu. „Nyní potřebujeme zmapovat, jaké máme příležitosti. U nás vkládáme naději hlavně do nanotechnologií, které snižují spotřebu materiálů a dokážou čistit vodu a vzduch. Takové technologie budeme potřebovat nejen při budoucích krizích, ale i pro dočišťování metanu produkovaného v bioplynových stanicích do kvality, abychom s ním mohli pohánět autobusy a posílili tak soběstačnost,“ hodnotí Jonášová současnou situaci.

2. Stavebnictví a textilní průmysl budou čelit dalším výzvám ve vztahu k materiálům

Odborníci ze stavebnictví vědí, že jim hrozí velký nedostatek zdrojů. „Česká republika do pěti let narazí na krizi – bude chybět písek, šterk i kámen. Příčinou absence těchto materiálů bude hlavně sucho. To pak omezí těžbu, jež by jinak ohrozila podzemní vody,“ vysvětluje Jonášová. „K tomu se po kůrovci připojí nedostatek dřeva, které se v současnosti zbytečně prodává do zahraničí pod cenou. Z lesů se stávají vyprahlé holiny, kde ani nové stromy nerostou, a tak se dostáváme do patové situace. Navíc absence lesů zamává s výkazy produkce CO₂ na národní úrovni.“

Ještě důležitějším problémem se pak podle Jonášové stane zpracování, recyklace a opětovné využívání textilu. „Textil se často vyrábí ze složitě kombinovaných materiálů a v České republice nemáme dost recyklačních kapacit, které by si s nimi poradily. Do pěti let tak nejspíš vznikne povinnost zajistit oddělený sběr textilu a jeho recyklaci. Proto je i tento materiál na pořadu dne,“ upozorňuje.

Podle Ministerstva životního prostředí přitom každý z nás v současnosti nosí jen 20 % svého šatníku. Průměrný Čech ročně utratí za nové oblečení 6,5 tisíce korun, v roce 2017 to dohromady činilo 65 miliard korun za nové oblečení. Množství textilního odpadu se u nás ročně pohybuje mezi 120 až 180 tisíci tunami. Je tedy nutné zvážit, jakým způsobem lze textilní odpad z hlediska oběhového hospodářství účinně distribuovat a recyklovat.

3. Nedostatek surovin a potřeba recyklátů povedou k větší spolupráci napříč obory

Využití recyklátů a spolupráce mezi univerzitami, tradičními českými firmami a velkými developery bude patřit mezi dlouhodobě rostoucí trendy. Příkladem může být projekt REBETONG, který vyvíjí stavební firma Skanska ve spolupráci s českou firmou ERC-TECH. Společně tvoří beton z recyklované suti.

Vznikají také nové zateplovací materiály z recyklovaného textilu firmy RETEX, která se soustředí i na výrobu podkladů pro zelené střechy. Na cirkulární ekonomiku myslí i firma EKOPANELY se svými panely pro stavbu domů z lisované slámy.

„Trendem bude ale i používání klasických materiálů, na které jsme zapomněli,“ dodává Soňa Jonášová. Takové materiály stejně jako dřevo zachytávají a ukládají oxid uhličitý, což pomáhá snižovat emise skleníkových plynů. Týká se to například konopí.

Do stavebních procesů tak vstoupí další aktéři, velkým tématem bude například flexibilita staveb. Příkladem může být firma KOMA modular, která vyrábí panely, z nichž lze poskládat komplexy od mateřských školek po hotely s jednou nespornou výhodou – lze je kdykoliv rozmontovat a znovu použít jinde. Takovou spoluprací se ušetří na složitých demolicích a nových stavebních surovinách. 

4. Cirkulární ekonomika se bude víc prosazovat na politické úrovni

Institut cirkulární ekonomiky opakovaně upozorňuje české politiky na blížící se surovinovou krizi. Zastánci oběhového hospodářství proto tráví mnoho času vysvětlováním základů. Podle Soni Jonášové je třeba uvažovat koncepčně a hledat komplexní řešení s orientací na dlouhodobý rozvoj.

Role politiků je přitom klíčová, protože principy cirkulární ekonomiky nelze uplatňovat bez legislativních změn a státní podpory inovativních myšlenek. „Snažíme se upozorňovat ministerstva na blížící se surovinovou krizi. Mezi úkoly politiků patří zajistit surovinovou, vodní i energetickou bezpečnost,“ myslí si Jonášová.

Větší pozornost a legislativní změnu by si podle Jonášové zasloužilo například téma skládek a extrémně nízkých skládkovacích poplatků. Kvůli nim se u nás z recyklace stal ztrátový segment. „Právě profesionálové z oboru recyklace by měli do diskuze vstupovat mnohem více. A měli by obhajovat takové ekonomické nastavení, které umožní rozvoj funkčních řešení a posune nás z pravěku do 21. století,“ tvrdí Jonášová. „Přitom zrovna o klíčových zákonech o odpadech nebylo kvůli obrovské mediální pozornosti věnované covidu-19 v době jejich projednávání moc slyšet. Síla skládkové lobby a pozměňovací návrhy některých poslanců by přitom měly být vidět,“ říká.

„Velkým tématem je také nedůvěra k výrobkům z recyklátu, které lidé vnímají jako odpad a nevěří, že by mohly být kvalitní,“ pokračuje Jonášová. „Ale pokud stále odvážíme bioodpad na skládky a netřídíme ho, tak jsme vůbec nepochopili, na jak hlubokou krizi se potřebujeme připravit. Každý odpad je teď cenný zdroj a u bioodpadu to platí desetinásobně.“

5. Koncept cirkulární ekonomiky se odrazí ve světovém módním průmyslu

A to velmi. Vede k tomu i masová osvěta obyvatel celého světa, kteří se o výrobě textilu dozvídají více podrobností kvůli častým kauzám firem s továrnami v rozvojových zemích. „Jedinou správnou cestou se jeví orientace na výrobu tkanin a jejich zpracování na regionální úrovni,“ tvrdí Jonášová. „Problém se táhne od pěstování bavlny s extrémním dávkováním pesticidů, které například prakticky vymazalo Aralské jezero z mapy světa a současně z celé lokality udělalo toxickou oblast, až po barvení a výrobu látek v zemích, kde absolutně chybí systém čištění odpadních vod. Mnoho značek se proto začíná orientovat na nové cesty výroby vláken a zpracování od prvního materiálu až po distribuci v co nejmenším regionálním rozsahu.“

Trendem podle Jonášové bude i nutnost takzvaně přepočítávat hodnotu produktů na míru stopy oxidu uhličitého, který vzniká jako vedlejší produkt výroby. „Cirkulární ekonomika se tak začíná celkem logicky propisovat i do strategií velkých nadnárodních firem, které si uvědomují, že současné tempo i negativní externality nabalené na jejich produkci jsou již společensky i environmentálně neudržitelné,“ říká.  

Navíc se kvůli omezenému provozu obchodů s oblečením během karantény zavedly virtuální módní přehlídky, které můžou vést až k výrobě oblečení na základě objednávky. Tím by se mohla omezit činnost takzvaných „dead stocků“ neboli zásob, které se neprodávají a mají nízkou pravděpodobnost prodeje v budoucnu. „Takové plýtvání si za chvíli nebudeme moci dovolit,“ tvrdí Jonášová.

6. Principy oběhového hospodářství ovlivní způsob, jakým nakládáme s vodou

Voda je materiál, zdroj a hybatel mnoha technologických procesů. Je nutná k proplachům a čištění i k výrobě energie. Bohužel se však pomalu, ale jistě stává nedostatkovým zbožím. Svědčí o tom mimo jiné i opakovaný nedostatek vody ve sněhové pokrývce, který pozorujeme v posledních letech. Dopady letošního sucha a horka na zemědělskou produkci, inflaci a ekonomiku už nyní odhaduje Jonášová jako velmi výrazné.

„Nikdo už neřeší, kdo způsobil klimatickou krizi. Je tady a teď. Jižní Morava se mění v souš, na Vysočině se začínají pěstovat meruňky a někteří zkoušejí i vinnou révu. Česko se mění a určitě to nezachrání stavba několika přehrad. Je třeba restrukturalizovat zemědělství, přejmout funkční modely kapénkových závlah a precizní péče o úrodnost půdy prostřednictvím navracení organické hmoty do půdy,“ říká kriticky ředitelka Institutu cirkulární ekonomiky.

Snahu řešit nedostatek vody proto Jonášová vnímá jako trend, který se projeví zejména na úrovni vlastníků značek a ředitelů společností. Vede totiž k propojování firem napříč sektory, k vytváření funkčních synergií a nových obchodních modelů, které situaci reflektují.

„Odpadové firmy se spojují s datovými experty a práce s daty zase pomáhá zviditelnit odpadové a materiálové toky. Opravitelnost se dostává do výroby elektroniky a tu si tak nově můžete i pronajímat, stejně jako nábytek. Nové koncepty a spolupráce napříč sektory jednoznačně tvoří trend, který skutečně funguje,“ myslí si Jonášová.

A dodává: „Blahobyt dostupnosti všech materiálů končí i kvůli velkým geopolitickým problémům, které se začínají projevovat také v globálním obchodu.“

7. Česko bude muset více hledat a využívat inovativní řešení

„Měli bychom okamžitě zavést systémy dokonalého třídění bioodpadů a měřit jejich množství a možnost opětovného využití v půdě. Platí to i pro všechny ostatní suroviny – v Česku označujeme třídění za recyklaci a tváříme se, že to stačí. Pak ale nefungují všechny návazné sektory – a to je zásadně špatně,“ vysvětluje Jonášová.

„U vody je třeba budovat přírodě blízká opatření: remízky, tůně u potoků, sázet smíšené lesy odolné vůči škůdcům a svým stínem chránící půdu pod nimi, podporovat ozelenění měst, ze kterých se stávají tepelné ostrovy, kde nezaprší, šetřit každou kapkou vody a opětovně ji používat. Připravovat zákony, kde je šedá a recyklovaná voda opětovně použitelná po přečištění – na to explicitně upozorňuji, protože v tomto ohledu by mělo Ministerstvo životního prostředí více zapůsobit. Luxus zalévání pitnou vodou nám končí.“

Vedle toho je podle Jonášové nutné opustit výhradně jen manuální recyklaci plastů a financovat recyklaci chemickou. „Máme dostatek technologií, které dokážou plasty rozložit na primární části a použít je znova bezpečně a bez rizika. To je ten správný směr – inovativní technologie zítřka a ne včerejška.“

„A u odpadů to platí dvojnásob. Díky funkčním platformám, jako je například Cyrkl, se ukazuje, že jedna firma za prodej odpadu vydělá 100 tisíc korun – místo toho, aby platila 500 tisíc korun za jeho likvidaci. To je přece významná částka. Cirkulární ekonomika je samozřejmý a funkční systém, který jsme se snažili dlouhá desetiletí obcházet. Samotná příroda ale také miliony let funguje v uzavřených cyklech, tak na tom zřejmě něco musí být,“ dodává Jonášová.