Změna technologie výroby nejen jako cesta ke snížení emisí

Průmyslové procesy a činnosti vytvářejí emise nebezpečných látek, jako je oxid dusnatý, amoniak, rtuť a oxid uhličitý. Emise následně znečišťují vodu, ovzduší i půdu – a poškozují tak nejen životní prostředí, ale i lidské zdraví. Jaká změna výrobní technologie může pomoci? A jaké výhody z ní mohou plynout samotným firmám?

Pařížská dohoda z roku 2015 obsahuje závazek snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů ve srovnání s rokem 1990 nejméně o 40 %. Mnoho energetických a výrobních společností se zavázalo dohodu dodržet. Firmy si musí strategii vytvořit samy. Politika ESG může být velmi náročná na data a technologie, a každá transformace tak začíná u vedoucího pracovníka a IT týmu. Změna technologie je velké investiční rozhodnutí, které by nemělo být motivované pouhou snahou o snižování emisí – ačkoliv se určitě jedná o důležitý faktor. Je přitom nutné brát v potaz celkový výrobní proces produktu, tedy i to, jaké emise budou spojeny s pořízením a následným provozem nové technologie. Už nyní si některé firmy vybírají dodavatele, jejichž výrobky mají nižší uhlíkovou stopu. Jak ji účinně snižovat?

Proč by vůbec měly firmy o změně technologie uvažovat?

Důvodů je mnoho: úspora provozních nákladů na energie, zjednodušení technologického procesu nebo třeba nahrazení nevhodného teplonosného média – tím může být například pára. Firmy také mohou využít dotační programy, což jim přináší možnost finanční úspory. Mohou získat i konkurenční výhodu, jelikož vysoká energetická náročnost výroby je komparativní nevýhodou celé české ekonomiky, kterou je potřeba rychle odstranit. Na druhou stranu jsou emise skleníkových plynů spojené s výrobou celé řady základních materiálů (např. oceli, průmyslových kovů, plastů, cementu), které by v současnosti bylo prakticky nemožné nahradit. Hledání nových technologií s nižší emisní intenzitou je stejně důležité jako hledání úspor a možností recyklace a posouzení vlivu nových postupů na konečnou cenu výrobku. Hodnocení všech přínosů a nevýhod je možné jen po započtení všech souvisejících nákladů. Pro skleníkové plyny se při hodnocení vlivu na oteplování používají emisní povolenky nebo uhlíková daň.

Povolenkový systém EU

Pokud elektrárny a průmyslové závody vypouštějí skleníkové plyny, musí nakoupit emisní povolenky odpovídající množství vypouštěných skleníkových plynů. Skleníkové plyny se dle svého vlivu na oteplování přepočítávají na bázi odpovídající vlivu CO2. Emitent skleníkových plynů musí každoročně od národního správce emisního mechanizmu (obvykle od ministerstva životního prostředí) nakoupit takový počet povolenek, který odpovídá ekvivalentu CO2 jeho skleníkových emisí. Každoročně se počet vydaných povolenek snižuje. Obecně platí, že ten, kdo více znečišťuje, také více platí. Z výnosu prodeje emisních povolenek se financují investiční dotace na opatření omezující klimatické změny, jako jsou například výstavba obnovitelných zdrojů energie, recyklační systémy nebo elektromobilita. Způsob využití prostředků z prodeje povolenek je pod kontrolou každého z členských států EU. Obdobné emisní systémy zavedly i některé státy mimo EU – např. Čína, Kanada, Mexiko, Chile, Kazachstán a některé státy USA. V roce 2021 podléhalo 26 % globálních emisí buď povinnosti nákupu emisních povolenek, nebo uhlíkové dani.

Překupování povolenek mezi firmami je dnes bohužel běžnou praxí. Tento problém vznikl v původním systému z důvodu nedostatku dat a snadného získávání povolenek zdarma. Subjekty, které na povolenky dosáhly, mohly své přebytky prodávat. Tomu by do budoucna mělo zabránit monitorování vypouštěných emisí a postupné omezování bezplatných alokací povolenek. Od roku 2020 došlo také k navýšení ceny kreditů a vzhledem ke snižování stropu emisí ze strany EU se odhaduje, že z původních 25 €/t by mohla cena vystoupat až na 100 €/t. Jelikož nejsou ceny zastropované, snižuje se subjektům, kterých se to týká, možnost dlouhodobého plánování.

Jakými konkrétními kroky mohou firmy dosáhnout splnění závazku, který stanovuje Pařížská dohoda?

V každém případě se musí začít analýzou stávající situace. Poté přichází na řadu návrh opatření. Je důležité zaměřit se na optimalizaci hospodaření s energií. Opatření mohou přijít v podobě smart meteringu, identifikace plýtvání, organizačních změn nebo optimalizace fixních nákladů. Dalším krokem je aktivní řízení energetického managementu (smart house/factory, smart grid, flexibilita, řízení spotřeby atd.). Poté následuje přehodnocení úsporných technologii (topení, osvětlení, mobilita, výroba atd.). Pozornost si zaslouží i vstupy do výroby. Mnohdy se dají nahradit šetrnějšími, je možné snížit jejich spotřebu, využít recyklované materiály anebo se zamyslet nad původem a dovozem těchto vstupů. Často je také možná například elektrifikace určitých fází výrobního procesu, nahrazení spalování (například u procesů s nižší potřebou tepla – papírenství) nebo zmírnění dopadů logistiky.

Dekarbonizace

Průmysl ke změně klimatu výrazně přispívá. Jeho dekarbonizace je zásadní, avšak velmi náročná. Jaké existují způsoby dekarbonizace průmyslové výroby?

Oběhové hospodářství

Výrobek se na konci své životnosti zlikviduje a ztrácí veškerou hodnotu, to je lineární ekonomika. Nakládat s odpadem se ale dá i jinak. Cirkulární ekonomika se snaží udržet produkty v oběhu co nejdéle. Obecně se řídí principem 3 R – reduce (zredukovovat) – recycle (zrecyklovat) – reuse (znovu použít).

Robotizace

Zvyšuje produktivitu a konkurenceschopnost, šetří čas, náklady i energii. Využívá ji automobilový průmysl, strojírenství, logistika, energetika, ale i zemědělci a hospodáři. Její výhody a rizika je však třeba zvážit i z praktického hlediska, a to ještě před zavedením. Kdo bude roboty servisovat? Jak rychle dokáže servisní služba zareagovat? Pozastavení výroby totiž může nést značná finanční rizika a dopady zastavení části výrobního řetězce mohou být až likvidační.

Digitalizace a automatizace

Čtvrtá průmyslová revoluce (průmysl 4.0) je především o implementaci digitálních technologií do výroby. Digitalizace výroby se zaměřuje na její automatizaci a optimalizaci – vše za využití datové analytiky. Cíle podniků jsou jasné: vyšší produktivita, efektivita či kvalita výroby. 

25. dubna 2024

3 min