Konflikt na Ukrajině se podepisuje na řadě odvětví – i na zemědělství. Hlavní dovozci hnojiv do EU, Rusko a Bělorusko, totiž zastavili své dodávky. A nejen to. Hlavní složkou při výrobě této směsi je zemní plyn, surovina, kterou v posledních měsících provází krize. Řešení ale může představovat využití zelených zdrojů a přírodních hnojiv. Které alternativy se nabízí? 

Výroba hnojiv bude zase o něco nákladnější. Před rokem 2020 byly globální ceny poměrně stabilní. Na začátku roku 2021 však začalo docházet k velkým nárůstům. Důvody? Nedostatek dusíkatých hnojiv, ale i problémy s dodávkami a cenami zemního plynu, který je při výrobě hnojiv důležitou surovinou. Válka na Ukrajině celou situaci ještě zhoršila a ceny začaly růst rychleji. Před válkou se totiž Rusko podílelo na celkových globálních exportech minerálních hnojiv z 25 %, Bělorusko ze 3 % a celkem 30 % těchto vývozů mířilo právě do Evropské unie. Nižší nabídka hnojiv z Ruska a Běloruska a vyšší ceny zemního plynu tak budou držet ceny tohoto zemědělského přípravku vysoko ještě dlouho. A to do doby, než ceny zemního plynu opět výrazněji klesnou anebo se podaří ho nahradit jinými, ideálně zelenými zdroji.

Právě důraz na ekologické zemědělství může být směrem, jak nákladný zemní plyn při výrobě hnojiv nahradit. Podobnou cestu už nastínila i Evropská unie. Součástí Zelené dohody pro Evropu je totiž i strategie Farm to Fork, tedy návrhy, jak zajistit zdravější a udržitelnější potraviny v celé Unii. Tato strategie zahrnuje i snížení používání hnojiv. Co to znamená v praxi? Důraz na používání vyváženého hnojení, recyklaci organického odpadu, hnojiva z obnovitelných zdrojů a lepší nakládání s dusíkem a fosforem po celou dobu jejich životního cyklu. Očekává se, že zpřísnění ekologických pravidel nejvíce ovlivní spotřebu dusíku, jehož oxidy přispívají ke globálnímu oteplování i kyselým dešťům. Od roku 2026 by také mělo v sektoru hnojiv začít platit takzvané uhlíkové clo. Ačkoliv původní cíle Unie mířily ke snížení používání hnojiv do roku 2030 o 20 %, reálná čísla se budou pohybovat spíše na nižších příčkách.

„Zelené“ alternativy ke klasickým hnojivům. Jaké mají zemědělci možnosti?

1. Zelený vodík a čpavek

Průmysl zabývající se výrobou hnojiv v EU produkuje zhruba 40 % celkového evropského vodíku jako suroviny pro výrobu čpavku. Unie má tedy jedinečnou šanci přispět k rozvoji vodíkového hospodářství v Evropě. Pokud bude tato „vodíková transformace“ úspěšná, Evropská unie by se mohla v oblasti průmyslu hnojiv stát předním producentem zeleného vodíku a zeleného čpavku.

2. Chytrá hnojiva

Velký potenciál mají rovněž chytrá hnojiva. Díky kombinaci organických a minerálních složek získávají rostliny okamžitý a zároveň pozvolný přísun důležitých makroprvků, díky kterým setrvávají hnojiva v půdě déle, a jednotlivé dávky proto není nutné aplikovat tak často.

3. Obalovaná hnojiva

Budoucnost se ubírá i směrem k hnojivům, jež jsou opatřena obalem z materiálů na přírodní bázi. Tento obal je zcela biodegradovatelný, takže půda nebude znečišťována mikroplasty.

4. Hnojiva s přídavkem zeolitu

Na trhu se také objevují hnojiva s přídavkem zeolitu, kdy díky svým absorpčním schopnostem tato složka zadržuje v půdě vodu a zabraňuje ztrátám živin vyplavením.

Zajímají vás bližší podrobnosti k vývoji trhu s hnojivy v EU? Stáhněte si kompletní analýzu České spořitelny.

Mohlo by vás dále zajímat