Stres v práci: Také neradi dáváte
lidem „padáka“?
Díl druhý

O tom, že propouštění zaměstnanců je jednou z nejtěžších situací v životě manažera, jsme tu už psali. A nabízeli praktické rady, jak to důstojně zvládnout. Nyní se k tématu vracíme. Poradíme vám, jak to ustát psychicky. Jak překonat úzkost a výčitky, jak reagovat, když vám zaměstnanec vyhrožuje nebo vás citově vydírá, a co při propouštění nikdy neříct.

Říci někomu, že dostal výpověď, patří k nejtěžším úkolům, které člověka na vedoucí pozici potkají. To vám potvrdí řada odborných článků nebo třeba známý kariérně-poradenský web The Muse. Leckdy to není lehké ani ve chvíli, kdy máte dát výpověď podřízenému, který dělá potíže nebo očividně neodvádí požadovanou práci.

„Zejména když to člověk dělá poprvé nebo nemá s propouštěním ještě velké zkušenosti, je to pro něj velmi stresující situace,“ říká psycholog a právník Ladislav Koubek, který je mimo jiné autorem knihy Praktická psychologie pro manažery a personalisty.

Máte-li takovou stresující situaci ustát, musíte mít přichystaný přesný scénář rozhovoru, který s propouštěným zaměstnancem povedete. Rozhovor by neměl být dlouhý, je důležité jít k věci, být férový, mluvit pravdivě a na rovinu. „Člověk by měl mít předem dobře nachystané zdůvodnění, aby se do toho nezamotal. A to zdůvodnění musí být jednoduché a srozumitelné,“ dodává Koubek. Je to důležité pro propouštěného zaměstnance, zároveň to však pomáhá zvládnout emoce i samotnému manažerovi. Ale jak jsme řekli, je třeba jednat rychle. „Není potřeba chodit do detailu a pitvat se v tom,“ konstatuje Koubek. A hned upozorní na další úskalí, na které by si měl dát manažer pozor.

„I když vnitřně nesouhlasíte s rozhodnutím vedení firmy, že zrovna tento člověk bude propuštěn, v danou chvíli nesmíte dát své emoce najevo,“ upozorňuje Koubek. Ačkoli je to náročné, manažer nesmí před zaměstnancem v takovou chvíli říkat svůj názor a snažit se ho uchlácholit tím, že on sám by takto nerozhodl.

Přitom se může zdát, že když manažer propouštěnému prozradí, že on s jeho vyhazovem nesouhlasí nebo mu nerozumí, oběma to pomůže. Ve skutečnosti se tím zadělává na problém, že by celá nepříjemná situace mohla eskalovat a ve výsledku skončit pro oba ještě hůř. „Nejen tady platí, že si stěžujeme směrem nahoru, k nadřízeným, nebo důvěryhodným kolegům. Nikdy si nestěžujeme směrem dolů k podřízeným,“ připomíná Koubek základní manažerskou poučku.

Ztráta práce je pro většinu lidí pochopitelně velmi bolestným okamžikem, který jim zamává životem i sebedůvěrou. Při propouštění se tak mohou objevit nejen vyhrocené emoce, ale i výhrůžky nebo citové vydírání. „Jak na ně reagovat? To záleží na jejich charakteru. Pokud propouštěný začne mluvit o tom, jak neuživí rodinu, co si počne s hypotékou a podobně, může mu manažer nabídnout například pomoc se zprostředkováním kontaktů při hledání nové práce. Nejde ale o to, že by mu měl přímo pomoci hledat nové místo,“ upozorňuje Koubek. Zakázaná věta v takovou chvíli je: „Vím, jak se cítíte.“ Ta může člověka ještě víc rozpálit a vyhrotit situaci.

Leckdy jdou výhrůžky a citové vydírání ještě dál. „Někteří lidé začnou při propouštění mluvit o tom, že manažerovi či firmě ublíží. V nejhorším případě pak vyhrožují, že spáchají sebevraždu. Nikdy to neberte na lehkou váhu. Skutečně takové případy kvůli ztrátě zaměstnání existují, stává se to přibližně ve dvou procentech případů,“ říká Koubek. Jenže co s tím? „Myslíte to vážně?“ zeptejte se v takové chvíli dotyčného. Tím člověka přimějete trochu „vychladnout“. Dalším krokem je nabídnout mu odbornou pomoc, například psychologa.

Celkem běžné bývá i vyhrožování, že se propouštěný bude kvůli ztrátě místa soudit. „Na to je lepší moc nereagovat, stačí říct, že byste byli neradi, kdyby to tak skončilo, ale že je to jeho rozhodnutí,“ doporučuje Koubek.

Jak tedy překonat úzkost a napětí z toho, že vás čeká nepříjemná povinnost někoho propustit? Kromě toho, co jsme zmínili, tedy přichystat si předem jasné zdůvodnění, může pomoci i pohovor s nadřízeným nebo mentorem. „Hodně ovšem záleží na tom, jak je manažer vyzrálý a jaké má osobní a manažerské zkušenosti,“ dodává Koubek. Ale snadné to nebude nikdy, ani pro ostřílené manažery, pokud jsou aspoň trochu citliví a empatičtí.

A to, že jste citliví a empatičtí, je přece dobře.