Teplárenství čeká přechod na nízkoemisní technologie. Které to budou?
České teplárenství stojí na rozcestí. Ztrácí se opora, kterou dosud mělo v uhlí a rostou náklady i tlak legislativních regulací. Změna začíná být nevyhnutelná. Řada firem proto hledá cestu k modernějším a čistším řešením, která snižují emise a zároveň posilují provozní stabilitu. Jaké další trendy a výzvy hýbou teplárenským průmyslem?
Teplo z centrálních systémů dálkového vytápění odebírají v Česku přibližně tři miliony lidí ve více než milionu domácností. Teplárny tak zůstávají důležitým článkem energetické infrastruktury, která zajišťuje dodávky nejen českým domácnostem, ale i průmyslu, nemocnicím či školám. Přesto se tento sektor v posledních letech potýká s výraznými změnami.
Spotřeba i výroba tepla totiž dlouhodobě mírně klesají. Může za to vyšší energetická efektivita budov a zařízení, teplejší zimy a strukturální změny v průmyslu. Spotřebu tepla českých domácností dále ovlivnila také energetická krize posledních let, která ukázala, jak je systém citlivý na výkyvy cen a dostupnost vstupních surovin.
Palivový mix českého teplárenství nicméně stále ovládá především uhlí – v roce 2022 pocházelo z hnědého a černého uhlí dohromady 47 % veškerého vyrobeného tepla. Následovaly zemní plyn (19 %) a biomasa (15 %). Teplárenství je tak stále relativně více náročné na emise než elektroenergetika, která těží ze stabilního instalovaného výkonu v jádru i rozvoje OZE, především pak fotovoltaické energie. Největším odběratelem byly domácnosti, které spotřebovaly 44 % tepla, následované průmyslem (28 %) a sektorem služeb (23 %).
V roce 2024 ale z hnědého a černého uhlí pocházelo dohromady už pouze 41 % tepla, ze zemního plynu 21 % a z biomasy 19 %. Stále častěji se také začaly objevovat pilotní projekty založené na akumulaci tepla nebo využívání odpadního tepla z průmyslu. Rozpadá se představa jediné náhrady za uhlí – budoucností je spíš technologická diverzita a flexibilní řešení, která lze přizpůsobit místním podmínkám.
Celý sektor však nyní čeká na jasnější signály od státu i evropské legislativy, která určí, jakým směrem by se měl ubírat. A právě tato nejistota – cenová, technologická i regulatorní – je dnes jednou z hlavních překážek, kvůli které některé teplárny se svou transformací váhají. Mnozí už ale začínají hledat modernější a udržitelná řešení.
Hlavní trendy a technologická řešení
Navzdory složité situaci už některé české teplárny začaly zavádět konkrétní technologie, které jednak snižují jejich závislost na uhlí, ale i celkovou uhlíkovou stopu. Hlavní motivací je přitom většinou ekonomika provozu – tedy snaha udržet konkurenceschopnou cenu tepla a zároveň se připravit na budoucí legislativní změny.
Nejčastější náhradou uhlí je při výrobě tepla a elektřiny zemní plyn. Nabízí stabilní výkon a relativně rychlou návratnost investice. V některých provozech už přechod na zemní plyn proběhl, jinde se s ním počítá do roku 2030. Jde ale jen o dočasné řešení – i v tomto případě se totiž jedná o fosilní palivo, které podléhá emisním povolenkám, a v budoucnu bude navíc svázáno přísnějšími nároky souvisejícími s udržitelností, včetně povinného přechodu na nízkouhlíková paliva po roce 2035.
22. července 2025
3 min
Financujeme váš
udržitelný růst
Vedle plynu sází teplárny i na akumulaci tepla – nejčastěji ho střádají do velkých zásobníků s vodou, které pomáhají vyrovnávat výkyvy ve spotřebě a zvyšují efektivitu výroby. Dalším logickým krokem se stávají nízkoteplotní rozvody, tedy moderní soustavy, které přenášejí teplo s nižší teplotou než tradiční horkovody. Zde je třeba pečlivě vyvážit tepelné nároky a komfort koncových odběratelů.
Stále častěji se objevuje i využití odpadního tepla z průmyslových areálů, například výrobních hal, datacenter nebo čistíren. V některých lokalitách přichází v úvahu i tepelná čerpadla, která umožňují čerpat energii z okolního prostředí, případně kombinovat více zdrojů. Některé podniky začínají testovat i jiná inovativní řešení. Experimentují s pyrolýzou odpadních pneumatik nebo vysokokapacitními bateriovými úložišti, která by v budoucnu mohla hrát roli při stabilizaci dodávek. Lze je také kombinovat s obnovitelnými zdroji. Ty sice zpravidla nepokryjí hlavní zatížení, ale mohou výrobu efektivně doplnit v letních měsících nebo sloužit pro předehřev vody. Roste rovněž zájem o flexibilní palivová řešení – řada firem zvažuje nebo už realizuje budování zařízení pro spalování odpadů, případně instaluje multipalivové kotle, které umožňují pružně reagovat na dostupnost a cenu jednotlivých paliv.
Naopak technologie jako geotermální energie, zelený vodík nebo biometan zůstávají v Česku zatím spíše na papíře – chybí jim technická připravenost, dotační motivace nebo jasný obchodní model. Nicméně i v této oblasti se již objevují první vlaštovky. Konkrétně využitím zeleného vodíku se u nás intenzivně zabývá společnost Solar Global, jejíž příběh si můžete přečíst na našem webu.
Regulatorní výzvy a příležitosti
Transformace teplárenství stojí na technologickém vývoji, zásadní roli ale hrají také různé legislativní regulace. Právě ty v posledních letech výrazně zvyšují tlak na provozovatele, aby přešli k čistším a flexibilnějším řešením.
Důležitou roli v přechodu na udržitelnější teplo mohou ale sehrát i koncoví zákazníci – například prostřednictvím takzvaných EPC kontraktů. V tomto modelu se investice do úsporných opatření (například zateplení nebo modernizace vytápění) postupně splácí z peněz, které majitel díky těmto úsporám ušetří. Zákazník tedy neplatí nic předem, ale až podle reálných výsledků. Tento přístup se v Česku začíná prosazovat jako efektivní cesta, jak financovat projekty zaměřené na energetické úspory a řídit riziko spojené s jejich realizací.
Vedle povinností ale přicházejí do teplárenského průmyslu i nové příležitosti. Dotační podpora z Modernizačního fondu, konkrétně z programu HEAT, umožnila vznik již desítky projektů zaměřených na rekonstrukci a přechod na nízkouhlíková řešení. Pro rok 2025 sice zatím nebyly nové výzvy vyhlášeny, ale očekává se, že budou i nadále navazovat na unijní cíle a taxonomii udržitelných investic.
Budoucnost teplárenství: flexibilita, diverzita a spolupráce
Cesta českého teplárenství se bude v příští dekádě ubírat více směry. Dominance uhlí mizí, ale žádný jediný nástupce na obzoru není. Budoucnost proto bude stát na kombinaci lokálních podmínek, chytrých investic a schopnosti propojit různé technologie – od kogenerace přes akumulaci až po obnovitelné zdroje a energetické úspory.
Rozhodující proto bude technologická připravenost i schopnost sladit ekonomiku provozu s regulatorními požadavky – a zapojit do procesu také zákazníky, obce i stát. Transformace teplárenství je výzvou, ale i příležitostí, jak pro miliony odběratelů nastavit nový, udržitelný a flexibilní systém.