Úzkost (nejen) z koronaviru. Co pomůže zmírnit strach?
27. dubna 2020
Izolace, obava z nemoci, starost o blízké, a k tomu nejistá ekonomická situace. Podle britského deníku The Guardian vede epidemie koronaviru ke zvýšené úzkosti a o stresové podněty teď opravdu není nouze. Co dělat, když se vás zmocní strach? A lze si poradit se stresem ve firmě?
„Jak panika, tak úzkost se rodí ze strachu,“ napsal před několika dny v deníku The New York Times americký psychiatr a neurolog Judson A. Brewer. Ve svém textu připomněl i hlavní funkci strachu: pomáhá nám přežít. Učí nás totiž předcházet nebezpečným situacím, a to díky lidské paměti, tvořivosti a schopnosti předvídat budoucnost na základě minulých zkušeností.
Když nám ale informace chybí, vytváříme si v hlavě různé scénáře toho, co by se mohlo stát. V takovou chvíli se může dostavit úzkost, kterou Brewer definuje jako „pocit strachu, nervozity a neklidu“. Přesně to podle něj charakterizuje současnou situaci, kdy vědci usilovně studují vlastnosti koronaviru, aby pomohli zastavit epidemii a zmírnit obavy veřejnosti.
Jenže otázek, na které teď nejsou odpovědi, je daleko víc. K obavám z vlastní nemoci či ztráty blízkých osob se pomalu přidává vyčerpání ze ztížených pracovních podmínek či úplná ztráta práce a finanční problémy. A některá současná mimořádná opatření navíc mohou připomínat totalitní zřízení.
Většina z nás je nyní v izolaci. Naši hlavní spojku s vnějším světem tak tvoří internet a zpravodajská média, která strach mnohdy ještě zesilují. Společenská krize přitom může sama o sobě lidem působit různé psychické a psychosomatické potíže. Podle Guardianu vyvolává reakce jako pocit ohromení, strach, smutek, zlost a bezmoc. „Někteří lidé mohou mít potíže se spánkem nebo s koncentrací. Mají strach z kontaktu s druhými lidmi nebo z cestování veřejnou dopravou, který se může projevovat i zvýšenou srdeční frekvencí či žaludeční nevolností,“ informuje britský deník.
Pandemie jako katalyzátor úzkosti
Národní ústav duševního zdraví ve Spojených státech očekává, že v průběhu následujícího roku se nějaký typ úzkostné poruchy projeví u 19 % Američanů. Týká se to zejména obsesivně-kompulzivní poruchy, sociální úzkosti, generalizované úzkostné poruchy, agorafobie, posttraumatického syndromu nebo separační úzkosti vyvolané nucenou izolací.
Do jaké míry se koronavirová epidemie podepíše na duševním zdraví Čechů, je zatím otázkou. Řada psychologů již ale pozoruje, že epidemie zvyšuje úzkost zejména u těch, kdo již trpí nějakou duševní poruchou. Zejména lidé se zmíněnou generalizovanou úzkostnou poruchou jsou podle amerického psychologa Patricka McGratha zranitelní. Tato porucha se projevuje nadměrnými obavami a úzkostí, které se promítají do běžného denního fungování. Pro takové osoby jsou otázky typu: Jak zaplatím účty? Co když přijdu o práci? Budu muset prodat auto? zdrojem hluboké duševní nepohody a existenční tísně.
Redaktor The New York Times David Brooks přirovnal snahu udržet si duševní zdraví v době koronavirové krize k zápasu. „Záleží jen na tom, jak moc se zvládnete na situaci adaptovat a jaké máte obranné mechanismy,“ tvrdí.
Zdroj: Statista Covid-19 Barometer 2020 (20. 3. – 30. 3. 2020)
A co úzkost v organizacích, které běží navzdory stavu nouze?
Že se ale současná krize dá zvládnout, a to i u citlivějších osob, lze pozorovat na příkladu pražského Národního ústavu pro autismus (NAUTIS). Ten poskytuje pomoc a podpůrné služby lidem s autismem a jejich rodinám.
„Poradna pro klienty s autismem a jejich blízké je teď k dispozici častěji. Naši terapeuti jsou tu pro klienty, kteří propadají panice, mají obavy a potřebují uklidnit,“ popisuje aktuální situaci v organizaci výkonná ředitelka Magdalena Thorová. NAUTIS má vypracované postupy pro řešení krizových situací, a zaměstnanci navíc nově mohou využít terapeutickou pomoc.
Podle Thorové by nějaká forma podpory měla existovat alespoň v těch službách, kde zaměstnanci nemohou čerpat home office a musejí pracovat v rizikovém prostředí. „Zaměstnavatel by měl ocenit jejich pracovní nasazení, postarat se o jejich maximální bezpečí, motivovat je. Na druhé straně je tato situace těžká i pro mnohé majitele firem a jejich management, protože se ocitají v podmínkách, které mohou být pro jejich podnik likvidační, a sami se s tím musí velmi složitě vyrovnávat,“ dodává Thorová.
Koho lze dále kontaktovat v případě nouze?
Krizové linky pro děti:
Krizové linky pro dospělé:
Krizové linky pro seniory:
Téma duševního zdraví dělá odborníkům starosti už teď. I ekonomové ho považují za důležitý faktor, který se promítne do pokusů o opětovné nastartování světové ekonomiky. Co pro sebe může udělat každý z nás?
5 kroků pro zmírnění úzkosti
1) Opřete se o fakta
A to o „tvrdá fakta“, jak je poslední dobou nazývají novináři. Vyplatí se zaměřit se na ně ve chvíli, kdy člověk nemá dostatek informací, eskaluje u něj úzkost, jeho fantazie vzkvétá a je snadné propadnout děsivým a realitu zkreslujícím představám. Deník The New York Times ale zdůrazňuje, že je nutné vyhýbat se neregulovaným online zpravodajským zdrojům, které by mohly obsahovat dezinformace a konspirační teorie. Bez přesných informací je snadné propadnout strachu, zároveň ale není dobré to se sledováním zpráv přehánět.
2) Pokuste se identifikovat zdroj své úzkosti
Je klíčové získat od vlastního strachu na chvíli odstup. Vypjatá společenská situace často vede ke scénářům, kdy se jednotlivci pouštějí do obviňování či naopak distancování od druhých lidí. Jde o přirozenou reakci, ale pokud člověk dokáže rozpoznat, kdy reaguje přehnaně úzkostně, získá odstup, díky kterému se snáz uklidní a rozmyslí si, co se děje. Pokuste se uvědomit si, že se zrovna dostáváte do úzkosti, a všímejte si, k čemu vaše úzkost vede.
3) Nebojte se požádat o pomoc
Není na tom nic špatného, přesto to mnohým z nás stále činí problémy. Pokud se cítíte špatně, zkuste si o tom s někým promluvit. Jestliže sami nestíháte péči o děti, požádejte partnera, aby se do péče o ně víc zapojil. Velká část české společnosti už projevila solidaritu a ochotu se navzájem podpořit. Nyní je čas tu být jeden pro druhého. A jestli se vám už zdá, že si sami neporadíte, a ani vaše rodina neví, jak vám pomoci, vyhledejte odbornou pomoc nebo využijte krizových linek.
4) Neizolujte se víc, než je nutné
Ano, měli bychom si udržovat fyzický odstup ve vzdálenosti dvou metrů a držet se doma. To ale neznamená, že se svými blízkými, přáteli nebo kolegy nemůžeme udržovat virtuální kontakt. Někteří odborníci z oblasti psychologie považují možnost komunikace online za velký zdroj útěchy a věří, že už jen slyšet hlas blízkého člověka zmírňuje úzkostné pocity. Udržujte komunikaci s rodinou, přáteli i sousedy – je to totiž jeden z nejlepších způsobů, jak zůstat v klidu, a to i pokud komunikace probíhá přes Skype.
Výzkum Anny Freudové, dcery Sigmuna Freuda, kdysi odhalil, že během druhé světové války utrpěly větší trauma děti, které rodiče poslali do jiné země, aby byly v bezpečí, než ty, co s rodiči čelily bombovým útokům. Freudová tak zjistila, že fyzické zranění často není tou hlavní příčinou traumatu – mnohem horší je rozpad vztahů. Proto slyšet hlas spřízněné osoby, byť na dálku, tolik pomáhá.
5) Nezanedbávejte se
Zpomalte, snažte se udržovat pravidelný režim. Terapie, konverzace, cvičení, jóga a meditace jsou v případě úzkosti dobrým východiskem, ale léčivě působí také zpěv nebo psaní deníku. Nesnažte se v sobě zadržovat nepříjemné pocity, mluvte o nich s ostatními, případně je ventilujte prostřednictvím vybrané tvořivé činnosti. Uklidnit se a najít trochu klidu se můžete naučit. Stačí začít jednou věcí. Už to je velkým krokem ke změně.