Stres – manažerův přítel i zabiják

 

Druh nejvěrnější – i tak lze charakterizovat roli stresu v životě manažera. Jde o to, aby se z přítele pomáhajícího zvládat náročné úkoly nezměnil v bludičku, která člověka vláká do situace, kdy žije s pocitem, že se topí v zamrzlém rybníku. Pak zbývá jediné – najít pořádnou sekyru a prosekat led.

Kdy je stres manažerův přítel? „Na poradě jsem dostal úkol – řešení chce šéf do hodiny. Sedám k počítači, jsem nervózní, buší mi srdce, absolutně nic mě nenapadá, chci být úplně někde jinde. Hlava nakonec zapíná, postupně si úlohu rozkládám a jednotlivé body analyzuji. Uklidňuji se, začíná mi to skvěle pálit, najednou záblesk – řešení je tu – cítím se jako olympijský vítěz.“ Takhle vypadá eustres neboli kladný stimulační stres.

A jaký stres člověka drtí? „V práci to už dlouho nedávám, tuším, že mě šéf brzy vyhodí a dojdou peníze. Doma peklo, žena se chce rozvést, na krku hypotéka, zkrátka permanentní krize. Cítím únavu a úzkost, občas na mě sedne totální apatie. Doktor mi sdělil, že mám vyšší tlak i cukr v krvi, ale hlavní problém prý mám v hlavě, psychosomatika nebo tak nějak to říkal. Když se z toho nevymotám, zakládám si podle něj na infarkt, mrtvičku, cukrovku, bolesti kloubů, deprese, dokonce mluvil o rakovině.“ Tak tohle je distres, stres zhoubný.

Stres přichází nečekaně a nezván

Jde vám někdy hlavou varianta takovéhoto vnitřního monologu? Určitě, neboť eustres zná každý manažer. Distres poznali jen někteří, ovšem není jich zase tak málo. Ti z nich, co hledali radu v některém z obrovského kvanta textů na téma, jak s úspěchem čelit jeho následkům, včetně takových, jako je únavový syndrom či syndrom vyhoření, se dozvěděli, že vše lze zvládnout. Stačí cvičit a sportovat, provádět dechová cvičení, dát se na zdravou výživu, dostatečně dlouho spát, naučit se odpočívat, občas si také střihnout meditace atd. Opravdu je to univerzální recept, jak zvládnout stres?

Muž si čte noviny na gauči

Ne že by takové věci byly úplně k ničemu, ale slyšet na ně může pouze takový manažer, jenž svou práci zvládá a ta ho baví a naplňuje. Jediné, co nezvládá, je čas, a tak nestíhá relaxovat, sportovat a správně jíst, kdy to nejhorší, co zná, je lehká nadváha, jinak je u něj vše v pořádku včetně vztahu a rodiny. Avšak pro manažera semletého distresem jsou návody a la „hoďte se do pohody“ rady hraběcí. Často bývá první, po čem sáhne, přesný opak a začne své situaci „čelit“ nějakou návykovou skluzavkou. „Kuřáci obvykle ve stresu kouří daleko více. Lidé, kteří rádi pijí, pijí daleko více,“ uvádí ředitelka společnosti People Impact Rostya Gordon Smithová.

Je to i proto, že stres přechází v distres nečekaně. Zvláště u mladých, méně zkušených manažerů zpočátku všechny méně příjemné stránky nové práce přebíjí pocit důležitosti a nadšení ze všeho, co význam vyšší pozice navenek reprezentuje – služební auto, party, rauty, cestování. Když se pak začnou kupit problémy, spojené s přibýváním odpovědnosti, mladý manažer najednou zjistí, že co ho dříve motivovalo a naplňovalo, se jako mávnutím kouzelného proutku změnilo v noční můru.

Dostat se z distresu je jako ulovit mamuta

Co manažera vede do slepých uliček? „Často to bývá sen, cíl, za kterým jde, kdy mít cíl je v pořádku. Stává se však, že splnění jednoho cíle generuje druhý, pak třetí a manažerův život se mění ve štvanici nebo bloudění. Takováto cesta bývá na úkor zdraví a rodiny, člověk se nechává vtáhnout někam, kde už mu nestačí síly. Když se satisfakce stále nedostavuje, poutník jde dál, motivace jej neopouští, ovšem narůstající problémy nevnímá a popírá je,“ vysvětluje psycholožka Hana Taněvová.

Pomůže v takové situaci nějaká „kouzelná rada“ či „zázračná pilulka“? Těžko, třebaže si člověk často uvědomí, že má něco změnit. Problém je v tom, že dostat se životu opět na kobylku vyžaduje tytéž schopnosti, které našim prapředkům pomáhaly ulovit mamuta. Avšak ulovit dnešního tlustokožce, tedy zvládnout práci, seberealizaci a rodinu, vyžaduje nejen vytrvalost, inteligenci a odhodlanost. Pokud časem nepřidáme také nadhled a schopnost vidět všechny souvislosti, mamut nás zašlape.

Cestu k jejich odhalení nejlépe vyjadřuje metafora dveří, za nimiž je dlouhé schodiště. „Ty dveře nám musí někdo otevřít, sami jsme často takřka jako slepí a marně hledáme kliku. Vystoupat po schodech nahoru však už musíme sami,“ říká Hana Taněvová. Přijmout tuto pravdu znamená reálnou šanci na vítězství nad distresem a jeho následky.

Pruh světla v přivřených dveřích

Na koho se obrátit

Kdo všechno může být oním otvíračem dveří? Seznamme se s těmi nejpovolanějšími a nejčastěji vyhledávanými.

Psycholog. Je tím, kdo onu kolikrát nesnesitelnou psychickou tíhu pomáhá nést. Nahlíží problém z více úhlů, nachází v něm souvislosti a možnosti, o nichž klient neví. Dokáže vyjasnit, kde je problém a jaké se nabízejí cesty řešení. 

Lékař. Dobrý lékař dokáže za somatickými obtížemi rozeznat jejich psychický zdroj. Není-li klasickým „práškařem“, ale zvládá umění systémové terapie, dokáže v nejednom případě podáváním tělu vlastních a přírodních látek zlepšit fyzický stav pacienta, čímž jej tzv. nakopne. Lepší stav těla mobilizuje psychické rezervy a člověk sám začíná pro sebe něco dělat. Tohle nejlépe funguje u případů, kdy je distres teprve v počátcích a ještě zcela nedevastuje život.

Psychoterapeut. Tento odborník jde do větší hloubky než psycholog, rozebírá s klientem jednotlivé složky jeho osobnosti, nachází stará nevyřešená psychická traumata a pomáhá klientovi je tzv. odžít a zpracovat. Terapie většinou probíhá v delším časovém období.

Kouč. V rozhovoru hledá klientovy psychické zdroje, aby je dokázal sám najít a zužitkovat. Koučink odstraňuje psychické bariéry, jejichž povahu a sílu si klient neuvědomuje. Ten pak dříve takřka nezvládnutelné úkoly řeší podobně, jako když surfař klouže po vlně, s menším nasazením vůle než dříve.

To však vůbec neznamená, že klient nevynakládá žádné úsilí. Metafora „dveří“ platí pro člověka v distresu vždy. 

Mohlo by vás ještě zajímat