Samořiditelná auta: spása, nebo cesta do pekel?

 

 

 

 

Příchod, nebo spíše příjezd automobilů řízených umělou inteligencí je nevyhnutelný a probíhá právě teď. Bude znamenat zásadní změnu podoby celé koncepce automobilu i dopravy, proměnu tváře měst a krajiny i celého životního stylu.

„Automobil se v podstatě nezměnil posledních 130 let, je víceméně stejný od doby, kdy jej koncem devadesátých let devatenáctého století vyvinul Karl Benz,“ tvrdí Lawrence D. Burns, bývalý viceprezident oddělení výzkumu a vývoje ve firmě General Motors. Dnes působí jako poradce společnosti Waymo, která patří Googlu a zabývá se vývojem samořiditených aut. A je v něm momentálně asi nejdále. Nejviditelnějším důkazem je skutečnost, že Waymo spustila počátkem prosince v arizonském Phoenixu první taxislužbu se samořiditelnými automobily na světě. Podle pana Burnse je ten 130 let starý koncept automobilu v mnoha ohledech až absurdně neefektivní.

Za nové auto zaplatíme poměrně hodně peněz, a přitom ho v průměru 90 až 95 procent času nevyužíváme. A po celou dobu, kdy ho nevyužíváme, mu musíme zajistit parkování. Veškeré náklady spojené s provozem aut vyjdou obyvatele Spojených států na 4,5 bilionu dolarů ročně. To je skoro 101 bilionů korun. Auto je nejen neefektivní, ale i nebezpečné. Na následky automobilových nehod umírá každý rok na světě více než 1,2 milionu lidí.

Nevyvíjíme auta. Vyvíjíme řidiče

Auta jsou moc velká, těžká, nehospodárná, způsobují dopravní zácpy, znečišťují životní prostředí a udržují nás závislými na ropě. A stojí nás strašně moc času. Lidé, jako je Lawrence D. Burns nebo Dmitri Dolgov, ředitel vývoje ve firmě Waymo, věří, že rozvoj autonomního řízení všechny tyto nedostatky zásadně sníží nebo úplně odstraní. Změní se totiž celá podstata automobilu. O co jde, elegantně zobecnil Dmitri Dolgov v rozhovoru pro časopis The Atlantic, kde prohlásil: „My nevyvíjíme auta. Vyvíjíme řidiče.“

Až dosud byla auta konstruována okolo řidiče. Ten byl klíčovou figurou. Koncepce automobilu s autonomním řízením bude designovaná okolo pasažéra. Či rovnou konzumenta. Dopravní prostředek, jejž řídí umělá inteligence, logicky odhodí současnou konstrukci auta jako zbytečnost. A přijme podobu malé kavárny na kolech, která člověka odveze na obchodní jednání. A na rodinnou dovolenou k moři se hodí mobilní hotýlek, v němž můžete půlku cesty prospat. Z aut jako čistě dopravních prostředků se stanou multifunkční mobilní pody nebo pohyblivé provozovny. A ty si budeme pronajímat. „Místo prodeje aut přes dealery se bude prodávat předplatné na jízdy a služby a bude se účtovat za cestu a další zážitky,“ tvrdí Lawrence D. Burns.

Ideální město versus metropole hrůzy

Burns zkoumal koncept města, kde se o veškerou dopravu stará systém sdílených samořiditených aut. A jelikož si chtěl ověřit, zda je taková vize vůbec uskutečnitelná, spojil se s týmem badatelů z University of Michigan.

Výzkumný tým ji testoval na modelech několika amerických metropolí a vyšlo jim, že ve velkoměstě, v němž je 120 000 automobilů, by zastalo veškerou dopravu 18 000 sdílených samořiditelných aut. V průměru by to znamenalo snížení počtu aut ve městech až o 85 procent.

Důvody jsou jasné. Vozy ovládané umělou inteligencí by jezdily lépe a efektivněji než lidmi řízená auta, a díky systému sdílení by nikdy nezahálely. To vše by samozřejmě zásadním způsobem proměnilo podobu našeho života a měst či obcí, v nichž žijeme.

Avšak ne všichni sdílejí pozitivní vize Lawrence D. Burnse, že tyto změnu budou k lepšímu. Robin Chaseová, odbornice na dopravní logistiku a zakladatelka firmy Zipcar, což je největší služba na sdílení aut na světě, tvrdí, že nástup autonomních vozidel buďto povede k „nebeskému scénáři“, nebo k „pekelnému scénáři“.

První katastrofické scénáře by podle pesimistů mohly nastat už v přechodné době, kdy se bude v ulicích měst potkávat větší množství nových, autonomně řízených vozů s tradičními auty, v nichž budou sedět lidé…

Další pesimisté kupříkladu nevěří, že se masy lidí nechají tak snadno přesvědčit, aby se vzdali vlastnictví dopravního prostředku. Aby se zřekli toho pocitu soukromí a pohodlí vlastního vozu výměnou za něco, oč se musí dělit s cizími osobami. V takové situaci by představy o tom, že příchod vozů s autonomním řízením sníží počet aut ve městech, vzaly zasvé. Pokud vás váš vůz přiveze do práce a pak sám odjede domů, odkud si vás přijede vyzvednout po konci pracovní doby, tak sice ušetříte parkovací místa před svým pracovištěm, ale zdvojnásobíte dopravní špičku.

Rozsvícené zadní světlo auta

A pokud se váš robotický vůz stane pohodlnou kanceláří a noclehárnou, proč nevyměnit drahý panelákový byt na kraji města za dům v malebném údolí Sázavy nebo v horách?

S autonomním řízením bude přibývat možností a důvodů, aby se počet automobilů a celkový provoz na silnicích nesnížil, ale naopak znásobil. Například sedíme v restauraci a zavoláme si své auto, aby nás odvezlo domů. Ale v té restauraci je nám příjemně, takže odjezd domů odkládáme a náš vůz krouží a krouží okolními ulicemi. Spolu s tisíci dalšími, které čekají na své majitele, jež něco zdrželo.

A firmy mohou začít převádět svoje provozy do autonomních aut. Internetový obchod, jako je Amazon, může ušetřit tím, že přesune část nejžádanějšího zboží ze skladišť za městem do malých mobilních skladů, které budou jezdit po veřejných ulicích. A navíc vám díky tomu dovezou zboží během pár minut.

A během pár minut za vámi přijede pivnice, kavárna, obchod, kadeřník… Protože jsou jich plné ulice a silnice. Sedavý životní styl dosáhne vrcholného stádia. To vše dohromady skládá poměrně hodně pekelný scénář. Odborníci na dopravu proto doporučují vytvořit pro autonomní vozidla systém pravidel, dříve než začnou robotická auta určovat pravidla nám.

Prvním opatřením, které bychom měli přijmout klidně okamžitě, je podle Robin Chaseové daň z dopravní zácpy. Účtovat poplatky vozům při vjezdu do města nebo do oblasti se zvýšeným provozem. Nebo vjezd do ucpaných míst rovnou omezit. Ale to je jen začátek.

Mohlo by vás ještě zajímat