Na Třeboňsku je přibližně 500 rybníků, které tvoří geniální důmyslný systém propojený desítkami kilometrů vodních kanálů. Tento světový unikát, budovaný stovky let mezi středověkem a barokem, funguje dodnes.
Je to zároveň největší soustava rybníků v Evropě. Mezi nimi je i pětisethektarový Rožmberk z roku 1590, největší rybník v naší republice. Z těch pěti set rybníků jich 440 spadá pod společnost Rybářství Třeboň. Tato firma s čistým obratem okolo 350 milionů korun a roční produkcí přes 3200 tun ryb je největším „výrobcem“ sladkovodních ryb v Evropě. Z 85 procent jsou to kapři. A až osmdesát procent celé roční produkce jde na export. Jinými slovy, největšího producenta sladkovodních ryb v Evropě najdete v Česku, odchovává většinou kapry a téměř všechny je prodá do ciziny.
Což odporuje rozšířené představě, že kapr je ryba, která se jí jenom u nás. „Vyvážíme hlavně do Německa, Rakouska, Polska a Maďarska, ale taky do Francie a v menším množství do dalších zemí. Kapry mají už tradičně hodně rádi taky všude na Balkáně, i tam máme své klienty,“ říká dlouholetý předseda představenstva Rybářství Třeboň Jan Hůda.
Vedle dospělých ryb se do zahraničí vyvážejí i embrya. Třeboňský kapr tak nenápadně zabydluje rybníky od Srbska až po Francii. Přepravuje se v moderních kontejnerech, které připomínají vzhledem i velikostí nafouknutý průhledný plastový polštář. Uvnitř je kyslík a voda, v níž plavou miliony maličkých ryb. Ty v polštáři přežijí i mnohahodinovou cestu nákladním autem napříč Evropou.
Rybářství Třeboň v současné době nemá podle Jana Hůdy žádného vážného konkurenta. Vděčí za to velikosti společnosti, síle značky, dlouhodobě příznivým hospodářským výsledkům a poptávce po sladkovodních rybách v Evropě.
„Ta je tak velká, že je vlastně těžké o nějaké konkurenci vůbec mluvit. Ale když už se ptáte, tak by se dalo mluvit o Polsku, Maďarsku a o Chorvatsku, tyhle země s námi v jistém ohledu soupeří,“ vyjmenovává Jan Hůda. Přitom mají jižněji položené státy jako Maďarsko nebo Chorvatsko jednu nespornou výhodu – v tamním teplejším klimatu ryby rychleji vyrostou. „U nás rostou kapři vždy jen od jara do října. V jižnějších zemích je období růstu delší,“ dodává Hůda.
Jenže kapři z chladnějších českých rybníků, kteří rostli pomaleji, mají oproti rybám z horkého jihu obvykle pevnější, chutnější a méně tučné maso, které se navíc lépe upravuje. Gastronomickou výjimečnost třeboňských kaprů navíc podporuje i fakt, že mají více přirozené stravy než ryby z jižních chovů, které bývají intenzivněji přikrmovány.
Situace, kdy si zahraniční odběratel vyzkoušel nahradit kapra z jihu Čech výhodně nabízeným kaprem z jihu Evropy, zažil Jan Hůda několikrát. Rozdíl v kvalitě zákazníci poznali okamžitě. Ostatně Třeboňský kapr získal již v roce 1936 jako první a jediná ryba v Československu ochrannou známku právě za svoji mimořádnou chuťovou kvalitu a velkou výtěžnost.
„Původně měl totiž kapr protáhlejší, hubenější tělo, z něhož se člověk zdaleka tak nenajedl. Ale našim předkům se v Třeboni podařilo vyšlechtit rybu, která měla velké množství vysoce chutného masa a v tom daleko předčila konkurenci,“ doplňuje Jan Hůda.
Proč se vlastně největší soustava rybníků v Evropě nachází právě tady? „V Čechách bývalo až 3,5krát více rybníků než dnes. Většina ale byla v 17. a 18. století zlikvidována a na jejich místě se začalo pěstovat obilí a zelená píce. Bylo to ekonomicky výhodnější,“ poznamená šéf Rybářství Třeboň. „V jižních Čechách se o to pokoušeli také, ale ukázalo se, že zdejší půda, která je na písku nebo rašelině, je tak neúrodná, že se místní po pár letech zase vrátili k rybníkům.“ Nebýt téhle šťastné „závady“ zdejší krajiny, možná bychom dnes žádného Třeboňského kapra neznali a na místě rybníku Rožmberk by se prostíralo obyčejné pole.
Skutečnou cenu takového lánu bychom poznali pravidelně o povodních. Stačí si připomenout, že v roce 2002 Rožmberk zadržel dvanáctinásobek vody, než je jeho běžný stav. Sedmdesát milionů krychlových metrů, které by se jinak valily městy a vesnicemi pod ním. „Proto mám radost, že se u nás v poslední době rybníky opět budují. Rybníky jsou nesmírně důležité, pomáhají regulovat záplavy a zároveň zadržují vodu v krajině. Přitom vody je stále méně. Nehledě na to, že každý rybník je z pohledu životního prostředí klenotem v krajině. Vzniká okolo něj specifická vegetace, žije tam vodní ptactvo a množství dalších živočichů,“ říká šéf Rybářství Třeboň.
Osudové zlomy
Jan Hůda prý chtěl být rybářem odjakživa. To se mu splnilo. V rybářství pracuje nepřetržitě od chvíle, kdy dokončil střední rybářskou školu ve Vodňanech a pak Vysokou školu zemědělskou. Dohromady 43 let.
Když se za těmi roky ohlédne, vidí několik zlomových bodů. Tím prvním prý byla chvíle, kdy dostal ještě jako sedmadvacetiletý mladík na starost nově budovanou rybí líheň v Blatné. A tam se projevil jako talentovaný manažer i odvážný inovátor. V odborné literatuře se dočetl o nové, u nás dosud nevyzkoušené technologii odlepkování kapřích jiker pomocí vzduchu, která dokázala urychlit výtěr ryb a ušetřit práci až dvaceti lidí. Tak ji zkusil aplikovat v Blatné. Pokus dopadl úspěšně. Blatenská rybí líheň měla za první rok pod jeho vedením druhý nejlepší výsledek v celém tehdejším Československu.
Druhým zlomovým bodem byla chvíle, kdy mu přišla nabídka nastoupit do Třeboně. Do největšího rybářství v republice. Jako náměstek ředitele. Bylo mu teprve 32 let. Od té chvíle v Třeboni zůstal. Už je tam 34 let, stále ve vedení firmy se světoznámou značkou, firmy, která produkuje nejvíce kaprů v Evropě, firmy, která vyrůstá ze stovky let starého příběhu a on k němu musí vytvořit pokračování. S tím souvisí třetí zlomový bod. Porevoluční privatizace třeboňského rybářství. „Podařilo se nám ho nerozbít. I když proti nám stálo sedm projektů, které měly přesně tohle v plánu,“ vzpomíná Jan Hůda.
„Potom jsme dokázali ustát první etapu po privatizaci, jeden čas jsme měli 30 tisíc akcionářů. Zkuste si to řídit... Ale zvládli jsme to, neslevili jsme v produkci, a dokonce se během let podařilo přikoupit další podniky, které dneska spadají do holdingu: Hlubokou, Mariánské Lázně, Tábor. To snad dokazuje, že náš podnik je zdravý.“
K tomu zdraví snad přispěla i dlouholetá spolupráce s Českou spořitelnou. „Kdykoli jsme potřebovali finančně pomoci, třeba v akvizicích, s Českou spořitelnou to proběhlo pokaždé v naprostém pořádku. Já ji hodnotím jako nesmírně solidní instituci.“
Nebát se lidí, kteří jsou lepší než já
Jan Hůda letos získal cenu Manažer čtvrtstoletí. „Netušil jsem vůbec, že se něco takového vyhlašuje. A když jsem se pak dozvěděl, že finalistů bylo nejdříve 1500 a nakonec jich zůstalo 20, bral jsem to jako poctu celému rybářskému řemeslu,“ hodnotí své ocenění. Co by doporučil manažerům následujícího čtvrtstoletí?
„V první řadě musí člověk ovládat svůj obor. Všichni ve firmě, od dělníků po vysokoškolsky vzdělané odborníky, musí poznat, že na to máte. V druhé řadě musí umět přiznat chybu,“ říká bez váhání. On sám prý zpětně uvažuje nad každým důležitějším rozhodnutím, které učinil.
Když se ukáže, že to bylo rozhodnutí špatné, osvědčilo se mu umění omluvit se a zkusit udělat maximum pro nápravu. Když se ukáže, že to bylo dobré rozhodnutí, pokaždé přemýšlí, jestli to bylo výsledkem promyšlené strategie, nebo spíš dílem náhody. Jan Hůda se lehce pousměje: „A to není nikdy jednoduché.“ Dobrý manažer je podle něj člověk, který si dokáže najít spolehlivé a schopné zástupce. Takové, kteří jsou - pokud možno - lepší než on sám.