Roboti nám berou práci: Když o vaší kariéře rozhoduje algoritmus

 

Technologický pokrok znervózňoval pracující lid odjakživa. Stroje totiž nahrazují lidskou práci. Čímž nás činí v jistém smyslu nahraditelnými. Umělá inteligence tuhle schopnost nahradit člověka úspěšně završuje. A už nyní v některých firmách rozhodují roboti o tom, jestli uspějete s žádostí o práci. Máme pár tipů, jak na ně vyzrát.

V souvislosti s rozvojem automatizace a umělé inteligence (AI) a vůbec s nástupem Průmyslu 4.0 se předpovídá, že podstatná část dnešních profesí v nejbližších desetiletích zanikne. A zatím se neví, čím tato pracovní místa nahradit. Objeví se armády nezaměstnaných?

Navíc v řadě významných korporací začali využívat umělou inteligenci k výběru nových zaměstnanců. O vašich snech o kariéře v prestižní finanční společnosti může už dnes rozhodovat algoritmus.

Ale abychom nezačali tak pesimisticky. Když se v 70. letech objevila v USA první síť bankomatů, začali se všichni zaměstnanci za přepážkami bank bát o práci. Došlo to dokonce tak daleko, že bankovní úředníci přišli s takzvanými sedmi důvody, proč klienti nebudou bankomaty využívat. Jenže bankomaty ve výsledku zlevnily provoz poboček, což znamenalo, že banky otevřely poboček více, a počet pracovních míst na přepážkách tím pádem paradoxně vzrostl.

Fakt, že robotizace zasahuje i do oblastí, jako jsou lidské zdroje, kde se vyžaduje přístup založený na měkkých dovednostech a empatii, tedy zdaleka neznamená, že odsud vytlačí člověka.

 Jak přechytračit algoritmus

Práce ve společnosti Goldman Sachs je po celém světě považována za prestižní záležitost. A tak této firmě chodí každý rok přibližně čtvrt milionu žádostí o práci od studentů a absolventů. Přečíst tolik životopisů už vyžaduje najmout si do HR oddělení malou armádu.

Není tedy divu, že Goldman Sachs a další společnosti začaly k prvotnímu vytřídění žádostí o  juniorní pracovní místa využívat počítačové programy a algoritmy. Jsou efektivní. Odmítnou až 75 % životopisů.

V důsledku to mimo jiné znamená, že je ohromně užitečné, když jako žadatel o práci víte, co ten algoritmus hledá a co se mu líbí.

Notebook na pracovním stole

Odborníci například doporučují pozorně sledovat jazyk pracovního inzerátu, na který odpovídáte, a napodobit ho ve svém životopise. Pokud se třeba ucházíte o místo ve vedení projektů (Project Manager), které je v inzerátu uvedené pod zkratkou PM, měla by se tatáž zkratka objevit i ve vašem CV. Což jinými slovy znamená, že pokud používáte jeden univerzální životopis, který posíláte se všemi žádostmi o zaměstnání, pak nemáte u algoritmů šanci. Odborníci proto radí vytvořit si pro každou firmu nebo pro každé místo samostatný životopis, který bude speciálně upravenený tak, aby danému inzerátu, zaměstnavateli a jeho algoritmům co nejlépe seděl. A zároveň se postarejte o to, aby se vaše CV hezky doplňovalo s vaším profilem na některé profesní síti, jako je LinkedIn, Xing nebo české Proudly. Manžeři mívají ve zvyku si životopisy uchazečů na profesních sítích ověřovat.

Umělá inteligence pozná, že chcete vzít roha

Posudku umělé inteligence se však nezbavíte ani poté, kdy se propracujete až k pohovoru se skutečnými lidmi. U společností, jako je Vodafone, Intel nebo Unilever, vás během pohovoru snímá sadou algoritmů nabitá kamera, která po celou dobu vyhodnocuje vaše emoce a chování. Může se tak stát, že pokud budete znít příliš sebejistě, systém dojde k závěru, že neříkáte pravdu nebo že nejste pro svou budoucí práci tak zapáleni, jak tvrdíte.

Ne vždy se však dá na takový závěr stoprocentně spolehnout. Paul Eckman, americký psycholog, jenž se v 70. letech proslavil, když s Wallacem V. Friesenem představili vlastní metodu Facial Action Coding System pro klasifikaci výrazů lidské tváře, tvrdí, že AI může být při čtení výrazů tváře úspěšná jen do určité míry. A že jde o to, jak moc je firma, která umělou inteligenci při pohovoru používá, schopná s onou „určitou mírou“ pracovat.

Ale i když při pohovorech nakonec uspějete a nastoupíte do nového zaměstnání, stejně budete mít možná neustále za krkem nějakého robota, který vás bude sledovat a hodnotit. Stále více firem dnes monitoruje zaměstnance pomocí algoritmů, aby včas rozpoznala, zda náhodou nechtějí dát výpověď. Odchod dobrého zaměstnance je pokaždé problémem a ztrátou. Pro dobrého manažera je proto důležité zachytit svého podřízeného ještě v době, kdy k tomuto rozhodnutí teprve směřuje. Za druhé si společnosti stále více uvědomují, jak je výhodné starat se o to, aby byli jejich zaměstnanci šťastní a spokojení. A šťastní zaměstnanci přece jen nedávají výpověď tak často. 

Algoritmy, které sledují náladu lidí na pracovišti a hledají náznaky, zda se dotyčná či dotyčný nezačíná poohlížet po novém místě, pracují na principech, které používá i Google. Určitě to znáte: Jednou začnete vyhledávat letenky na dovolenou a prohlížeč vám od té chvíle začne automaticky vybírat reklamu na všemožné last minute zájezdy a výhodné pobyty. Algoritmus si všiml vašeho zájmu o rekreaci a pracuje s tím.

Černá kamera na stole

Podobných informací, jako je zmíněné vyhledávání dovolené v Googlu, po sobě v dnešní digitální době zanecháváme obrovské množství. Zůstává po nás datová stopa. A právě tuhle stopu sledují systémy umělé inteligence na vašem pracovišti a z ní pak vyčtou vaši náladu v práci nebo odhalí sklony odejít ke konkurenci. Například předpovědní model Decision Science od KPMG dokázal u jednoho z klientů –  nejmenované globální HR společnosti – odhalit až 65 % zaměstnanců, kteří měli zaječí úmysly, a to dříve, než se rozhodli podat výpověď.

Zaujatý robot

V brzké budoucnosti by se měla působnost AI v HR výrazně rozšířit. Roboti by nás měli při práci sledovat stále důkladněji a pomáhat nám, abychom byli v práci stále šťastnější. Což zní jako ironie, ale skutečně se vyvíjejí systémy, které například pomohou na základě monitoringu osobností zaměstnanců lépe sestavovat pracovní týmy, kde to mezi lidmi nebude skřípat. Nebo systémy, které poznají, že se v práci nudíte, a pomohou vám sestavit takový pracovní režim, v němž se nudit nebudete.

Další aplikace AI zase poznají vaše podvědomé předsudky – každý nějaké máme – a budou fungovat jako udíleči „přátelských rad“, kteří řekněme manažerům jejich předsudky (třeba při výběru obchodního partnera) odhalí a poradí jim, jak si na ně dávat pozor.

Na druhé straně ani roboti nejsou bez předsudků. Ukázal to například nedávný výzkum ekonomek Anji Lambrechtové a Catherine Tuckerové, které umístily na Facebooku inzeráty podporující pracovní místa ve vědě, technice, strojírenství a matematice. Při vyhodnocování však zjistily, že inzeráty se daleko častěji zobrazovaly mužům. Důvod je prostý. Mladší ženy jsou pro reklamu zajímavější než běžný muž, protože rozhodují o podstatné části rozpočtu domácnosti, a tak je reklama, která se jim zobrazuje, dražší.

Nicméně předsudky se z algoritmů odstraňují lépe než z myšlení skutečných lidí. A na rozdíl od skutečných lidí bude umělá inteligence stále inteligentnější.

 

Mohlo by vás ještě zajímat