Regulatorika a trendy určující budoucí vývoj české energetiky
Vývoj na energetickém trhu se týká každého z nás, ať je to v rámci firmy, anebo vlastní domácnosti. Co bude v dalších letech ovlivňovat situaci v České republice? Především Státní energetická koncepce, regulatorika EU, vývoj cen a nové technologie. Nemalou roli ale bude hrát i chování konečných spotřebitelů.
Čistá spotřeba elektřiny v ČR kopíruje do značné míry vývoj ekonomiky – po světové krizi v roce 2009 klesla, v posledních letech se pak opět zvyšovala. Její celková výroba je u nás v posledních letech víceméně konstantní a pohybuje se mezi 82 a 88 TWh ročně. Jaké zdroje k výrobě elektřiny využíváme? Z hlediska paliv převládá hnědé uhlí – v roce 2018 z něj bylo vyrobeno 43 % elektrické energie. Následuje jaderné palivo (34 %), zemní plyn a černé uhlí (po 4 %). Z obnovitelných zdrojů bylo v roce 2018 vyrobeno 11 % elektrické energie, přičemž nejvíce se na tom podílel bioplyn (3 % na celkové výrobě elektřiny), následovaly fotovoltaické elektrárny (3 %), biomasa (2 %), vodní zdroje (2 %) a větrné elektrárny (1 %).
Spotřeba zemního plynu v ČR je v posledních deseti letech poměrně stabilní a pohybuje se zhruba mezi 80 a 90 TWh ročně. Jeho výroba v roce 2018 dosáhla 1,5 TWh (137 mil. m3), což činilo 1,7 % spotřeby. Zemní plyn využívá především podnikatelský sektor, následují domácnosti a výroba elektřiny. Nejvíce jednotlivých zákazníků je však z řad domácností: je jich celkem 2 626 417.
V ČR působí v oblasti výroby elektřiny a tepla celkem 33 firem s ročním obratem nad půl miliardy korun. 11 podobně velkých firem se zabývá distribucí a 37 obchodem s energiemi. Jedničkou v oblasti obnovitelných zdrojů je ČEZ Obnovitelné zdroje (roční obrat 2,2 mld. Kč) se 125 MW instalovaného výkonu, podle dostupných informací následuje skupina Jufa (82 MW) a čínský fond China – CEE Fund (67 MW). V republice se nachází zhruba 850 velkých solárních elektráren s výkonem od půl megawattu výše, jejichž vlastnictví je roztříštěno mezi stovky různých majitelů.
Strategie české vlády
Hlavní dokument udávající směr, kterým se náš stát bude v oblasti energetiky ubírat, je Státní energetická koncepce (SEK) do roku 2040. Aktualizovanou verzi vláda schválila v květnu 2015. SEK obsahuje pět strategických priorit (I. Vyvážený energetický mix; II. Úspory a energetická účinnost; III. Infrastruktura a mezinárodní spolupráce; IV. Výzkum, vývoj a inovace; V. Energetická bezpečnost), koncepci rozvoje jednotlivých oblastí energetiky a výčet nástrojů k jejímu prosazování.
SEK dále obsahuje optimalizovaný scénář očekávaného vývoje české energetiky do roku 2040. Např. celkový objem primárních energetických zdrojů v ČR by měl do roku 2040 mírně klesat, a to především kvůli snižujícímu se množství uhlí a ropy. Naopak u jaderných zdrojů, zemního plynu, OZE a druhotných zdrojů se očekává nárůst. V roce 2040 se počítá s nárůstem spotřeby elektrické energie na 74 TWh (vč. elektromobility). Pokud jde o strukturu výroby elektřiny v roce 2040, na prvním místě by mělo být jaderné palivo (46–58 %) a po něm obnovitelné a druhotné zdroje (18–25 %).
Dalším důležitým dokumentem, vycházejícím ze SEK a Politiky ochrany klimatu v ČR, je Vnitrostátní plán ČR v oblasti energetiky a klimatu. Skrze tento dokument mají státy EU povinnost informovat Evropskou komisi o vnitrostátním příspěvku ke schváleným evropským cílům v oblasti emisí skleníkových plynů, obnovitelných zdrojů energie, energetické účinnosti, energetické bezpečnosti (aby nebyla víc než 70procentní závislost na importu energií) a propojitelnosti elektrizační, resp. přenosové soustavy. Finalizace dokumentu by měla ve spolupráci s Evropskou komisí proběhnout do konce roku 2019. Návrh obsahuje cíl snížit do roku 2030 celkové emise skleníkových plynů o 30 % v porovnání s rokem 2005.
Zastřešujícím dokumentem v oblasti životního prostředí je Státní politika životního prostředí ČR 2012–2020. V roce 2015 proběhlo vyhodnocení této politiky, které konstatuje, že i přes dlouhodobý pokles emisí se kvalita ovzduší na území ČR zásadně nezlepšuje. Proto v roce 2019 MŽP zahájilo proces přípravy nového dokumentu, který zohlední nové výzvy a stanoví cíle do roku 2030, popř. 2050. Nová Státní politika životního prostředí ČR má být předložena ke schválení vládě do konce roku 2020. (Na Státní politiku životního prostředí navazuje řada dokumentů, které se zabývají zlepšováním kvality ovzduší. Hlavním je Národní program snižování emisí ČR do roku 2020.)
V roce 2018 změnilo dodavatele elektřiny přes půl milionu odběrných míst
Liberalizace českého trhu s elektřinou byla dokončena v roce 2006, liberalizace trhu s plynem v roce 2007. Od té doby mají možnost libovolně měnit dodavatele jak domácnosti, tak podniky. A poměrně hodně toho využívají: v roce 2018 změnilo dodavatele elektřiny více než 570 tisíc odběrných míst a u plynu přes 263 tisíc odběrných míst. Hlavním důvodem k častějším změnám dodavatelů byl silný nárůst ceny elektřiny na burze, který od začátku roku 2019 začali dodavatelé promítat do cen koncovým zákazníkům. Alternativní dodavatelé, kteří se objevili po zavedení práva zákazníka na změnu dodavatele, již ovládli třetinu trhu s elektřinou a přes dvě pětiny trhu s plynem (data za rok 2016).
Hlavní trendy určující budoucí vývoj české energetiky
Spotřeba energií bude stoupat. Podle výhledu Mezinárodní energetické agentury by se globální poptávka po energiích měla do roku 2040 zvýšit o čtvrtinu, podle výhledu společnosti BP dokonce o třetinu.
Blíží se konec uhlí. V ČR se v roce 2018 vyrobilo z hnědého uhlí 43 % a z černého uhlí 4 % elektrické energie. Podle Státní energetické koncepce by podíl výroby elektřiny z uhlí (hnědého i černého) v ČR měl do roku 2040 klesnout na 17,5 %.
Nárůst OZE bude nejspíš vyžadovat kapacitní mechanismy. V souvislosti s přibýváním nestabilních obnovitelných zdrojů se objevila myšlenka kapacitních mechanismů. Jde o to, jak zajistit dodávky elektřiny v době, kdy nefouká vítr a nesvítí slunce. Ministerstvo průmyslu zatím analyzuje, zda je mechanismus v ČR potřebný a jak by mohl fungovat.
ČR sází na jádro. V červenci 2019 vláda schválila investorský model stavby nových jaderných zdrojů v ČR. Investory budou dceřiné firmy společnosti ČEZ – EDU II pro jadernou elektrárnu Dukovany a ETE II pro jadernou elektrárnu Temelín.
S plynem počítáme i nadále. Do ČR se 98 % tuzemské spotřeby zemního plynu dováží ze zahraničí. Jeho podíl na výrobě elektřiny by se měl podle Státní energetické koncepce zvyšovat – v roce 2040 by měl dosáhnout 8 %.
Význam OZE roste. Podíl obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie měl v tuzemsku v roce 2030 činit 20,8 %. Evropské komisi se ale český plán zdá málo ambiciózní a požaduje, aby podíl OZE na hrubé konečné spotřebě energie stoupl do roku 2030 na 23 %. Česká vláda další (i větší) rozvoj OZE neodmítá, nechce se ale zavázat k další obří podpoře, jakou nyní v tuzemsku podporované zdroje energie mají. Přibývá však případů, kdy se OZE začínají vyplácet i bez dotací.
Začnou přibývat „prosumeři“. „Prosumerem“ (samovýrobcem) se rozumí spotřebitel nebo skupina spotřebitelů, kteří spotřebovávají, skladují nebo prodávají do sítě přebytečnou energii z obnovitelných zdrojů, jež se vyrábí v jejich prostorech. Tyto činnosti přitom nesmí představovat jejich hlavní obchodní činnost.
Centrální zásobování teplem: hrozí odchod zákazníků. Zdražování emisních povolenek totiž zdražilo teplo. Hnědé a černé uhlí se nyní na výrobě tepla v ČR podílí více než 50 %. Čím ho nahradit? ČEZ v elektrárně Mělník plánuje postavit kotel na plyn a spalovnu odpadů, Ško-Energo v Mladé Boleslavi chce zase plně přejít na biomasu. Teplárny hodně investují i do přeměny parních potrubí na mnohem účinnější horkovody.
Ceny: pokles se neočekává. Do budoucna se ze střednědobého hlediska neočekává, že by se velkoobchodní cena elektřiny vrátila zpět na úroveň roku 2016 (kolem 25 EUR/MWh), spíše se bude pohybovat na aktuálních a vyšších úrovních. Důvodem je fakt, že se nečeká výrazný pokles cen emisních povolenek vzhledem k tomu, jak se po roce 2021 bude vydávat méně emisních povolenek a jak se jejich větší část bude prodávat v aukcích. Vedle toho budou muset výrobci elektřiny z uhlí splňovat stále přísnější regulace.
Chytré sítě a blockchain. Chytré sítě mají optimalizovat toky energie, v ČR ale zatím nejsou legislativně upraveny. Blockchain má pak nést informaci o původu každé vyrobené kilowatthodiny elektřiny.