Proč je důležité naučit se říkat „NE“
„Kolikrát jsi dnes už dokázal říct NE?“ ptával se Steve Jobs svých zaměstnanců. Zakladatel společnosti Apple dobře věděl, proč to dělá – odmítání totiž někdy není jednoduché, zato čas od času potřebné.
Vztahy mezi rodiči a dětmi, manželi, nadřízenými a podřízenými jsou dnes v mnoha případech liberálnější než dřív. Posunuly se také hranice komunikace – dnes je běžné, že si o spoustu věcí musíte říct sami a naučit se efektivně rozhodovat. Tedy také odmítat a bránit se v diskusi.
Neschopnost odmítat se projevuje v dennodenním životě. Před více než deseti lety odborníci z Kalifornské univerzity v San Francisku zkoumali rizikové chování dětí. Ukázalo se, že nebezpečnost rychlé jízdy či řízení v opilosti si teenageři uvědomují, a že tudíž nemá smysl bránit jim v hazardování a vysvětlovat rizika.
Co je k hazardu ponoukalo? Byl to domnělý zisk v podobě prestiže a sebevědomí. Báli se odmítnout, protože jim chybělo silné intuitivní osobnostní jádro, které získáváme teprve s věkem a zkušenostmi. Právě díky němu můžeme vědomě proniknout k podstatě situací a správně se rozhodovat. A právě silou a vyspělostí onoho jádra se lišíme jeden od druhého. Diverzifikaci vidíme i u dospělých, kdy je jeden jako skála, druhý má blízko ke zmíněným teenagerům a třetí je někde uprostřed.
Jak píše server PsychCentral, je rovněž důležité, abychom uměli říkat NE svým dětem – právě tak je povedeme k samostatnosti a najdeme si čas na sebe. Nastavte si s nimi hranice, které určí, kdo má co na starost a s čím si děti musí poradit samy.
Co lze ztratit soustavným ANO
Jak vypadá den pracovníka, který neumí říkat NE a vždy říká ANO? Na každý z mailů i telefonů reaguje vyčerpávající odpovědí, neustále na něj se svými žádostmi o radu doráží kolegové. Jsou totiž zvyklí, že je nikdy neodmítne. Totéž dělá jeho nadřízený, protože si už nesčetněkrát ověřil, že úkoly řeší bez řečí a spolehlivě. Otázka je, jaký je u takového pracovníka poměr zisků a ztrát. Jeho prakticky jediným a velice sporným profitem je „vybudování“ pověsti neškodného bambuly, z jehož ochoty a znalostí lze kdykoli těžit. Pak už následují pouze čisté ztráty.
Ta první je kvantitativní, kdy na řešení cizích problémů mohou padnout i hodiny vašeho času. Druhá se protíná s hodnotami – dávat přednost druhým znamená platit odkládáním vlastních úkolů, plánů a snů na vedlejší kolej. Po ní však nikdy nelze dojet k pocitu vnitřního naplnění a seberealizace na základě osobního rozvoje, což je jedna z nejkýženějších a nejvzácnějších životních hodnot. Lze ji prožívat jen do té míry, do jaké se daří naplňovat vlastní hodnoty a cíle – dnes a denně.
Místo razantních NE volí lidé často tzv. dobrá zdůvodnění: „Nechci se připravit o budoucí příležitost“, „Nechci vyvolat konflikt“, „Nechci vypadat jako hrubián“, „Nechci se negativně vymezovat.“ „Dobré důvody“ však cestu k vnitřnímu naplnění nedláždí.
Schůdná cesta vede přes koučink
S člověkem, jehož vnitřní jádro je slabé, se to má stejně jako s výše zmíněnými teenagery – vysvětlování, v čem je problém, většinou nestačí. Chce to spíš něco jako „mentální posilovnu“. Jednou z nejosvědčenějších je koučink. Jeho zakladatel Timothy Gallwey byl původně tenisový trenér a odtud také čerpal metafory: „Během souboje na kurtu je stav naší mysli mnohem silnější soupeř než ten na druhé straně dvorce“ nebo „Pokud kouč pomůže hráči odstranit vnitřní bariéry, které mu brání podat dobrý výkon, nebo alespoň zmenšit jejich vliv, hráč se výrazně zlepší.“
Dobrý kouč svému klientovi pomůže najít silné stránky, naučit se pracovat s těmi slabšími, posílit své vnitřní jádro a najít jak své osobní cíle, tak cestu k jejich naplnění. Součástí této změny by mělo být bezděčně osvojení schopnosti říkat NE a asertivního chování. Z člověka se však nestane sobec. Dojde k jakémusi vyrovnání, kdy se slovy amerického kouče Stephena Coveyho naučíme „odlišovat naléhavé od důležitého“.
Jak takové zdravé rozlišování vypadá? Možností je nepřeberně, tak jen pár příkladů. Po odmítnutí „pana naléhavého“ mu poděkujeme za důvěru nebo zájem, řešení jen nastíníme, ale nepustíme se do jeho realizace se vším všudy, místo sebe nabídneme někoho jiného a dáme na něj kontakt, pomoc odložíme na později, vyhovíme pouze částečně atd. No a oslovil-li nás „pan důležitý“, vyhovíme mu. Taková je vnější stránka věci.
Čím NE není
Pokud se chceme naučit říkat NE, musíme si uvědomit, že:
NE neznamená promarnit příležitost. NE ve skutečnosti znamená ANO všemu, co je pro nás správné.
NE z nás nedělá hrubiána. NE naopak vyjadřuje, že respektujeme sebe i druhého.
NE není nic zraňujícího. Upřímné NE je vždycky lepší než falešné ANO.
NE nevytváří pole pro střet. Jasným NE nastavujeme mantinely a artikulujeme vlastní potřeby.
NE nás ve skupině nesnižuje. Soustavné přikyvování nás v životě posune do pásma průměru, zrcadlícího, co druzí zrovna říkají. ANO z nás v očích druhých neudělá siláky, stejně jako NE z nás neudělá slabochy.
NE od nás neodežene přátele. Pokud okolí nerespektuje naše Já, naše hodnoty a naše hranice, pak je netvoří ti, které bychom měli považovat za přátele a stát o jejich přízeň.