Stres v práci: Taky nevíte, jak se vyrovnat s neúspěchem?

 

Řídili jste projekt, který skončil debaklem? Vymysleli jste strategii, která nefungovala? Chybovat je lidské. Jenže ve světě byznysu se nezdar moc netoleruje. A navíc, jste-li vrcholný manažer, je takové selhání více vidět. Jak takový neúspěch překonat, poučit se z něj a nakonec si ho i odpustit?

Chyba, selhání či neúspěch mají sice různé příčiny a podoby, ale dají se rozdělit do dvou kategorií. „V prvním případě se jedná o selhání v rovině mezilidských vztahů, které se více týká soft skills. V tom druhém jde o profesní selhání, kdy, řekněme, manažer nezvládl uřídit určitý projekt po odborné stránce,“ vysvětluje Iva Moravcová ze společnosti IQI - Individual Quality Increase, soudní znalkyně v oboru psychologie se zvláštní specializací na psychologii práce a managementu. Máte-li svůj průšvih správně posoudit, vyřešit a pak i překonat, musíte mít jasno v tom, který z těchto dvou faktorů převažoval.

Pokud jde o profesní selhání, je řešení snadnější. „Je to exaktnější, lépe se hledají místa, kde se třeba nedodržely nějaké standardy,“ říká Iva Moravcová. Díky tomu je jednodušší pojmenovat chyby, z nichž se pak člověk může poučit.

Složitější situace nastává, když je neúspěch spojený s osobním pochybením a do hry vstupují emoce. „Jakmile není selhání založené na racionálních aspektech, hledá se náprava těžko a člověk pochybení hůře překonává,“ vysvětluje Moravcová. A dodává, že si manažeři například leckdy neuvědomují, jak velký vliv má na jejich fungování v práci osobní život.

Sama právě řeší situaci s klientem, u něhož manažer pochybil jak profesně, tak po vztahové stránce. „Pozval mě coby mediátora, tedy člověka zvenku, který má pomoci najít společnou řeč,“ dodává Moravcová. Bývá totiž běžné, že když dojde k nějakému pochybení, které pak vyvolá konflikt, strany sporu se místo hledání východiska snaží vysvětlovat, proč něco nejde.

Pomoc zvenčí je pro vrcholné manažery často zcela zásadní. Cítí, že jsou v jistém smyslu „osamocenými vojáky v poli“, a mají (více či méně oprávněný) pocit, že je jejich okolí ve firmě sleduje a čeká, kdy udělají chybu. Jsou pod tak velkým tlakem, že své pochybení nedokážou nebo nemohou přiznat ani před nejbližšími kolegy. „Když má manažer po ruce kvalitního mentora, může mu posloužit jako zrcadlo a pomoci mu překonat chyby,“ říká Moravcová.

Dva diskutující lidé na pohovce

Tady je 5 rad, jak se ani po pořádném debaklu nezhroutit, jak se přes něj přenést a něco z něj vytěžit.

1. Vy nejste váš pracovní nezdar

Přišli jste na trh s něčím, co nikdo nechtěl? Nebo jste dostali vyhazov? Vítejte v klubu. Na internetu najdete celé hitparády fenomenálně neúspěšných produktů od firem jako je Microsoft, Sony, Apple, Ford, Coca Cola... A padáka přece dostal i Steve Jobs. Vaše kariéra není odrazem toho, jakou máte jako člověk cenu. Nesnažte se ji ani sebe nacpat do zjednodušujících černobílých škatulek jako „úspěch“ nebo „selhání“. Snažte se o jinou věc: odpustit si, že jste pochybili nebo neuspěli. Jinak se neposunete dál.

2. Cesta k úspěchu není přímá

Je až zvláštní, jak rozšířená je představa, že se cesta k úspěchu má podobat stoupání po schodišti – pořád vzhůru. Ve skutečnosti přitom obvykle připomíná spíš adrenalinovou jízdu na horské dráze. S mírou úspěšnosti vaší práce nebo firmy přeci hýbe spousta faktorů, které nedokážete předpovědět, odhadnout nebo ovlivnit.

3.  Zkoumejte své selhání

Jestli se máte z neúspěchu poučit, musíte ho podrobit důkladné analýze. Být k sobě upřímní, otevření, trpěliví. Což je emocionálně náročné. Bolí to, nahlodává to sebevědomí. A podle profesorky Amy Edmondson z Harvard Business School musíme při tomhle rozboru našeho selhání bojovat nejen se svými emocemi, ale i s překážkami na kognitivní úrovni. S nastavením lidského mozku. Ten funguje tak, že když se nám něco nepovede, podvědomě se snažíme zlehčovat míru naší zodpovědnosti a svalovat vinu na druhé nebo na vnější okolnosti. Když ale něco pokazí jiní, děláme pravý opak. Zkrátka, sebezpytování chce odvahu a sebeovládání.

4. Naučte se přijmout konstruktivní kritiku

Na analýzu svého selhání naštěstí nejste sami. Po každém debaklu se na člověka obvykle snese příval kritiky ze všech stran. Zkuste z těch kritických hlasů vybrat ty, od kterých se můžete dozvědět něco hodnotného. Hlasy lidí, o nichž víte, že to s vámi myslí dobře. A naučte se od nich přijímat kritiku i do budoucna, vypnout ego a naslouchat jim. Třeba si díky nim příště všimnete včas, že je něco špatně.

5. Neúspěch jako součást strategie

Vědci, kteří dělají základní výzkum, dobře vědí, že jejich pokusy sice občas skončí velkolepým úspěchem, ale velké procento z nich (v některých oborech 70 % i víc) prostě nevyjde. Jak to, že nejsou všichni na antidepresivech? Vědí totiž, že nezdar nějakého pokusu je nedílná součást profese špičkového vědce, vysvětluje Amy Edmondson. A hlavně chápou, že každý neúspěšný pokus přináší cenné informace. A oni ty informace chtějí získat dříve než konkurence. Oproti tomu, když firemní manažeři řídí zkušební projekt nového produktu či služby – klasický příklad pokusů v byznysu – obvykle udělají vše pro to, aby projekt hned od začátku dokonale fungoval. To přeci chtějí dokázat: že funguje. A tak mu nastaví pokud možno optimální podmínky. Což znamená, že zkušební projekt dostane nerealistický scénář a ve výsledku nepřinese žádné informace o tom, co NEBUDE fungovat. To je velká chyba! Dobrý zkušební projekt má vyzkoušet vše, co se může pokazit. Nejchytřejší firmy, říká profesorka Edmondson, chyby nejen intenzivně hledají a analyzují, ale během vývoje i naschvál vytvářejí jakási inteligentní selhání, aby se z nich poučili a využili je k inovacím.

Zkuste přijmout fakt, že v dnešním stále složitějším světě jsou nezdary nevyhnutelné. A že v dnešním stále složitějším světě nevyhnutelně uspějí spíš ti, kdo své nezdary včas napraví a poučí se.

Mohlo by vás ještě zajímat