Nedůvěra lidí v technologické giganty roste. Ovlivní to digitální průmysl?
5. května 2021
3 minuty
Techlash. Nenápadný pojem, který označuje negativní postoj veřejnosti i politiků vůči dosavadnímu vlivu velkých technologických firem. Důvěra lidí ve společnosti, jako je Google nebo Facebook, klesá napříč světem. Proč a s jakými důsledky?
Kde se vzalo slovo techlash?
Slovo techlash se poprvé objevilo v článku redaktora týdeníku The Economist Adriana Wooldridge na konci roku 2013. Wooldridge tehdy v textu naznačil, že je jen otázkou času, kdy lidé přestanou vnímat zakladatele a pracovníky firem Amazon, Apple, Facebook, Microsoft či Alphabet jako „geeky v teplákách“ a začnou je chápat jako elitu bohatých s velkým vlivem na společnost, který už nebudou tolerovat tak jako na začátku.
O významu velkých technologických společností a jejich schopnosti být nositelem společenských změn už dnes pochybuje málokdo. Vládní autority je začínají považovat odpovědné za informace, které uživatelé digitálních platforem získávají a následně také sdílí. Co je hlavní příčinou rostoucí nedůvěry?
1) Těžko ovlivnitelný monopol
Představte si, že potřebujete ověřit nějakou informaci. Co uděláte? Pravděpodobně vytáhnete telefon nebo zapnete počítač a zadáte klíčové slovo do vyhledávače na Googlu. Jenže tento nástroj není pouze rychlým zdrojem informací – je také filtrem, který na základě algoritmu rozhoduje o tom, jaký obsah se vám v příští chvíli zobrazí. To neznamená, že vám nabídne pouze obsah, který je špatný a omezující. Do velké míry ho však ovlivňují algoritmy definované podle podnikatelských záměrů, jež dlouho nebraly v potaz kvalitu a původ obsahu.
2) Dezinformace, které se šíří snáz než fakta
S vyhledáváním na internetu se pojí další problém – šíření dezinformací a polopravd. Některé firmy proto usilují o monitorování vlastního obsahu. Například Facebook nasadil nový nástroj pro kontrolu pravdivosti sdílených informací, aby v rámci svých sociálních sítí omezil šíření manipulativních tvrzení. Jenže v tomto případě pak vyvstává otázka, jak a podle čeho společnosti jako Facebook rozhodují o tom, jaký druh obsahu lze sdílet a jaký nikoliv.
3) Nedostatečná ochrana dat a narušování soukromí uživatelů
Obavy o bezpečnost používání sociálních sítí a způsob, jakým velké společnosti nakládají s našimi osobními údaji, pronikly do povědomí veřejnosti až kvůli skandálům, jakým byla například kauza Cambridge Analytica – společnost získala data až o desítkách milionů uživatelů Facebooku a informace využila v americké prezidentské volební kampani v roce 2016. Nejedná se ale o jediný případ zneužití dat z této sociální sítě. Například letos v dubnu se dostaly na veřejnost zcizené údaje o více než milionu Čechů.
4) Negativní dopad na duševní zdraví a společenské vztahy
Důvodem, proč se lidé začínají odvracet od digitálních platforem spadajících pod velké technologické společnosti, může být také psychika. Týká se to především používání sociálních médií, která na ni dokážou mít i negativní dopad. Často se objevuje například problém se závislostí a s ní spojený takzvaný syndrom FOMO, který se vyznačuje neustálou potřebou kontrolovat dění na sociálních sítích z obavy, aby člověku neuniklo něco zajímavého.
Co říkají o důvěře veřejnosti v technologické firmy poslední studie?
Správná rozhodnutí jsou v oblasti podnikání klíčová. A tuto schopnost může podpořit i čtení fiktivní literatury, nejlépe románů. Vědci z Torontské univerzity dokonce v rámci studie Opening the Closed Mind dospěli k závěru, že čtení příběhů snižuje potřebu kognitivního uzavření. Toto zjištění by ale vlastně nemělo nikoho překvapit. Když se chcete ponořit do příběhu, potřebujete trochu zpomalit a soustředit se. Při čtení začínáte postupně odhalovat spoustu nových informací. Právě proces, kdy musíte v hlavě zpracovat řadu poznatků, pomáhá tomu, abyste si nevytvořili názor hned na začátku. Nemůžete totiž vědět, jak příběh vlastně skončí a na jakou cestu zavede hlavního hrdinu jeho rozhodnutí.
O tom, jak se techlash v poslední době rozšiřuje, vypovídá průzkum veřejného mínění Edelman Trust Barometer. Od roku 2012 do roku 2021 se důvěra v technologický sektor globálně snížila ze 77 % na 68 %.
Pokles přitom překvapivě pokračoval i v minulém roce, kdy byla většina lidí s příchodem pandemie donucena přesunout řadu svých aktivit do online prostředí. Význam technologií ještě narostl a očekávalo se, že pandemie důvěru veřejnosti v technologie posílí. Ve skutečnosti tomu tak ale není. Lidé s tím, co pro ně technologie znamenají, spokojení nejsou. Sice díky nim mohouu pracovat na dálku, na druhou stranu je trápí třeba Zoom fatigue – vyčerpání z videohovorů. A dezinformace? Šíří se stále dál.
Spolu s negativní náladou veřejnosti roste i nátlak na přijetí zákonných opatření, která budou vliv technologických gigantů regulovat. Například výbor americké Sněmovny reprezentantů zveřejnil na podzim minulého roku zprávu, ve které popsal, jak by taková reforma mohla vypadat. Vyžaduje třeba pravidla po vzoru zákona Glass-Steagall, který oddělil investiční a komerční bankovnictví, aby nedocházelo ke střetu zájmů. V případě technologického průmyslu by se jednalo o oddělení digitální platformy od vlastních služeb a zboží. Amazon by tak například nemohl na svých stránkách prodávat své vlastní produkty a Apple by musel přestat nabízet vlastní aplikace.
Podobně koncem minulého roku zveřejnila Evropská komise dva legislativní návrhy, které mohou výrazně ovlivnit pravidla chování na internetu a podnikání v digitálním průmyslu. Jde o nařízení o digitálních službách a nařízení o digitálních trzích. Tyto návrhy budou v letošním roce posuzovat členské státy Evropské unie a Evropský parlament.
Nová pravidla pro fungování digitálních služeb a trhu
Podle návrhu nařízení o digitálních službách by provozovatelé internetových platforem více zodpovídali za jejich obsah, případně by měli povinnost sami regulovat šíření nelegálních textů a dezinformací. Uživatelé těchto platforem by naopak měli získat příležitost ohradit se proti neoprávněnému odstranění svých příspěvků. Firmy by také měly transparentně uvádět politickou reklamu a zpřístupnit úřadům informace o algoritmech, podle kterých propagaci cílí. Nařízení o digitálních trzích zase míří na velké společnosti, aby nezneužívaly svého dominantního postavení, které může menší firmy omezovat v růstu. Nejrozšířenější platformy by měly být třeba kompatibilní s konkurencí. V praxi by to znamenalo třeba umožnit uživatelům poslat zprávu z Messengeru do jiné komunikační aplikace. Každý by si tak mohl zvolit, jaká aplikace mu vyhovuje, a nerozhodovat se podle toho, jaká je nejrozšířenější.
Ač se může zdát, že je dominance technologických titánů na ústupu, výsledek legislativní snahy držet velké hráče na uzdě na sebe může nechat ještě chvíli čekat. Nahrává tomu i pandemie, díky níž mnoho lidí těchto digitálních služeb stále využívá – i když je to unavuje. Samotný týdeník The Economist, díky kterému dostal celý fenomén přízvisko techlash, hovoří o novém pojmu – techslog. Slovy Ludwiga Siegeleho, editora The Economist, se aktuální vývoj podobá spíše „dřině a moření“, v anglickém jazyce označované právě jako slog. Pojem techlash vychází z anglického výrazu whiplash, který doslova znamená prásknutí bičem. Rychlá změna poměrů se ale v technologickém odvětví zatím nekoná.