Chcete přežít v nové ekonomice? Naučte se vyhodit sebe samé z práce!

Přesně to potřebuje podle některých expertů úspěšný podnikatel nebo šéf firmy umět, aby uspěl v dnešní době technologického boomu. Neustále hledat cesty, jak být nahrazen. A ustavičně si připomínat, že jediný způsob, jak nezůstat věčným začátečníkem, je zůstat věčným začátečníkem. Zní vám to jako bláznivý protimluv?

Že by dobrý šéf měl v dnešní době pracovat na tom, aby mohl sám sebe znovu a znovu „vyhazovat“, tvrdí v nedávném článku pro on-line magazín Quartz Marcela Saponeová. Ředitelka a spoluzakladatelka americké technologické společnosti Hello Alfred, kterou zařadil renomovaný časopis FastCompany mezi 50 nejinovativnějších firem roku 2018. „Když založíte firmu, vykonáváte všechny práce sami z čistě praktických důvodů – nikdo jiný to za vás neudělá. Jenže když jsme s mojí kolegyní spouštěly v roce 2014 náš startup, viděly jsme v tom, že děláme samy všechna zaměstnání ve firmě, určitou hodnotu,“ vysvětluje Saponeová.

„Chtěly jsme porozumět každému atomu firmy, kterou budujeme. Kdybychom nevěděly, co přesně je třeba v každé práci udělat, nebyly bychom ji schopné úspěšně převést na někoho jiného,“ pokračuje šéfka Hello Alfred.

„Zkrátka jsme viděly svůj cíl v tom, že se jednou vyhodíme ze všech funkcí – protože přijmeme skvělé lidi a vytvoříme chytré procesy, které nás nahradí,“ uzavírá svou myšlenku Saponeová.

Jen věčný začátečník neskončí jako věčný začátečník

Osvojit si způsob uvažování, kdy přemýšlíte, jak si dát padáka, se podle Marcely Saponeové stává nutností. V době rychle se měnících technologií musíme počítat s tím, že se bude rychle měnit i naše práce a že se budeme pořád něco učit. Že budeme, jak tvrdí zakladatel technologického časopisu Wired Kevin Kelly, „věčnými nováčky“, bez ohledu na věk a zkušenosti.

Nováčci, kteří jsou na začátku kariéry, bývají skromní. A tutéž skromnost by měl mít i dobrý šéf. Mít v sobě stejnou ochotu učit se a naslouchat. Jen skromnost a ochota být věčným začátečníkem zachrání dobrého šéfa, aby jako věčný začátečník neskončil. Myšleno obrazně. Zároveň by však měl zůstat šéfem. Což znamená, že by se měl jakoby mentálně rozdvojit, být zároveň učedníkem i mistrem.

„Představte si, že jste hráči ve sportovním týmu, a zároveň se na sebe dívejte v širší souvislosti, jako kdybyste byli zároveň i trenérem,“ vysvětluje Saponeová. Jde o to, abyste uměli sledovat sebe samé, jak pracujete, a vyhodnotit, jak a čím trávíte čas. Pomůže vám to myslet „outside the box“, osvobodit se z úzkých definic svých povinností a odpovědností a hledat cesty, jak líp a chytřeji řešit problémy.

Odvaha žít a nechat žít

Do umění vyhodit sebe samé patří ještě jedna vlastnost. Odvaha. Odvaha někomu předat práci, o níž jste přesvědčeni, že ji skoro nikdo neudělá líp než vy. Avšak chtít po vašem nástupci, aby vše vykonával přesně podle vás, je zásadní chyba. Měli byste mu umožnit, aby si – s výjimkou věcí, které zkrátka musí být zachovány – dělal původně vaši práci po svém.

Vtip je v tom, že hledání cest, jak vyrazit sebe samého ze své pracovní pozice, by nemělo nikdy skončit, tvrdí Saponeová. Znamená to totiž zároveň neustále hledat věci, které budete dělat místo práce, z níž jste se „vyrazili“. Jinak řečeno, ustavičně přemýšlet o tom, kam růst. Jak neustrnout. S touto teorií souhlasí i psycholožka Iva Moravcová, která se ve své společnosti IQI – Individual Quality Increase – na firemní kulturu specializuje.

Ta připomíná, že do schopnosti „vyhodit“ se z určitých manažerských prací patří i odvaha nenaplňovat obvyklou roli výkonného šéfa, co je pořád pilný jako včelka. „Snažím se učit ředitele firem, aby dopřáli svému mozku, aby nebyl pořád v pracovním zápřahu. Aby si místo toho v klidu prolistovali odbornou literaturu, chodili na přednášky nebo aby sami začali přednášet, což jim přinese spoustu interakce hlavně s mladými lidmi, což je ohromně inspirující. A jejich hlava začne najednou generovat zajímavé nápady. To mi potvrdili mnozí z klientů, přičemž někteří z nich byli vyhlášeni Manažery roku,“ doplňuje Iva Moravcová.

Pozitivním příkladem z její praxe je předseda představenstva jisté velké IT firmy, jenž se dokázal „vyhodit“ z obvyklé výkonné manažerské pozice a plně přešel do funkce konzultanta a mediátora.

„Kdykoli má některý z jeho lidí nějaký problém, tak – na rozdíl od běžné praxe, kde většinou musíte žádat o šéfův čas a někam za ním přijet – je to on, kdo vyrazí za nimi, aby jim pomohl či poradil. Ti lidé jsou často u klienta, což běžně znamená, že za nimi cestuje třeba přes půl republiky. To má obrovský vliv, když tihle manažeři vědí, že se jejich šéf kvůli nim sebere a váží dalekou cestu. Že jim věnuje svoji pozornost a čas. Ta firma prosperuje, má minimální fluktuaci a dotyčný předseda představenstva je držitel ocenění Manažer roku i Česká hlava,“ vysvětluje Iva Moravcová.

Podle Cristiny Muntean, která je lektorkou řízení a seberozvoje a zakladatelkou společnosti Media Education CEE, je snaha hledat cesty, jak se „vyhodit“, de facto podstatou podnikání. „Pokud člověk chce zůstat OSVČ, tak je samozřejmě nenahraditelný. Součástí jeho značky i jeho nabídky je jeho osobnost. Ale jakmile člověk chce dosáhnout něčeho, co je větší než on, tak musí delegovat. A jakmile začnete převádět svoje činnosti a odpovědnosti na jiné, tak to děláte s vědomím, že jste nahraditelní.“

Na rozdíl od Marcely Saponeové se ovšem Cristina Muntean domnívá, že toto delegování práce na jiné by mělo mít své hranice. „Nikdy byste se neměli vyhodit z pozice, v níž spočívá vaše jedinečná hodnota. Možná jste vynikající stratég, možná vizionář, možná výborný kouč... A v této pozici by vás nikdo nahrazovat neměl,“ uzavírá Cristina Muntean.