Na střechy vysadíme stromy vysoké až osm metrů, říká Martin Matras o plánovaném sídle České spořitelny

13. června 2020

Nové sídlo a multifunkční kampus České spořitelny má vyrůst poblíž Radlické lávky a Smíchovského nádraží. Tentokrát ale nepůjde jen o pár obvyklých administrativních budov. Chystaný projekt se snaží reflektovat technologický vývoj i kulturní proměnu společnosti. Jak nad ním přemýšlí projektový manažer Martin Matras?

Martin Matras pracuje v České spořitelně přes 25 let, a tak ji zná jako málokdo. Kvůli novému kampusu navštívil přes dvacet administrativních budov v Čechách i v zahraničí a inspiraci sbíral také v rozhovorech se zaměstnanci. 

13. června 2020

Nové sídlo a multifunkční kampus České spořitelny má vyrůst poblíž Radlické lávky a Smíchovského nádraží. Tentokrát ale nepůjde jen o pár obvyklých administrativních budov. Chystaný projekt se snaží reflektovat technologický vývoj i kulturní proměnu společnosti. Jak nad ním přemýšlí projektový manažer Martin Matras?

Martin Matras pracuje v České spořitelně přes 25 let, a tak ji zná jako málokdo. Kvůli novému kampusu navštívil přes dvacet administrativních budov v Čechách i v zahraničí a inspiraci sbíral také v rozhovorech se zaměstnanci. 

Na čem teď aktuálně pracujete?

Má role v projektu se bude měnit, nyní se starám o to, abychom do plánů zapracovali požadavky banky, které odpovídají vizi a strategii České spořitelny. Později budu připravovat naše zaměstnance na přechod do nové budovy.

Proč jste se rozhodl podílet na plánování nových budov?    

Společnost, jako je Česká spořitelna, postaví nové sídlo jednou za sto nebo dvě stě let. Takže to vnímám jako příležitost, kterou nelze odmítnout. Během své kariéry jsem vystřídal různé pozice, naposledy jsem pracoval jako ombudsman, kde jsem se staral o kvalitu služeb a řešil stížnosti klientů. Pracuji také jako kouč a pořádám různé workshopy pro zaměstnance, takže si myslím, že zdejší prostředí znám dobře.  

Co by podle zaměstnanců mělo být součástí nových budov?

Vedl jsem přes 250 rozhovorů a nejčastějším požadavkem bývá lepší vzduchotechnika a možnost přirozeného provětrávání. Další požadavky se týkají dostatečného počtu parkovacích míst a množství i provedení toalet.

Jak se to odrazí v architektonických plánech?

Co se týče vzduchotechniky, v budově budou okna s částmi, které se při větrání dají otevřít. A také systémy pro dezinfekci vzduchu či pro měření množství oxidu uhličitého. Díky tomu prostory, kde množství oxidu uhličitého ve vzduchu roste, včas vyvětráme. Míst k zaparkování bude dost v podzemních garážích, včetně místa pro dobíjení elektromobilů či vozidel s dalšími alternativními pohony, jako je vodík. Při plánování využíváme širokou škálu vlastních dat, například analýzy vývoje na trhu s auty nebo data, pomocí kterých odhadujeme, jaké klienty i zaměstnance budeme v bance mít za několik let. 

Do jaké míry bude kampus ekologický a v souladu s certifikacemi jako BREEAM, které značí míru udržitelnosti moderních staveb?

Budovy budou odpovídat těm nejvyšším standardům, které tyto certifikace vyžadují. Míříme k větší udržitelnosti a ekologickým řešením. Plánujeme vybudovat na střechách bohaté parky – nebude to jen pár sukulentů z pouštní vegetace, jak bývá zvykem. Chystáme zelené střechy, na kterých bude 30 až 170 centimetrů zeminy, celkem až 70 metrů krychlových zeminy, do níž vysadíme 6 až 8 metrů vysoké stromy v závislosti na výšce střechy. Celý kampus bude mít hodně zelených střech a hodně teras i zimní zahrady. 

Zelené střechy vypadají krásně, jsou ale i funkční?

Zelené střechy dokážou uchovávat dešťovou vodu a zpomalovat odtok vody tak, že se voda ze střech začne vypouštět až tři dny po dešti. Tím se zpomalí odchod vody z krajiny. Jednotlivé části budov budou mít zkrátka různé funkce. Také by se mi líbilo, kdybychom na podporu aktivity takzvané bezpapírové banky pěstovali sazeničky stromků a naši zaměstnanci by na jaře dostali na výběr, zda stromek vysadí, nebo ho „proženou kopírkou” a rozhodnou se ho využít spíše pro tisk, čímž bychom je upozorňovali na současnou ekologickou situaci a vedli je k menšímu plýtvání papírem.

Od nezapomenutelné mateřské školy po sociální schodiště

Plánovaný kampus mají tvořit nejen čtyři nové budovy s kancelářemi pro zaměstnance České spořitelny, ale také obchody a restaurace, co-workingový prostor pro veřejnost, koncertní hala a kinosál. Co dalšího zde plánujete?

Například mateřskou školku. To je moje oblíbená část, přál bych si, abychom vytvořili školku, na kterou děti nikdy nezapomenou. Takovou školku snů. S vláčkem, který bude děti vozit do dalších parků v rámci čtvrti Smíchov City, a tak nebudou odkázané jen na školní zahradu. A protože se tento vláček bude nacházet o patro níže, než bude mateřská škola, tak jsme do plánu zahrnuli i klouzačku, která povede z okna až k vláčku na parkovišti.

Jak velká část kampusu bude otevřená veřejnosti?

Nejde o areál, který by sloužil jen zaměstnancům České spořitelny, právě naopak. Otevřenost patří mezi naše klíčové hodnoty. Kromě auditoria nebo koncertní haly pro veřejnost zde bude i edukační centrum pro školy, inspirovali jsme se pobočkou Erste ve Vídni. Ale rád bych kampus přiblížil i dalším skupinám, třeba matkám s dětmi nebo seniorům. 

Promítla se do vašich plánů koronavirová krize a zkušenost s řízením firmy na dálku?

Naše zkušenost se nejvíce odráží v tom, jak uvažujeme o takzvaném sdíleném pracovním místě. To je samo o sobě téma, o kterém se zaměstnanci neradi baví, a upřímně jsem sám, až na výjimky, neviděl, že by to fungovalo, spíš naopak. Kvůli koronavirové krizi ale proběhla jakási kulturní změna, kdy Češi zjistili, že i z domova se dá pracovat efektivně. Už víme, že řadu rutinních záležitostí zvládneme udělat doma, ale při schůzkách je lepší se s kolegy setkat. A tak přemýšlíme nad pevnými pracovními místy a flexibilní co-workingovou zónou. To, v jakém podílu pevná a sdílená pracovní místa nakonec budou, nechám na jednotlivých manažerech a jejich týmech. Budova by však měla všem sdílený prostor umožnit. A práce na dálku nás poučila také v tom, že je třeba zlepšit podmínky pro videohovory, aby se kdokoliv, kdo se připojí k pracovní schůzce na dálku, necítil znevýhodněný.  

V nových budovách tedy budou prostory více uzpůsobené k setkávání lidí?

Ano. Hlavní architekti pocházejí z rakouského ateliéru Baumschlager Eberle Architekten a z českého studia Pavel Hnilička architekti. Na interiéry jsme si zase najali holandského architekta Michiela Hofmana s jeho studiem Hofman Dujardin Architects. Ten bude mít na starosti návrh kanceláří, zasedacích místností, sociálního schodiště a další části budov.

Co si pod sociálním schodištěm můžeme představit?

Sociální schodiště vede vnitřkem kancelářské budovy tak, aby z funkčního hlediska propojilo jednotlivá patra a lidi v nich pracující. V obvyklé kancelářské budově je šance, že se potkáte s někým z jiného patra, dost malá. A sociální schodiště nabídnou další prostor, ve kterém může být třeba kavárna nebo místnost pro pracovní schůzku, ochoz, případně kout na protažení těla. Někde bude k dispozici klavír, jinde zase sdílená knihovna. V každé budově budou funkce trochu jiné, ale spojovat je bude to, že by měly zbořit obvyklé bariéry v korporacích a lépe propojit naše zaměstnance. 

Od prvního nákresu k postupné realizaci

Kolik lidí z České spořitelny se na projektu nového kampusu podílí?

Když nepočítám základní tým, můžu říct, že do projektu nějakým způsobem přispělo už přes tisíc zaměstnanců. Jsou to oni, kdo přichází s nápady a dalšími podněty k zamyšlení, které mě baví vychytávat. 

Věříte, že nakonec získáte potřebná stavební povolení a budovu se podaří postavit do roku 2025?

Věřím, že ano. Až získáme uzemní rozhodnutí, ihned zažádáme o stavební povolení. Zároveň si myslím, že se v České republice mění stavební trh. Není jisté, jestli bude stát chtít i nadále investovat do infrastrukturálních staveb, jako jsou železniční koridory a dálnice. Ty totiž spotřebují obrovské množství stavebních kapacit, a pokud by se v těchto stavbách nepokračovalo, mohl by se i náš projekt výrazně zlevnit. 

Co bude důležité zohlednit, až budete zaměstnance stěhovat do nových budov?

Udržet work-life balance. Při studiu moderních administrativních budov postavených v uplynulých deseti letech jsem párkrát narazil na to, že v nich zaměstnanci začali tak trochu bydlet. Na začátku je musíme seznámit s tím, co od nové budovy můžou čekat, a také jim říct, že i zde budou fungovat nějaká pravidla i omezení související s provozem. Například když si někdo bude chtít přinést z domova rostlinu, která by mohla do budovy zanést škůdce a zničit všechnu ostatní zeleň, možná to nepůjde.

Budete naslouchat zaměstnancům i po dokončení stavby a usilovat o další vylepšení? 

Určitě. Všechny kancelářské prostory chceme prototypovat. Budeme například zkoušet různé rozměry židlí i stolů a získávat zpětnou vazbu. Kdokoli bude mít nějaký nápad, může s ním za námi přijít.

Mohlo by vás ještě zajímat