Konec automobilismu, tak jak ho známe?

 

Masové rozšíření automobilů ve dvacátém století zásadně změnilo lidský život, podobu měst a krajiny i životní prostředí. Jak nás změní příjezd elektromobilů a samořiditelných vozů? Odvezou nás do šťastnější budoucnosti, nebo na ně „dojedeme“?

Lidstvo možná stojí na začátku další velké revoluce. Ta by zásadně proměnila celou automobilovou dopravu. Trend, který začal před pár lety nesmělými pokusy s alternativními palivy a prvními elektronickými asistenty řidiče, rychle přechází do další fáze. A v té už se nehraje o to, zda bude dominantním pohonem automobilů elektrická energie. Hraje se o to, kdy se tak stane. Stejně tak už není otázkou, zda člověka nahradí na sedadle řidiče automatický systém, ale za jakých podmínek k tomu dojde.

Pěnou na vrcholu této vlny je mediálně vděčné melodrama Elona Muska a jeho firmy Tesla. Společnost, která je na trhu pouhých patnáct let a začínala na zelené louce, loni překonala svojí tržní hodnotou Ford, symbol amerického automobilismu. Přestože Tesla nikdy ve své krátké historii nevykázala zisk.

Trh je sice do jisté míry hypnotizován charismatem Elona Muska, ale optimismus, který zvedá akcie Tesly vzhůru, má i racionální stránku – podle většiny ukazatelů se má automobilový průmysl ubírat směrem, kterým se už nějaký čas ubírá Musk. Budoucnost patří elektromobilům. Analýza agentury Bloomberg odhaduje, že v roce 2040 bude každé třetí auto na planetě na elektrický pohon a z celkového počtu nových automobilů, které se toho roku prodají, už budou elektroauta tvořit nadpoloviční většinu. Lidé si je budou kupovat z více důvodů, ale zásadní roli v jejich oblíbenosti by měla hrát cena. Dle citované analýzy Bloombergu by už v roce 2024 měly být elektromobily levnější než auta se spalovacími motory. Klíčem je dramatický rozdíl ve složitosti pohonné jednotky. Zatímco spalovací motor v automobilu tvoří mnoho set pohyblivých dílů, ty výkonnější i přes tisíc, elektromotor jich má o řád méně.

Logo TESLA na automobilu

Budoucnost na baterky?

Éra elektrických jezdců bude asi vyžadovat změnu v přístupu k surovinám. Výroba lithium-iontových baterií, používaných pro pohon automobilů, bude konzumovat stále větší díl světových zásob kobaltu, lithia a niklu. Bloomberg očekává, že poptávka po těchto surovinách se do roku 2020 zvedne čtyřikrát. A pak mezi lety 2020 a 2030 dokonce sedmkrát! Což by mohlo časem vyhnat ceny těchto surovin tak vysoko, že se o ně ten dobře nastartovaný boom elektromobilů rozbije.

Až radikálně skeptický názor na budoucnost elektromobilů vyjádřil v červenci 2018 šéf koncernu PSA Group Carlos Tavares, bylo to na setkání s novináři během udílení mezinárodních cen AutoBest: „Bojím se, abychom za několik let neřešili problémy způsobené elektromobilitou, které budou podobné těm, jaké řešíme nyní u vznětových motorů. Rozšíření vznětových motorů bylo také výsledkem úsilí politiků, kteří se před dvaceti lety snažili o snižování emisí CO2. Dnes se nikdo pořádně nezabývá recyklací akumulátorů ani tím, zda je vůbec na planetě dostatek zdrojů, aby se jich dalo vyrobit potřebné množství. Potíž je v tom, že automobilky dnes nemají k jednání o podobných problémech dostatečnou důvěryhodnost, politici s nimi vůbec nemluví a jejich pohled je nezajímá.“ 

Politický tlak na podporu elektromobilů je evidentní. Francie už ohlásila plán zakázat prodej vozů se spalovacími motory v roce 2040, Velká Británie si stanovila stejný cíl pro rok 2050. I poslední novela českého Zákona o pozemních komunikacích počítá s výhodami pro majitele elektromobilů. Automobilky se vesměs vrhly na pronásledování Tesly v závodě o místo na trhu, a ani skeptický pan Tavares si nemůže dovolit nechat stát svoji PSA Group (kam patří mimo jiné značky Citroën, Opel nebo Peugeot) stranou, a tak se na příjezd doby elektromobilů velmi pečlivě připravuje. Protože z druhé strany přichází do celého oboru automotive další zásadní změna, a tou je samořídicí vůz.

Nabíjení elektromobilu

Robot za volantem

Autonomní řízení má potenciál učinit celou dopravu budoucnosti plynulejší, a tím i rychlejší. Tradičním automobilkám zde zdatně konkurují silné technologické společnosti. Samořídicí vozy vyvíjí Tesla i „taxikářská“ firma Uber, dále technologický gigant Apple, který letos v rámci horečné soutěže s konkurencí během pár měsíců zdvojnásobil svoji flotilu autonomně řízených testovacích aut na šedesát. Společnost Waymo, která patří do skupiny Alphabet (mateřská firma Googlu) dostala před časem povolení, jako první na světě, k ostrému provozu autonomně řízených aut v arizonském Phoenixu. Provozuje je jako taxislužbu.

Tady by nebylo od věci si připomenout, že schopnosti autonomních systémů řízení se dělí na šest úrovní.

Nultý stupeň autonomního řízení nechává řízení auta zcela na řidiči. Ale může už umět například spouštět různá varování – třeba rozsvítit sněhovou vločku, když hrozí náledí, výstražným zvukem upozornit na překážku při couvání a podobně.

První stupeň autonomie znamená, že automatické systémy už jsou schopné aspoň částečně samostatné jízdy. Sem patří třeba auta s adaptivním tempomatem, vozy vybavené systémem automatického parkování nebo hlídáním jízdy v pruzích. Nicméně stále je auto zcela v rukou řidiče, systémy mu mají jen usnadňovat řízení nebo pomoci napravit některé chyby.

Druhý stupeň autonomie už umí sám parkovat, brzdit a zatáčet, ale zodpovědnost za něj má řidič, který musí převzít řízení ve chvíli, kdy automat zareaguje špatně nebo nezareaguje vůbec. Druhým stupněm už je vybavena řada nových vozů vyspělejší kategorie.

Třetí stupeň autonomie znamená, že vůz už umí vnímat a vyhodnocovat své okolí i provoz a zvládne většinu úkonů řízení. Ve známém a jednoduchém prostředí, třeba na dálnici, je schopný řízení víceméně plně převzít. Na třetí úrovni je třeba druhá generace autopilota Tesly.

Čtvrtý stupeň autonomie znamená, že vůz už zvládne veškeré řízení bez řidiče, kromě výjimečných situací – pomoc řidiče je nutná třeba v husté mlze nebo na pěší zóně plné nepředvídatelně se pohybujících lidí.

Pátý stupeň autonomie je jednoduchý na popis. Člověk sdělí autu, kam ho má zavést, případně nastartuje. Auto se postará o zbytek. Od letošního října by jej měla Tesla montovat do všech svých nových aut.

Taxíky firmy Waymo ve Phoenixu jsou na čtvrtém stupni autonomie. To znamená, že v nic stále jezdí taxikáři. Pro krizové případy.

Dálnice podél řeky

Auta jen pro vyvolené?

Samořiditelné vozy samozřejmě zásadně ovlivní nákladní a hromadnou dopravu. Je to pár měsíců, co Evropská asociace výrobců automobilů vyzvala EU, aby do roku 2023 povolila na dálnicích  provoz takzvaných kamionových konvojů. Ty počítají s tím, že kamiony budou jezdit ve vyhrazeném pruhu, kde budou seřazeny do kolon o více vozech, které pojedou těsně za sebou. A pouze v prvním vozidle celého konvoje bude sedět řidič.

Evropa – a především Německo coby velmoc automotive průmyslu na starém kontinentu – se snaží v samořiditelných systémech dohánět americké technogiganty. I v Česku jsou plánovány minimálně dva nové polygony určené především k testování autonomního řízení – první se chystá postavit BMW u Sokolova, druhé firma Accolade poblíž Stříbra.

Vypadá to, že příjezd éry samořiditelných vozů už nic nezastaví. Ale i tady se objevují skeptické hlasy a opět mezi nimi vyniká Carlos Tavares: „Dnes máme autonomní řízení na úrovni 2 a pracujeme na tom, abychom jej mohli do roku 2021 u všech našich značek nabízet na úrovni 4. Ale uvědomte si, že auta vybavená těmito systémy budou extrémně drahá a jen malý okruh zákazníků si je bude moci dovolit. Je tedy otázka, jestli nebude pro většinu lidí dostupnější nějaká forma kyvadlové dopravy.

Což zní arogantně, ale Tavares bude zřejmě poslední, komu by se zúžení klientely autoprůmyslu na pár vyvolených líbilo. Jen se obává, že v blízké budoucnosti bude individuální automobilová doprava dostupná skutečně jen pro bohaté. A že to, co bylo dříve součástí demokratizace společnosti – každý může mít své auto a s ním možnost svobodného pohybu – nyní společnost rozdělí.

Doufejme, že se jeho sýčkování nevyplní.

Mohlo by vás ještě zajímat