Lesk a bída chatů, mailů a videokonferencí: Je práce na dálku efektivní?
Stále více zaměstnanců touží po volnosti a nechce vysedávat osm hodin v kanceláři. A dnes už není neobvyklé přijmout do týmu schopného člověka, který bydlí ve vzdáleném městě či cizí zemi. Ať už je to dobrodružný digitální nomád, nebo naopak člověk usedlý, který má v onom vzdáleném místě rodinu a nechce se stěhovat. Nové technologie to zvládnou. Zvládne to však lidská přirozenost?
Kdo chce úspěšně pracovat na dálku, musí umět skvěle komunikovat. Ať už jde o zaměstnavatele, nebo zaměstnance. Snadno zapadnete do kolektivu, když s kolegy každý den sdílíte kancelář, chodíte společně na obědy a po práci na pivo. Kočovní zaměstnanci nebo stěhovaví freelanceři k firmě tak lehce nepřilnou. „Vše se odvíjí od toho, jak si nastavíte online vztahy se svým okolím,“ píše pro server Hackernoon.com Peter Schroeder, který na dálku pracuje pro vzdělávací platformu Northpass. A dodává, že si prý občas uvědomí, že celý týden nevyšel z domu nebo s nikým nemluvil.
Musíte si také dávat větší pozor na kybernetickou bezpečnost a ochranu dat. Díky cloudovým službám a sociálním sítím se spolupráci mezi lidmi roztroušenými na různých místech otevřely netušené možnosti. Přitom je snadné zapomenout, že se často pracuje s velmi citlivými firemními informcemi. A na internetu číhá spousta nebezpečí.
Pokud je však práce na dálku správně nastavená, může firmu posunout dopředu. Je například dokázáno, že když nenutíte zaměstnance sedět každý den v kanceláři, zpravidla si je déle udržíte. Když se společnost neomezuje na určitou lokalitu, může přilákat špičky v oboru z druhé strany zeměkoule. „Jakmile si může zaměstnanec sám určovat, kdy bude pracovat, bývá produktivnější,“ tvrdí například v článku pro americký Forbes Chalmers Brown, spoluzakladatel online platebního systému Due. Zatímco někdo toho nejvíc udělá ráno, jinému vyhovuje práce v noci.
Přehozený režim však může být nebezpečný, varuje Ionur Neagu, zakladatel úspěšné firmy ThemeIsle, která vytváří šablony pro publikační systém WordPress. „Držte se režimu, jejž má většina lidí, a pracujte mezi sedmou ranní a večerní. Jinak začne trpět váš sociální život,“ tvrdí Neagu, který pracuje na dálku už bezmála šest let.
Na dálku jsem pracovala nejefektivněji, ale…
Novinářka Pavla Francová pracovala z Berlína pro českou mutaci časopisu Newsweek. Nebyla tam vyslána jako berlínská zpravodajka, prostě tehdy žila v hlavním městě Německa a zaměstnání měla v Praze. S jistými nevýhodami se seznámila rychle: „V kanceláři můžete rychle řešit drobné aktuální věci. To na dálku tak dobře nejde. Na druhou stranu nám skvěle fungovala komunikace, takže jsem o všech podstatných věcech věděla a neměla pocit, že bych byla nějak zásadně odříznutá od dění v redakci,“ říká novinářka.
Naopak nespornou výhodou vzdáleného pracoviště byly podle Pavly Francové klid a možnost intenzivního soustředění. „Odpadlo klábosení s kolegy a řešení nepodstatných věcí. Na dálku jsem pracovala nejefektivněji,“ vysvětluje Pavla s tím, že základem je zodpovědnost a spolehlivost, protože na rozdíl od kamenného pracoviště na vás okolí bezprostředně netlačí. Člověk se pak snadno nechá ukolébat…
Trochu složitější to pro Pavlu Francovou bylo s redakčními poradami. Zapojovala se sice přes Skype, ani ten však nedokázal plně nahradit přímý kontakt. „Nebylo jednoduché vstoupit do debaty,“ přiznává novinářka. Její zkušenost potvrzuje i výzkum časopisů Business Spotlight a Corporate Language Training z roku 2010. Ten ukázal, že schůzky tváří v tvář jsou zpravidla účinnější než videokonference. Pokud navíc tým komunikuje v cizí řeči, při nepřímém rozhovoru se daleko víc projeví jazyková bariéra.
Na druhou stranu Pavlu videokonference přinutily k většímu soustředění, než na jaké byla zvyklá při poradách v redakci. „Musíte ostatní vyslechnout a dávat větší pozor, co říkají. Nemáte takové nutkání hned lidem skákat do řeči nebo nutně prezentovat svůj názor,“ vypráví. Technologie sice občas zlobily, ale komunikaci nijak výrazně nenarušovaly. Vystačila si s Google Hangouts, Skypem a aplikací Facetime.
Také ona si uvědomovala, že jí začalo splývat soukromí a práce. Dny byly často chaotické, jak se povinnosti prolínaly s věcmi příjemnými: na online porady někdy chodila v pyžamu, pak si šla zaběhat. Vzápětí vyrazila do terénu za tématy k článkům, do toho se potkávala s kamarády. Čas na psaní pak měla často až v noci.
Někdy se velkým, rušným, kosmopolitním Berlínem a německou realitou nechala příliš unést a ztrácela kontakt s domácím prostředím. „Snadno mě tam něco zaujalo. Těžko se mi hledal odstup, nedokázala jsem sama určit, co je ještě zajímavé pro českého čtenáře,“ vysvětluje. Celou zkušenost však hodnotí pozitivně a do práce na dálku by šla znovu.
Podobnou zkušenost má i Tomáš Nídr, který jako freelancer píše na dálku pro řadu českých médií. Cestoval po Latinské Americe a Africe, nyní pracuje z Peru, kde žije se svou rodinou. Občas mu chybí jasné fyzické oddělení bydliště a pracoviště, místa pro soukromý život a pro ten kariérní: „Než se narodila dcera, pracoval jsem efektivněji. Musím vždy hledat chvíli, kdy spí, je venku či ve školce. Teď bych asi v kanceláři udělal víc," konstatuje. Jinak mu splývání pracovní doby a volného času nevadí. „Vyhovuje mi, že nemusím ztrácet čas poradami a jsem svým pánem,“ dodává novinář.
Češi pracují lépe pod dohledem
Zatím jsme zde zmínili názory a zkušenosti lidí dokazujících, že práce z domova, který se třeba nachází v cizích krajích, může normálně fungovat, byť má jistě své nevýhody. Zajímavou zkušenost opačného charakteru má za sebou Tomáš Bača, jenž stojí v čele pražského digitálního studia Greenlight a žije částečně ve Španělsku. Věřil, že na dálku dokáže uřídit více než třicet lidí. „Spálil jsem se. Češi mají poměrně malou vnitřní motivaci, lépe pracují pod dohledem a potřebují přímou zpětnou vazbu. Nakonec jsem musel vytvořit nový střední management,“ říká úspěšný podnikatel. Se čtyřmi novými manažery je už virtuální komunikace jednodušší a Tomáš Bača se může i ze Španělska soustředit na vize společnosti a osobní rozvoj.
On sám zároveň upozorňuje, že osobní kontakt se zaměstnanci je nenahraditelný, a proto se s nimi pravidelně setkává v Praze. „Skype nikdy nepojme všechny úrovně mezilidské komunikace. Firemní kultura a duch se na dálku budují velmi obtížně,“ upozorňuje. Ty nejlepší brainstormingy totiž přicházejí, když jsou lidé s rozdílnými talenty a kompetencemi na jednom místě. Nemluvě o vánočních večírcích, jimž se virtuální posezení s punčem nemůže vyrovnat.
Jak už to bývá, univerzální řešení tedy neexistuje. Pokaždé vstupujete tak trochu na neznámý terén. Záleží na okolnostech, na potřebách konkrétní firmy a vlastnostech konkrétních lidí. Možná vám v tom rady a zkušenosti z tohoto článku přijdou vhod.