Isolit-Bravo: Podnikání s vizí
Isolit-Bravo je strojírenský podnik v Jablonném nad Orlicí ve východních Čechách. Jeho majitel Kvido Štěpánek v sobě kombinuje vlastnosti podnikatele, vizionáře a filantropa. Firma, která je se svými necelými 500 zaměstnanci největším zaměstnavatelem v regionu, vyrábí součástky pro automobilový průmysl, kuchyňské přístroje – a posledních devět let také jeden speciální produkt: Motúčko.
Když se Kvido Štěpánek stal v roce 1990 ředitelem podniku Isolit, musel řešit nelehkou situaci. Isolit byl tehdy součástí OEZ (Orlických elektrických závodů), které od něj odebíraly naprostou většinu produkce, především výrobky z černého bakelitu. Poté, co se z Isolitu stala samostatná firma, OEZ od něj přestaly výrobky nakupovat a Isolitu naráz klesl odbyt o 90 %. „Přežili jsme díky tomu, že mě tenkrát napadlo začít vyrábět kuchyňské přístroje, konkrétně fritézy,“ říká Kvido Štěpánek. Kuchyňské přístroje Isolit vyráběl pod značkou Bravo, která se v roce 1993 stala součástí názvu firmy. Tehdy ji také Kvido Štěpánek se dvěma dalšími společníky koupil ve veřejné soutěži.
„Mnoho lidí mi tehdy říkalo, že se mi s podnikáním dobře začínalo, když jsem firmu už dlouhá léta znal. Ale myslím, že by možná naopak bylo snazší začínat od nuly. Počátky totiž byly spojené s velkou zátěží, byl jsem zodpovědný za 270 lidí,“ hodnotí dnes majitel, který je od roku 2008 jediným vlastníkem firmy.
Firma, která Čechy naučila používat rychlovarnou konvici
Brzy ale přišel další dobrý nápad. Dostala se mu do rukou rychlovarná konvice, kterou si kdosi přivezl z dovolené v Řecku. Výrobek ho zaujal, a když viděl, že konvici vyrobila firma D. H. Haden v Anglii, neotálel a zatelefonoval tam. Pan Haden nakonec přijel do Jablonného a Isolit začal jako první česká firma vyrábět rychlovarné konvice. Vděčíme mu vlastně i za samotný název výrobku, který většina z nás používá i několikrát denně: „Celníci potřebovali vědět, jak mají pojmenovat tuto celní položku. Řekl jsem, že je to rychlovarná konvice – a od té doby se tomu tak u nás říká,“ popisuje Kvido Štěpánek.
V roce 1994 se Isolit-Bravo vydal dalším novým směrem: rozšířil svou produkci o plastové výlisky a kovové formy na vstřikování plastů, které už sice předtím vyráběl, – tentokrát ale pro automobilový průmysl. Proniknout na už dost obsazený trh nebylo vůbec jednoduché, v současnosti ale můžeme výrobky Isolitu-Bravo najít v autech většiny automobilek od Škody přes Mercedes až po Lamborghini. Výrobky pro tento segment dnes tvoří přibližně 85 % veškeré produkce továrny v Jablonném.
Výroba plastových dílů pro automobily je v Isolitu-Bravo poměrně sofistikovanou záležitostí: do formy se vstřikuje hmota konzistence sirupu o teplotě 300 °C při tlaku 1500 atmosfér. To je větší tlak než na dně Mariánského příkopu, proto je naprosto nezbytné, aby forma vše udržela. Formy přitom musí být i při tomto tlaku a teplotě na setiny milimetru přesné. Složitost některých forem a velké nároky na precizní zpracování firmě pomáhají bojovat s levnější konkurencí z Asie.
Efektivní výroba se samozřejmě neobejde bez vysokého stupně automatizace. „Musíte pořád sledovat nové technologie a investovat, jinak se neudržíte,“ konstatuje majitel. V Isolitu-Bravo jsou hrdí zejména na robotickou linku, která sdružuje šest obráběcích strojů. Pro firmu znamenala investici několika desítek milionů korun. Zastane ale práci asi třinácti lidí a může pracovat 24 hodin denně.
Vlajková loď: Motúčko aneb motorizované kolečko
Představte si zahradní kolečko, se kterým hravě odvezete třeba 100 kilogramů stavebních kostek na vrchol kopce. Díky elektrickému pohonu je to možné. Nápad na motorizované zahradní kolečko přišel přirozeně: Kvido Štěpánek totiž rád pracuje na zahradě, a k tomu úplně sám obhospodařuje pět hektarů lesa. Jak už to s inovacemi často bývá, Motúčko vzniklo jako nápad, jak si usnadnit práci.
Dnes existuje ve více než deseti verzích. Sám jeho autor aktuálně v lese na převážení klád používá hlavně model Jumbo Double, což je zatím nejsilnější typ Motúčka s nosností 400 kg. „To nevymyslíte v kanceláři, musíte zkoušet různé prototypy a skoro si u toho zlomit nohu,“ usmívá se Kvido Štěpánek – a není pochyb, že Motúčko je jeho srdeční záležitost a že vymýšlení nových modelů ho opravdu hodně baví.
Na tomto produktu je sympatické i to, že ho výrobce prodává jako něco, co se bude „dědit z otce na syna“. Isolit-Bravo se tím razantně staví proti umělému vytváření poptávky z důvodu záměrně krátké životnosti výrobků, které nejsou vyrobeny z dostatečně kvalitních materiálů, anebo dokonce obsahují různá „kazítka“. Motúčko si rychle získává oblibu i v zahraničí a v současné době se na obratu firmy podílí 60 miliony korun.
Továrna, jejímž areálem proplouvají pstruzi
Pro Kvida Štěpánka je velmi důležité i to, jak jeho továrna funguje v kontextu okolního prostředí. Výroba a likvidace odpadů probíhají natolik ekologicky, že při návštěvě areálu můžete běžně potkat rybáře lovícího pstruhy ve zdejší řece: přímo pod továrnou totiž protéká Tichá Orlice. Při výstavbě skladu, který je vysoký přes 25 metrů, zase projektanti pečlivě dbali na to, aby při pohledu z náměstí nebyla budova vůbec vidět a nenarušovala panorama historického městečka. Provoz továrny navíc musí být tichý, protože v těsném sousedství bydlí lidé a chovají se zde hospodářská zvířata.
Ohleduplnost k okolí a snaha mu v rámci svých možností prospívat je patrná i z dalších aktivit Isolitu-Bravo – a nejde pouze o charitativní projekty, jichž je mimochodem celá řada a vážou se jak k nejbližšímu okolí, tak k aktivitám s mezinárodním přesahem. Firma například spolupracuje se střední odbornou školou a středním odborným učilištěm v Lanškrouně. Učni během roku chodí na praxi do továrny, kde každý lichý týden pracují pod vedením zkušeného mistra a dalších zaměstnanců. Nejde přitom o zaučování „nanečisto“, ale o práci na reálných zakázkách za běžného provozu. Mladí lidé tak získají možnost naučit se ovládat i různé složitější stroje, se kterými se ve škole nesetkají, a zkušenosti při vývoji a konstrukci nástrojů v nástrojárně.
„Pokud jde o zapojení učňů do výroby, je to časově poměrně náročné a nemáme z toho žádný přímý prospěch. Považujeme ale za velmi důležité se mladým lidem věnovat, předávat jim zkušenosti a především jim pomoci získat tolik potřebný řemeslný um,“ popisuje svou motivaci majitel firmy. Šéfkonstruktér Isolitu-Bravo je navíc členem zkušební komise ve škole. Až teprve budoucnost ukáže, zda třeba některý z praktikantů bude jednoho dne v jablonské továrně hledat uplatnění. Pokud ano, měl by jistotu, že pracuje pro firmu, která kromě vlastního rozvoje klade důraz i na společenskou prospěšnost svého působení v kraji.