Jak poznat, že váš podnik potřebuje inovovat?

Jedno se Nokii upřít nedá. I když má kdysi veleúspěšná značka na dnešním trhu mobilních telefonů maličký podíl, často se o ní mluví. Slouží jako odstrašující příklad. Ale příběhy slavných a úspěšných firem, které zaspaly dobu, by vydaly na velmi tlustou knihu. Všimnete si včas, že se jim příběh vaší firmy začíná podobat?

Inovuj, nebo zemři

„Jestliže organizace nesledují budoucí generace nápadů a talentů, za deset až patnáct let nebudou existovat,“ soudí odborník na pracovní trh a inovace Dave Wilkin ve svém sloupku pro web Globe and Mail. Vzápětí dodává, že nákup pingpongových stolů, uvolnění dress codu a pořádání hackathonů nejsou samy o sobě cestou, která by firmy dovedla ke skutečným inovacím. 

Problém se týká hlavně velkých, zavedených společností, které mají konzervativní struktury a nevidí důvod, proč něco měnit, když jejich byznys model funguje. Jen pro připomínku: podobně to viděli i manažeři Nokie, než je během chvíle převálcoval Apple se svými iPhony.

„Pokud chce nějaká firma udržet svou pozici na trhu, nebo ji dokonce zlepšit, musí zavádět inovace do standardních procesů a běžného chodu společnosti.  Změny, zejména ty technologické, jsou dnes exponenciálně rychlé, což znamená, že se váš obor může zásadním způsobem změnit během jediné dekády,“ upozorňuje Jaroslav Škrabálek, který přednáší o technologiích na brněnské Masarykově univerzitě a sám založil například startup Takeplace. Dodává, že v současnosti se navíc velmi silně prolínají různé obory a manažeři i majitelé firem proto musí sledovat vedle své hlavní oblasti i vývoj v přidružených odvětvích. Příkladem může být nástup autonomních vozidel. Ten ovlivní a změní nejen automobilový průmysl, ale i taxislužby a autobusové či nákladní dopravce, kteří se obejdou bez živých řidičů, a zřejmě se nějak zapíše i do podoby pozemních komunikací. „Je potřeba neustále sledovat trh, zaměřovat se na perspektivní oblasti a věnovat tomu čas,“ říká Škrabálek.

Velké firmy, které si uvědomují, že inovovat musí, ale že jejich vnitřní struktura je na to příliš zkostnatělá, často investují do nákupu startupů nebo do vytvoření vlastního startupového oddělení. Takový postup ale často jen ukolébá management dané korporace, který má pocit, že se na inovacích pracuje a šťastná budoucnost je tím pádem zařízena. „Když je taková činnost objednaná shora, bývá to obvykle problém. Inovační aktivita se musí podporovat odspodu, lidé se pro to musí nadchnout,“ dodává Škrabálek. Zatímco velké firmy bývají na inovace příliš zkostnatělé, u menších firem zase inovativní nápady často skončí v koši kvůli nedostatku peněz nebo lidí, kteří by je mohli rozvíjet dál.

Stále častěji se v této souvislosti mluví o agilním přístupu k řízení firem. Jednoduše řečeno jde o způsob, jak mohou velké korporace jednat flexibilně a fungovat podobně jako startupy. Agilita v řízení znamená, že jakýkoli nápad, například nápad na změny služeb, se okamžitě v malém měřítku a v krátkém časovém úseku realizuje, vyzkouší a velmi rychle se díky tomu zjistí, zda se osvědčil. Když ano, může ho firma rozpracovat a rozšířit dál. Když ne, nevadí a jede se dál. Díky tomu se zbaví zdlouhavých rozhodování, porad a plánování změn velkého rozsahu, které jsou přirozeně velice drahé, a tudíž pro ně často chybí managementu odvaha. S agilními týmy se dá velmi rychle a relativně levně ověřit, kde je potenciál a co funguje. Navíc je to velká motivace pro zaměstnance, kteří vidí, že se jejich nápady skutečně realizují. Sami pak mají přirozeně větší zájem na úspěchu celé firmy.

„Agilita není jen módní pojem, je to správný způsob, jak dělat inovace. K tomu také potřebujete vizi, kam chcete firmu nebo službu směrovat,“ říká Škrabálek s tím, že primárním cílem by přitom nemělo být jen zvýšení zisku, ale spíše nějaký ušlechtilejší cíl.