Fixní a růstové myšlení. Jak nás ovlivňuje hodnocení druhých?
Lidé s růstovým myšlením mají větší motivaci k učení. A to i v situacích, kdy narazí na překážku nebo udělají chybu. Člověk s fixním uvažováním naopak v překážkách vidí hrozbu a bojí se vlastního selhání, a proto hodnocení druhých snáší hůř. Proč na typu uvažování záleží?
Americká vědkyně Carol Dwecková se zabývá psychologií osobnosti i sociální a vývojovou psychologií. Na svých přednáškách už několik let opakuje jednu zásadní myšlenku. Lze ji shrnout takto: Je důležité, jakým způsobem vnímáme sami sebe, a pokud člověk dokáže změnit nastavení mysli, podaří se mu významně změnit i vlastní život.
Tato myšlenka provází její četná vystoupení, na kterých hovoří o konceptech fixního a růstového myšlení. Své poznatky z oblasti osobního rozvoje již dříve shrnula v populární knize Nastavení mysli: Nová psychologie úspěchu aneb naučte se využít svůj potenciál. Ta inspiruje rodiče a učitele po celém světě a zároveň nabízí vodítko těm manažerům firem, kteří naráží na nízkou motivovanost zaměstnanců, slabé pracovní výkony a větší fluktuaci.
Být přirozeně chytrý a nadaný neznamená vše
Oba typy uvažování mají základ v hodnocení rodičů, učitelů či spolužáků. A také v tom, jak se nás naše okolí snaží k něčemu motivovat. Dwecková proto například říká, že bychom měli děti ve školách hodnotit jinak, než jsme zvyklí – a sice na základě slovního spojení „ještě ne“ (not yet) namísto „selhal“ (failed), neboť první spojení symbolicky znamená, že jsme stále v procesu učení a že se můžeme zlepšit.
Lidé s fixním nastavením mysli věří, že jsou jejich inteligence a talent pevně dané. „Myslí si, že mají omezené množství schopností, a tím to končí.“ Člověk se podle nich chytrý buď narodí, nebo ne. Že tomu tak ale nemusí být vždy, ukazuje Dwecková na příkladu škol, které podporují růstové myšlení. Jednou z nich je základní škola v rezervaci domorodých Američanů ve Washingtonu, kam se vrátila jedna z jejích absolventek, aby školu proměnila podle koncepce růstového nastavení mysli.
„Tato škola odjakživa patřila mezi nejhorší v okrese i v celém státě,“ říká Dwecková. „Po roce a půl se však předškolní děti a děti z prvního stupně dostaly v připravenosti na četbu a v četbě samotné mezi nejlepší v okrese. A protože do tohoto okresu spadají i zámožné čtvrti v Seattlu, děti z rezervace podle srovnání překonaly i tzv. Microsoft kids.“ Tedy děti, které měly k dispozici vzdělávací program od Microsoftu a které patřily k těm nejlepším. Kompetence indiánských dětí se tak díky konceptu růstového myšlení výrazně zvýšila.
Co je a co není růstové myšlení?
Lidé s růstovým myšlením jsou ve svém uvažování svobodnější. Chyby nevnímají jako osobní selhání, nýbrž jako příležitost ke zlepšení. Výzvy je baví. Píli, vytrvalost a úsilí vnímají jako cestu k úspěchu. Kritiku druhých považují za důležitou zpětnou vazbu a vzory jsou pro ně zdrojem inspirace. Díky své vytrvalosti pak nezřídka dosahují větších úspěchů než ti, kteří byli jako malé děti talentovanější a chytřejší.
I chytré a talentované děti, stejně jako ty méně nadané, totiž můžou z různých důvodů vnímat, že je nesmírně důležité být hned a neustále dobrý. A pokud to nejde, je lepší to vzdát. Můžou přitom cítit tlak ze strany rodičů nebo učitelů. Stejně tak nejsou imunní vůči nálepkám a stereotypním předsudkům. Když například malá holčička od dětství poslouchá, že jako holka nikdy nebude umět hrát fotbal nebo se nestane matematickým vědcem, tak to možná ani nezkusí.
Fixní uvažování je tedy na rozdíl od toho růstového poměrně omezené, pevně stanovené a nehybné. Neznamená to ale, že takový člověk není schopný věci měnit nebo nedokáže uvažovat flexibilně. Má však větší tendenci chápat komentáře a kritiku více jako osobní narážku nebo výtku. Proto se bojí výzev a konfrontací, které by mohly ukázat jeho slabé stránky.
„Lidé s fixním myšlením vnímají každou situaci jako okamžik, ve kterém se testuje jejich inteligence, osobnost nebo charakter,“ píše Dwecková. „Vždy se zabývají otázkami: Uspěju, nebo selžu? Budu vypadat chytře, nebo hloupě? Přijmou mě, nebo mě čeká odmítnutí? Budu se cítit jako vítěz, nebo jako poražený?“
Aby se děti i dospělí dokázali vymanit ze sevření fixní mysli, musejí změnit způsob, jakým vnímají hodnocení svého okolí. K tomu vede cesta skrze posilování sebevědomí, kdy se naučí chápat, že když dělají chyby, nejsou o nic horší než ostatní. Malým dětem by k tomu měli pomoci rodiče a učitelé. Jako to udělala například učitelka Denisa Machoňová Tichá, která svým žákům vytvořila speciální nástěnku, díky níž mohli snáze přijmout vlastní chyby. Fotografii s učební pomůckou, kterou tvoří papírová figurka Chyba a k ní připojené bubliny s větami jako: „Jsem důležitá. Jsem sympatická. Najdi mě. Neboj se mě. Posouvám tě dál,“ pak na Facebooku sdílelo přes sedm tisíc lidí.
Dospělým pak může stačit, když si uvědomí, v jakých oblastech života sklouzávají k fixnímu myšlení, a snažit se postupně a vědomě měnit, jak v takových momentech smýšlí. Schválně – kolikrát jste sami prohlásili, že se něco nikdy nenaučíte?
Růst pro celou společnost
Dwecková upozorňuje, že školy, ve kterých se učitelé zajímají pouze o to, zda budou mít děti dobré známky, vychovávají generace lidí, kteří nejsou schopní v práci přežít ani den bez odměny. Příliš pozitivní hodnocení dětského výkonu orientované na přítomnost je tedy podle ní rovněž nevhodné – znemožňuje dětem mít velké sny a fantazírovat nad tím, jak by samy mohly jednou přispět společnosti.
Po vydání knihy Nastavení mysli se objevily nesprávné interpretace a s nimi i trend tzv. falešného růstového myšlení. Někteří rodiče a učitelé si totiž mysleli, že je třeba děti chválit, i když nejsou úspěšné a nezlepšují se. V magazínu o vzdělávání Perpetuum z roku 2017, který vydává společnost Scio, se však píše, že „nejde jen o snahu – důležitá je i strategie. Pokud dítě nedosahuje výsledků, i když se snaží, nezvolilo správnou učební strategii.“
Podle redakce Perpetua spočívá nepochopení růstového myšlení především v představě, že někdo myslí růstově nebo fixně po celou dobu a ve všech oblastech. Každý z nás má ve skutečnosti kombinaci obou myšlení, která odráží jeho dosavadní zkušenosti a vlastní přesvědčení.
„I když někdo smýšlí převážně růstově, může zapochybovat, když potká někoho s daleko lépe zvládnutou dovedností, které si na sobě cenil, nebo pokud se dostává mimo svou komfortní zónu. Pokud o těchto fixních myšlenkových svodech víme, můžeme s nimi pracovat a zůstávat v růstovém nastavení déle a déle,“ píše redakce.
Proč je tedy koncept růstového myšlení tak zásadní? Protože může proměnit nejen nás, ale i celé rodiny, chod firem i stav celé společnosti. Koneckonců, Carol Dwecková tvrdí, že když se lidem podaří přepnout v mysli, může to ovlivnit i geopolitické vztahy. Na příkladu studie izraelsko-palestinského konfliktu ukazuje, že obyvatelé s růstovým myšlením byli ochotnější jednat s protistranou a hledat kompromis. Lidé s fixním říkali, že se druhé etnikum nikdy nezmění, a tím pádem nemohli najít řešení. Na změnu ale není nikdy pozdě – mozek je tvárný a dá se posilovat. A to i u seniorů nebo handicapovaných lidí.