Roboti nám nevezmou práci aneb Důvody k optimismu

Pesimistické odhady tvrdí, že rozvoj umělé inteligence (AI) a automatizace způsobí zánik až 40 % pracovních míst. Zde je pár argumentů, proč se tyto odhady nenaplní. Navíc přidáváme prognózu, jak budou vypadat nové profese, jež přinese věk umělé inteligence.

Důvodů, proč zůstat optimistou a nebát se, že za pár let bude na vašem místě sedět robot, je několik. Zaprvé se ukazuje, že továrny plné chytrých a supervýkonných strojů, které se úplně obejdou bez lidí, jsou vzdálenější budoucností, než se zdálo. Že nás umělá inteligence nenahradí tak snadno.

Zadruhé je evidentní, že nástup umělé inteligence do práce a technologický rozvoj obecně vytvoří řadu nových profesí, o kterých dnes většinou nemáme ani tušení. Ostatně asi tak třetina nových zaměstnání vzniklých v USA za posledních 25 let před oním čtvrtstoletím vůbec neexistovala.

A za třetí, rozsáhlá automatizace celých odvětví lidské činnosti proběhla v minulosti už několikrát. Pokaždé byla spojena s černými předpověďmi o masové nezaměstnanosti. Zní to logicky – stroj tu nahrazuje lidskou práci – v historii však není znám případ, kdy by automatizace něco takového skutečně způsobila.

Stroje na výrobu zaměstnanosti

Asi nejhezčím příkladem jsou lidové bouře takzvaných ludditů, kteří na začátku devatenáctého století rozbíjeli textilní stroje, v obavě, že lidé živící se výrobou látek kvůli nim půjdou žebrotou. Hnutí ludditů bylo nakonec rozprášeno, průmyslová revoluce mohla nerušeně pokračovat a britskou textilní výrobu ovládly stroje. Jaký to mělo vliv na zaměstnanost? Podle historických pramenů bylo na konci devatenáctého století zaměstnáno v britském textilním průmyslu čtyřikrát více lidí než v roce 1830. Strach ludditů, že stroje vezmou lidem práci, se nenaplnil. Naopak. Nástup strojů vytvořil obrovské množství pracovních míst.

Automatizace se většinou neprojeví jako prostředek k odstranění lidí z nějakého pracovního procesu, ale spíše jako nástroj, který lidem usnadní práci. Příkladem jsou čárové kódy na obalech maloobchodního zboží, jejichž zavedení navzdory katastrofickým předpovědím nevyvolalo masovou nezaměstnanost pokladních v samoobsluhách, jen zrychlilo a zefektivnilo jejich práci. Nebo instalace bankomatů – ani ta nakonec nevyhnala zaměstnance bankovních poboček na úřady práce, ale umožnila jim, aby se věnovali ostatním službám a přáním zákazníků.

Nejaktuálnějším příkladem je pak firma Amazon. Ta je svými investicemi do automatizace známá, během uplynulých tří let rozšířila počet robotů ve svých skladištích z 1400 na 45 000, přitom stále přijímá nové zaměstnance stejným tempem jako dříve. Stroje v Amazonu totiž opět nenahrazují lidi, jen přebírají určité části jejich činnosti, jinými slovy, spolupracují s nimi. A podle řady odborníků se současné inovace v AI a robotice nejčastěji projeví právě v nějaké formě spolupráce mezi lidmi a stroji.

Myslí si to i většina ze 120 ředitelů a vrcholových manažerů, kteří se zúčastnili hojně citované studie, již vedl profesor americké University of California Ken Goldberg společně se šéfem indické společnosti Tata Communications Vinodem Kumarem. Přes 77 % dotázaných se domnívá, že AI spíše vytvoří nové pozice, než aby nahradila ty stávající.

To nicméně neznamená, že chytré stroje nenahradí žádné profese nebo pracovní místa. Nedávná analýza společnosti McKinsey Global Institute zjistila, že přibližně 60 % současných zaměstnání zahrnuje činnosti, jež lze aspoň ze 30 % automatizovat.

A tohle procento zřejmě nakonec určí osud jednotlivých profesí. Rozhodně se nedá spoléhat na to, že větší šanci na pracovní přežití mají lidé s vyšším vzděláním a kvalifikací. Mezi ohroženými druhy zaměstnání v éře průmyslu 4.0 jsou finančníci, právníci, překladatelé a řada dalších. Na druhé straně, nemocní nebo senioři si určitě raději vyberou možnost, aby jejich ošetřovatel či ošetřovatelka byl člověk. A u této profese asi nebude nutně zapotřebí vysokého vzdělání, vyžadovat se bude spíše empatie a soucit.

Kai-Fu Lee, šéf společnosti Sinnovation Ventures a bývalý ředitel Google China, tvrdí, že právě empatie a kreativita jsou vlastnostmi, jež umělá inteligence nenahradí. Míra jejich zapojení ve vaší profesi určí její budoucnost.

Zaměstnání, kde je jich zapotřebí hodně (mezi ně počítá Kai-Fu Lee například generálního ředitele, ale i ředitele PR a marketingu), se AI dotkne minimálně. Profese, které vyžadují hodně kreativity, ale už méně empatie a citlivosti (novinový komentátor, vědec, umělec) nebo hodně vcítění, ale méně kreativity (učitel, ošetřovatel) se budou o svou práci s chytrými stroji nějakým způsobem dělit. A práce, kde nepotřebujete ani cit a empatii, ani kreativitu budou ve většině případů nahrazeny stroji.

Cvičitel umělých inteligencí

Předpovídání nových profesí, které rozvoj umělé inteligence teprve vytvoří, je ze své podstaty dost divoká disciplína. Ale docela dobrou představu, jak by taková zaměstnání mohla vypadat, přinesla letošní rozsáhlá globální studie konzultační společnosti Accenture PLC, která zkoumala přes 1000 velkých světových firem, jež testují a zavádějí systémy umělé inteligence. Našla tři hlavní kategorie budoucích zaměstnání.

První kategorií jsou takzvaní Trainers. Říkejme jim česky „trenéři“ – lidé, kteří budou cvičit systémy umělé inteligence. Některé takové profese už existují – třeba lidé, co robotickým překladačům opravují chyby a ty se jich díky strojovému učení příště vyvarují. Nebo lidé, kteří cvičí chatboty rozeznávat jemné nuance lidské komunikace. Příkladem je algoritmus společnosti Yahoo, už nyní dosahující až 80% schopnosti rozeznat v lidské řeči sarkasmus.

Další kategorií jsou Explainers. Můžeme jim říkat třeba „vysvětlující“. Jde o specialisty, jejichž úkolem bude vyplnit propast mezi světem vyspělých technologií a ostatními profesemi, zejména těmi manažerskými. Jinými slovy budou to lidé schopní jednoduše a srozumitelně vysvětlit komplexní problematiku algoritmů řediteli firmy, a naopak tlumočit jeho přání příslušnému úseku vývojářů AI.

A třetí kategorií jsou takzvaní Sustainers, něco jako supervizoři inteligentních systémů. Zájem o tuto množinu profesí vychází mimo jiné i z faktu, že podle zmíněného výzkumu Accenture PLC panuje mezi většinou firem zatím velká nedůvěra v bezchybnost a bezpečnost AI systémů. Zavádění chytrých strojů se tedy neobejde bez lidí, kteří budou na jejich práci dohlížet.

Nové profese zároveň nejspíš změní i náš přístup ke kvalifikaci a vzdělání. Zatímco některá zaměstnání (kategorie Explainers) budou vyžadovat vysokou odbornost, člověk, který bude trénovat algoritmy v empatii nemusí mít kdovíjaké vzdělání. Hlavní je, aby vynikal v oné empatii.

Bezpochyby nás čeká zajímavá budoucnost.