Děti a karanténa. Jak doma mluvit o situaci kolem koronaviru?

31. března 2020

 

Rodiče, kteří teď pracují doma s dětmi pod jednou střechou, to nemají lehké. Jak nezanedbávat práci, a přitom nepodcenit péči o děti? Záleží i na tom, jak dokážete dětem vysvětlit, co se děje, aniž byste tím posilovali jejich strach.

Ať už pro své děti vymýšlíte zábavné aktivity, snažíte se, aby nezanedbávaly učení, nebo hledáte cesty, jak vedle dětí zvládat aspoň trochu pracovat, současná situace klade velké nároky na správnou komunikaci.

Na internetu v tuto chvíli najdete spoustu užitečných článků, které přinášejí tipy, jak děti zaměstnat. Žákům prvního stupně pomáhá s výukou na dálku program UčíTelka a řada rodičů s dětmi dodržuje pravidelný režim, který zahrnuje jak zábavné aktivity, tak plnění povinností, dostatečný spánek i fyzickou aktivitu.

Děti jsou ale velmi citlivé a silně vnímají i to, jak se cítí jejich rodiče. Sledování aktuálních zpráv přitom dokáže otřást nejedním dospělým, a čelit pocitům úzkosti a nejistoty teď musíme tak trochu všichni.

I proto je dobré všímat si toho, jak děti prožívají karanténu, absenci školy, omezení pohybu venku nebo proměnu atmosféry v rodině.

Mimořádná opatření navíc vedou i k nečekaným problémům. Příkladem mohou být malé děti, které odmítají nosit roušky a při každém pokusu o nasazení si je neúnavně strhávají z obličeje, načež jim za to hubují lidé na ulici. Nebo strach dítěte nastoupit do autobusu, protože by se v něm přece mohlo nakazit. Či náhlý odpor k lidem, kteří smrkají.

Všechny tyto momenty mohou být nové jak pro dítě, tak pro vás. Proto přinášíme tipy od psychologů a terapeutů, jak s dítětem komunikovat o strachu a které aktivity dokážou posílit pocit bezpečí a duševní rovnováhu.

Hrající si malí sourozenci v bytě

Tipy pro komunikaci

  • Berte ohled na věk dítěte. Zatímco děti do pěti let si budou více všímat toho, jakým tónem o hrozbě mluvíte, jak se přitom tváříte a zda působíte klidně, pro děti ve věku od pěti do deseti let už události nejsou tak abstraktní. Proto poskytujte dětem informace, které jsou pravdivé a zároveň vhodné pro úroveň jejich vývoje.
  • Mluvte s dětmi otevřeně a upřímně. Nebojte se dětem vysvětlit, co je koronavirus, jak se šíří, proč jsou starší lidé ve větším ohrožení a proč je potřeba se chránit a být doma. Slova ale volte opatrně a s rozvahou. Dejte si také pozor, abyste zbytečně neobviňovali druhé, protože dítě si to bude pamatovat.
  • Využijte možnosti intepretovat události či mimořádná opatření hrou. To se týká zejména menších dětí. Pokud je nechcete děsit virem, který létá ve vzduchu, můžete jim třeba říct, že lidé na ulici nosí roušky, protože si hrají na piráty. Pokud roušky nosit odmítají, využijte třeba zábavných říkanek.
  • Zeptejte se dětí, co už vědí. Pokud děti ustavičně nekontrolujete, nejspíš se nevyhnete okamžiku, kdy se dozví špatné zprávy z televize nebo internetu. Proto je dobré se čas od času zeptat, co děti viděly nebo slyšely, a uvést na pravou míru možné dezinformace, případně si s nimi promluvit o tom, co je vyděsilo.
  • Nechte je, aby se vás na cokoliv zeptaly. A naslouchejte jim. Strach dítěte přitom nezhlehčujte, ale ani nezveličujte. Dejte mu najevo, že rozumíte jeho případné frustraci, ale že se chráníte a děláte všechno proto, abyste si se situací společně poradili.
  • Pokuste se úzkost dítěte konkretizovat. Strach dítěte může být iracionální nebo rozšířený na věci, které s epidemií na první pohled přímo nesouvisejí. Pomozte dětem jejich strachu porozumět.
  • Apelujte na pocity sounáležitosti. Je dobré dětem vysvětlit, že když zůstanou doma, pomůžou lidem v ohrožení i doktorům a dalším pracovníkům, kteří se snaží epidemii koronaviru zastavit.
  • Klidný rodič znamená klidné dítě. Dokud budete v klidu vy, vaše děti se budou cítit bezpečně.
Dospělá a dětská dlaň

Podle psychoanalytické psychoterapeutky Haliny Čermákové obecně platí to, že když je člověk v úzkosti, může využít dva mechanismy. Ten první představuje zmírnění zátěže a lze ho ilustrovat omezeným sledováním zpravodajství, což platí i pro dospělé. Potřebujete znát nové informace, ale zprávy ve vás vyvolávají tíživé pocity? Potom je sledujte jen ráno a večer.

Druhým mechanismem, který lze široce využívat právě v případě dětí, je kompenzace. Takže pokud děti právě slyšely špatné zprávy, pusťte jim třeba audioknihu s takovým příběhem či pohádkou, která vypráví o odvaze, zdolávání překážek, je legrační a má dobrý konec. Audioknihy pro děti nabízí například OneHotBook nebo online knihovnička Booko. 

Příklady aktivit, které mají kompenzační povahu

1) Dětské říkanky

Klika

Na co saháš, Toníku?

Neber za tu kliku!

Pozdě. Ruka už je na klice,

špinavá je velice.

Hned, jak domů přijdeme,

všechnu špínu smyjeme.

Než do pusy ruce strčíme,

pěkně si je zmydlíme.

Zdroj: Katedra psychologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně

2) Kouzelná skrýš pro mého kamaráda

Nechte děti postavit tak trochu jiný bunkr. Pokud mají svou oblíbenou hračku, plyšáka nebo panenku, navrhněte jim, aby postavily skrýš, do které svého přítele ukryjí.

Vysvětlete jim, že by to mělo být místo, které je bezpečné, barevné a magické. Děti tak symbolicky přesunou svou pozornost na ochranu něčeho, co mají rády, a zároveň si budou moci vytvořit svět podle svých představ.

Správný způsob komunikace a snaha najít mezi členy rodiny vzájemné porozumění pomůže překonat mnoho problémů a najít rovnováhu v rámci společného soužití. Nakonec, i v tomto ohledu nám krize umožňuje najít jiné vztahové vzorce a všímat si věcí, které jsme předtím neviděli nebo opomíjeli.

A vy, rodiče, buďte klidní, i když budete chvíli neklidní. Každý z nás se může znepokojit – ale pokud si uchováte vnitřní prostor pro přemýšlení, po nějaké době dokážete na svůj strach nahlédnout a věci znovu uchopit. 

Mohlo by vás ještě zajímat