Chcete kontrolovat své emoce? Nejprve jim musíte rozumět
Kontrola emocí může mít pozitivní i negativní dopad. Jedno je ale jisté: abychom v práci dokázali jednat svobodně a konstruktivně, měli bychom svým emocím nejprve porozumět.
Znáte to. Vztek, hněv, radost, lítost, smutek nebo strach jsou emoce, které se ani pracovnímu prostředí nevyhýbají. Pokud je nedokážete ovládat, můžete v krajním případě dostat i vyhazov. Nezvládnuté emoce často můžou za špatnou komunikaci v týmu, nižší sebevědomí nebo horší pracovní výkon.
Příkladem může být příběh spoluzakladatele a bývalého ředitele společnosti Uber Travise Kalanicka, kterého na videu zveřejněném v médiích zachytili, jak nevhodným způsobem reaguje na kritický komentář řidiče z vlastní společnosti. To přispělo k dlouhodobé kritice společnosti Uber za neetickou firemní kulturu a sám Kalanick v roce 2017 na svou funkci po tlaku investorů rezignoval.
Emoce jsou však přirozeným průvodcem lidského prožívání. Kdyby Travis Kalanick víc kontroloval své emoce, možná by nepřišel o práci. Na druhou stranu ale jeho chování odhalilo problémy a nevyrovnanost, kterou bylo třeba řešit. Má tedy smysl emoce kontrolovat? Podle psychoanalytické psychoterapeutky MUDr. Haliny Čermákové je kontrola emocí složitá záležitost, především je potřeba emocím rozumět.
O čem mluvíme, když mluvíme o emocích
Existuje celá řada definicí, které se snaží emoce popsat. V podstatě ale můžeme říct, že se jedná o psychické procesy subjektivního prožívání kladných či záporných zážitků, které se u lidí projevují určitými reakcemi. Obecně rozlišujeme negativní a pozitivní emoce, specifickou kategorii pak představuje strach.
„Naše prožívání vždy doprovázejí různé emoční stavy. Když člověk nerozumí fungování své mysli, vnitřním pohnutkám, přáním a konfliktům, které ho v životě ovlivňují, nemusí plně rozumět ani svým emocím. Ty posléze nelze ovládat ani kontrolovat, a můžou tak působit problémy v mezilidských vztazích,“ vysvětluje Halina Čermáková.
Jak to tedy s těmi emocemi je?
Představte si mysl člověka, kterou tvoří tři složky. Jednu tak úplně neznáme a nevíme, co všechno je v ní schované, a proto o ní můžeme mluvit jako o nevědomí. Nevědomí v sobě zahrnuje naše přání v té nejširší podobě, pozitivní i negativní. V životě člověka se tato složka může projevit třeba tak, že s někým hovoříte, on vám neřekne nic zlého, ale vy se přesto cítíte zraněně a rozčílíte se, aniž byste věděli proč.
Další složkou lidské mysli je svědomí. To vzniká v průběhu našeho vývoje a růstu od raného dětství podle toho, co jsme si osvojili od rodičů – všechna doporučení, rady, zákazy, příkazy, ale také ambice a ideály, se kterými jsme se dostali do kontaktu skrze socializaci.
A mezi těmito dvěma složkami stojí naše Já, které je v neustálém kontaktu s naším nevědomím i svědomím a vnější realitou. Hledá mezi tlaky těchto složek řešení, kterým velmi často bývá kompromis. Vnitřně si můžeme něco přát, ale vnější realita nemusí pokaždé dovolit, aby se naše přání plně realizovalo. Příkladem může být například situace, kdy si přejeme vyšší plat, ale zároveň se firma zrovna potýká s finanční krizí. A tak můžeme zvolit různá kompromisní řešení – změníme práci, kde dostaneme vyšší plat, nebo si počkáme, zda se situace ve firmě nezmění, a teprve poté požádáme o víc peněz.
„V osobním životě i v pracovním prostředí je dobré rozumět tomu, co se děje v našem vnitřním světě a tomu, jak to souvisí s vnější realitou. Teprve když známe svá nevědomá přání, touhy, ambice nebo konflikty, můžeme tomu přizpůsobit své emoce,“ říká Halina Čermáková.
Pro ovládání emocí platí, že by mělo být přiměřené. Kontrola se váže k našemu svědomí. „Když je člověku všechno jedno a chová se bezohledně nebo nepříjemně, je jeho svědomí nízké nebo málo vyvinuté. A naopak, když má člověk svědomí příliš přísné, může sám na sebe klást až tyranské nároky, což ho posléze může přivést do silných úzkostí i konfliktních situací. Nadměrná kontrola může úzkost zvyšovat a vést naopak k nižšímu výkonu,“ dodává.
A co management emocí?
Vzhledem k tomu, že vědci a psychologové studují emoce už déle než sto let, není divu, že se některé poznatky z psychologie otiskly do firemních kultur. Vedení některých firem se pokouší s emocemi svých zaměstnanců více pracovat, a to zejména proto, aby se zvýšila produktivita a efektivita práce.
Díky tomu se vyvinul i tzv. management emocí. Ten klade důraz na to, aby byl člověk schopný takového jednání, které v ostatních vzbuzuje úctu a respekt. Management emocí se dotýká široké škály povolání, která se neobejdou bez určité diplomacie – ať už mluvíme o profesích, jako je letuška nebo číšník, či o vysoce postavených zástupcích obchodních společností.
V pracovním prostředí se lidé můžou podvědomě cítit tak, jak by se podle svých představ a společenských norem v odpovídající situaci cítit měli. Je přirozené, že v práci chceme být schopni vyhodnotit situace takové, jaké jsou, a že chceme být schopní nějakým způsobem vystupovat a prezentovat se. V tom nám ale někdy můžou právě nesrozumitelné emoce bránit.
„Nejlepší je, když člověk umí své emoce pojmenovat a volně je prožívat. Pak je může svobodně regulovat podle toho, jak sám cítí, což je dobré pro něj i pro okolí,“ uzavírá Halina Čermáková. „Emoce jsou koneckonců přesným a vlastně jediným vodítkem, které máme. A když jim rozumíme, můžeme jako osobnosti růst, vyvíjet se, zraleji komunikovat a navazovat vztahy.“ A to včetně těch v práci.