České bílé zlato – tak charakterizují chřest vypěstovaný v lehkých písčitých půdách v Hostíně u Vojkovic na Mělnicku majitelé společnosti Český chřest Jiří Šafář a Petr Šandera. Tamější chřest byl oblíbený už za Habsburků, kdy se z českých zemí dovážel přímo do vídeňské císařské kuchyně. V tradiční zelinářské oblasti se v minulosti pěstovaly i melouny, fazole nebo třeba křen.
„Pro nás je chřest a všechno kolem něj srdeční záležitost. Začalo to vroce 2012, kdy jsem v březnu, těsně před začátkem chřestové sezony, volal do Hostína, abych si chřest objednal pro hotely a restaurace, kam jsem ho dodával. Agronom v Hostíně mi v žertu řekl, že pokud chcichřest, tak jedině, že bych si ho sám přijel sklidit, protože chřestovna končí a firma je na prodej. Byla pole, na kterých měl chřest rodit šest let, ale i taková, jejichž výnosnost byla právě u konce,“ vzpomíná na dobu před šesti roky Petr Šandera.
"Pro nás je chřest a všechno kolem něj srdeční záležitost."
PETR ŠANDERA
Jiří Šafář v té době obchodoval s elektronikou a provozoval restauraci. O pěstování chřestu stejně jako Petr Šandera nevěděl prakticky nic. Přesto si dali týden na rozmyšlenou a nakonec se rozhodli, že chřestovnu koupí. Ve víře, že činí správně, je utvrzovala dlouhá tradice pěstování zeleniny v regionu, kterou zkraje 50. let minulého století přerušila násilná kolektivizace. Po roce 1989 pěstování chřestu na Mělnicku obnovili nizozemští velkoobchodníci se zeleninou a ovocem, kteří věděli, že český chřest byl v minulosti pojmem.
„Problém byl, že jsme chřestovnu koupili právě měsíc před sklizní. To je vždy nápor, pracuje se až dvacet hodin denně, rodinu téměř ani nevidíte. Podle počasí sklidíte i devět tun chřestu denně. Předchozí majitelé si navíc odvezli veškerou techniku, takže ta první sklizeň, která přišla, pro nás byla neskutečně náročná. Nestíhali jsme. Ale nestěžujeme si, naopak nám to pomohlo získat respekt k celému podniku. Pokud by šlo všechno naprosto hladce a na všechno jsme měli peníze, pravděpodobně bychom neuspěli. Nejspíš bychom se pustili do intenzivního hnojení a s tradičně pěstovaným, respektive kvalitním chřestem by byl amen,“ vysvětluje Jiří Šafář.
Český chřest v současnosti obhospodařuje 150 hektarů půdy. 130 hektarů si pronajímá, zbylé hektary vlastní. Firma by ráda přikoupila další půdu, ale to je v současnosti nereálné kvůli jejím vysokým cenám a neochotě majitelů prodávat. Energii firma tak směřuje do zlepšení pěstebních postupů, rozvoje nových chřestových produktů, zlepšení kultury prodeje,ale i odpovídajícího technického vybavení.
„Náš přínos je v tom, že nepěstujeme to, co všichni ostatní, jako je řepka, obilí nebo kukuřice. Nabízíme vyšší přidanou hodnotu. Pěstování chřestu je náročné a má svá specifika, ale nejde jen o zemědělství, je to i o obchodu, produktech, dodavatelích a zákaznících. Na druhou stranu právě tahle komplexnost nás na našem podnikání baví,“ říká Petr Šandera.
Významným počinem v historii firmy byl nákup nové třídicí a balicí linky, která v době sklizně výrazně zrychluje celý proces zpracování chřestu. Rychlost je přitom klíčová, protože chřest se nedá úspěšně skladovat a čerstvý vydrží jen sedm dní. Před nákupem nových strojů byly například tyčky chřestu „gumičkovány“ ručně.
„Pořízení nových linek jsme financovali prostřednictvím úvěrů od České spořitelny, která je s námi od úplného začátku. Věří našemu projektu, vidí, že rosteme, a vychází nám maximálně vstříc. Vždy když jsme přišli s nějakým nápadem, tak se k nám neotočila zády, ale naopak nám pomohla,“ tvrdí Petr Šandera.
Firma, která celoročně zaměstnává pět zaměstnanců, ale při sklizni dává práci až čtyřem stovkám sezonních brigádníků, by v budoucnu ráda investovala do přikoupení nové mechanizace na pole a do rozšíření svého sídla.
"Pokud by šlo všechno naprosto hladce a na všechno jsme měli peníze, pravděpodobně bychom neuspěli."
JIŘÍ ŠAFÁŘ
Velkou výzvou pro Český chřest je tuto osmiletou zeleninu více dostat do českých kuchyní – a pokud možno v co nejčerstvějším stavu. I proto firma pořádá každým rokem takzvané chřestové slavnosti. Jednodenní akci, původně určenou pro několik desítek obchodních partnerů, navštěvují tisíce lidí, přičemž každý rok jejich počet stoupne o zhruba dva tisíce. Slavnosti firma pořádá přímo na sklizených polích. Jejich návštěvníci, kterým nikdo neřekne jinak než „chřesťané“, při nich spořádají více než tři tisíce chřestových jídel, zasoutěží si v pojídání syrového chřestu a ochutnat mohou i chřestové speciality, jako je chřestová zmrzlina nebo pivo Chřestýš z místního minipivovaru Němý medvěd.
„Podle mě by chřestové pivo bylo trhák! Ale nejsme s to o sezoně sklízet a do toho ještě vařit pivo. Jinak bychom se tomu nebránili. Momentálně máme rozjednané tři velmi zajímavé projekty: jde o nové produkty, ale zatím je to tajemství. Mohu jen prozradit, že v těch produktech chceme využít zdraví prospěšné vlastnosti chřestu,“ vysvětluje Jiří Šafář.
Oba společníci před šesti lety svým rozhodnutím koupit pole, u nichž si zpočátku nebyli jistí ani tím, zda jsou chřestem skutečně osázena, zachránili české bílé zlato. Shodují se v tom, že základem jejich úspěchu není jen píle, pracovitost a zájem o věc, ale i to, že si při řízení firmy dokážou všechno otevřeně a férově vyříkat. To s sebou sice občas nese určité nepohodlí, ale nakonec společně vždy najdou cestu. Společné podnikání tak Jiřího Šafáře a Petra Šanderu, ze kterých se neplánovaně stali pěstitelé chřestu, naučilo i větší trpělivosti a prohloubilo jejich schopnost domluvit se. Bez toho by totiž firma nemohla fungovat – což, jak oba říkají, je vůbec to nejdůležitější.