Automatizace mění obchodní strategie
Strategická automatizace se už nějakou dobu prosazuje na trhu. Nyní je však příležitost ji uplatnit v masovém měřítku. Jak na to?
Již nějakou dobu firmy pracují na automatizaci výroby. Tedy na nasazování technologií, které umožňují, aby výrobní procesy probíhaly bez aktivního lidského řízení či lidské práce. Ač průmyslová automatizace reprezentuje pokrok a moderní technologie v nejčistší podobě, ne vždy je přijímána s nadšením a ne vždy se prosazuje úplně hladce.
Automatizace zatím nikdy nebyla příčinou masové nezaměstnanosti. Generuje totiž zvýšenou poptávku po kvalifikovaných odbornících. Pro tzv. modré límečky, tedy dělnické profese, ale představuje reálnou hrozbu ztráty zaměstnání.
Ovšem důvody k opatrnosti mají také manažeři – v případě krize, ekonomického zpomalení nebo menších než očekávaných objednávek nelze drahé průmyslové roboty na rozdíl od zaměstnanců propustit. Z nástroje zrychlení a zefektivnění výroby se tak rázem stává nevyužitá a nepříjemně prodražená investice.
Navíc nejeden subjekt, který na průmyslovou automatizaci či robotizaci vsadil, narazil na další nepříjemný efekt – ačkoli si po technologické stránce instalované systémy „sedly“, jejich ekonomický přínos nebyl takový, jaký investoři očekávali. Obvyklou příčinou jsou dynamické změny jak ekonomického, tak celkového prostředí, v němž výrobci operují. Jde většinou o zvýšení nákladů (např. kvůli patentovým právům, školení zaměstnanců, zajištění bezpečnosti a ekologické nezávadnosti) nebo
o proměny technologického či tržního prostředí.
Všechny uvedené důvody pak vedly k určité zdrženlivosti a poklesu optimismu, pokud jde o masové zavádění automatizačních procesů, především průmyslových robotů.
Je čas pojmout automatizaci jinak
„Obvyklý způsob, jak se na automatizaci pohlíží a jak se také reálně uskutečňuje, je aplikování série relativně autonomních kroků, systémů a projektů,“ míní zakladatel a šéf americké poradenské
a konzultační společnosti MAVERICK Technologies Paul Galeski. A právě takovýto přístup je dle něj jednou z hlavních příčin výše zmíněných zklamaných očekávání.
Galeski zdůrazňuje, že však existuje i jiná možnost: „Chytřejší přístup k automatizaci je holistický. To znamená, že se nejprve na základě důkladné analýzy určí strategické cíle, a teprve na jejich základě se hledají a vybírají takové konkrétní automatizační postupy a procesy, které umožní dosažení oněch cílů a naplnění obchodních plánů.“
Tento odlišný přístup, tzv. strategická automatizace, je v očích citovaného amerického experta výsostně aktuální. První důvod je obecný – kdo bude na poli průmyslové automatizace nadále váhavý a opatrný, ztratí konkurenceschopnost.
Další důvody souvisejí s dnešní globální ekonomickou situací. Skončilo zhruba dvacetileté období, do něhož spadá také krize započatá v roce 2008, ve kterém se „dařilo“ depresi a četným produkčním omezením. „Avšak dnes je podnikové prostředí značně odlišné, je zde příležitost pro růst. Také se otevírá prostor a nabízejí finance pro rozběhnutí inovačních procesů, a ty zahrnují automatizaci,“ zdůrazňuje Galeski.
Shrnuje také důvody pro širokou automatizaci výrobních procesů:
- globální konkurence roste,
- kapitál není drahý a přístup k němu je snadný,
- poptávka je silná a roste,
- pracovní trh nabízí dostatek vysoce kvalifikované pracovní síly,
- nezbytná infrastruktura je vyspělá a rozvinutá.
Strategická automatizace a umělá inteligence
Poslední bod výčtu důvodů se dotýká technické základny strategické automatizace. Dosud ji převážně tvořila automatizace, digitalizace a robotizace výrobních linek. V Česku je klasickým příkladem společnost ŠKODA Auto. „Konceptu strategické automatizace se nejvíce přiblížila přebudováním linek pro výrobu modelu Fabia. U Felicie a Favoritu byl ještě vysoký podíl lidské práce, zatímco Fabia znamenala vstup vyspělých zahraničních technologií na českou půdu,“ říká odborník na nové technologie z brněnské Masarykovy univerzity Jaroslav Škrabálek.
V současnosti klasickou automatizaci a robotizaci, založenou na programování rutinních operací, začínají doplňovat systémy umělé inteligence, která dokáže řešit komplexní úkoly. V průmyslu se zatím nejčastěji uplatňují při kontrole výrobků či celých procesů. „Například ve strojírenství zachytí sebemenší odchylky, jež můžou způsobit milionové škody. Takový digitální kontrolor pojme desetitisíce uložených vzorků,
s jejichž pomocí dozírá na správnost produkce,“ zmiňuje Jaroslav Škrabálek. Systémy umělé inteligence se dokážou vyrovnávat s neznámými situacemi, takže se v rámci strategické automatizace nepochybně začnou brzy uplatňovat i v širším měřítku.