„I lázně je třeba léčit,“ říká šéf Lázní Luhačovice
Generální ředitel největší lázeňské skupiny v České republice MUDr. Eduard Bláha nechce léčit jen pacienty svých léčeben a návštěvníky wellness hotelů, ale i samotná lázeňská města a okolní regiony. Je to běh na dlouhou trať, a proto se řídí heslem Emila Zátopka: „Když nemůžu, přidám.“
„Moje základní vlastnost je urputnost,“ líčí svou manažerskou strategii generální ředitel Lázní Luhačovice. A vyzařuje z něj přitom klidná, kultivovaná síla.
S její pomocí řídí Eduard Bláha třicet lázeňských provozoven na opačných koncích republiky – Lázně Jáchymov v českoněmeckém pohraničí a Lázně Luhačovice na jihovýchodní Moravě. Vede dětské léčebny i wellnessové hotely s více než tisícovkou zaměstnanců - a je s nimi také zvyklý dotahovat projekty do konce. Po 26 letech vleklých sporů přiměl třeba luhačovickou radnici ke spolufinancování lázeňského parku s korzem, kde se po narovnání obchodních vztahů může vedle pacientů, kteří se tu často léčí s respiračním onemocněním, volně nadechnout i samotné lázeňské podnikání.
„Byli jsme urputní, protože od privatizace lázní to tady nebylo férově nastavené,“ vysvětluje Bláha, že bez ekonomického zázemí není možné zrenovovat ani ty nejkrásnější lázně. A o to jde firmě v někdejším Baťově kraji především – léčí totiž nejen pacienty, ale i celé lokality a města. V Jáchymově postavili na nohy lázeňskou čtvrť a vybudovali aquacentrum, které přes zimu přitahuje krušnohorské lyžaře i mladou generaci. Tady v Luhačovicích, v malebné krajině Bílých Karpat, zase systematicky oživují prvorepublikovou atmosféru, kterou klienti dlouho znali jen z filmů pro pamětníky.
„Před čtyřmi roky jsme v Luhačovicích začali revitalizací parků, zeleně a stromů. Na ni mají navázat stavby, které park tvoří, a také komunikace – to jsme udělali bez dotací loni sami. V dalším kole následuje kolonáda, hala Vincentka a přilehlé stavby, což je stamilionový projekt, do kterého dáváme svých třicet a něco milionů korun,“ říká Bláha hrdě.
V obchodních vztazích jako v manželství
V lázeňství zažil časy, kdy podniky, které se soustředily jen na pojištěnce, spadly na polovinu, a kdy se české lázeňské stříbro jako Velichovky nebo Dolní Lipová ocitlo v bankrotu. Ani v Luhačovicích prý nebylo možné do všech potřebných objektů investovat hned: „Po investici do wellness hotelu Alexandria, který spolykal velké peníze, jsme museli držet své plány delší dobu při zemi. Pak jsme se zas vrhli do rozvoje, ale zrovna přišla krize,“ vzpomíná na někdejší překážky Bláha. Je vášnivý cyklista a zátopkovské heslo „Když nemůžu, přidám“ nevyznává jen v sedle: „Na začátku roku 2018 jsme tady poprvé po třiceti letech otvírali nový lázeňský dům – Riviéru – a stavbu nám financovala Česká spořitelna,“ nastiňuje, koho si jako budoucího hlavního partnera pro novou etapu lázeňská jednička v ČR vybrala.
„V obchodních vztazích je to jako v manželství a my jsme měli pocit, že se o nás najednou minulá banka přestala starat. Obrovské objemy financí, které jsme vytvářeli, jí nestály za to, aby nám poskytovala dobrý servis. Česká spořitelna k nám má blíž,“ líčí Bláha zkušenosti vedení společnosti Lázně Luhačovice. „Procesy schvalování a projednávání jsou teď rychlejší, než jsme byli zvyklí.“ Podobné postupy se jeho týmu při revitalizačním běhu na dlouhou trať budou hodit, jelikož investičních projektů mají u luhačovické řeky Šťávnice ještě řadu: Kromě kolonády jsou to investice do dětské léčebny Vítkov nebo do výstavby lázeňského domu Morava, kde padnou částky blížící se půlmiliardě korun.
Poslední majstrštyk
Lázně Luhačovice ale nejenže vědí, co chtějí. Mají taky promyšlené, jak a kdy toho dosáhnout, což je zřejmé i na jejich dlouhodobé vizi s luhačovickým areálem historické vodoléčby, který chtějí přebudovat na moderní welllness hotel.
„Neumíme si představit, že bychom to sami investičně zvládli,“ vysvětluje Bláha. „A tak do toho půjdeme mezikrokem – využijeme dotace k přestavbě areálu na muzeum. Potom budeme mít povinnost provozovat tuto budovu po dobu pěti let jako muzeum. Po těch pěti letech muzeální část zredukujeme, přistavíme nové objekty a vytvoříme vodoléčbě celý komplex. To je vize s horizontem přes deset, možná dvanáct let.“
Když se charismatický manažer rozvypráví o těchto proměnách luhačovického údolí, exkluzivní areál s vodoléčbou a slunečními, slatinnými i sirnými lázněmi už před sebou vidíte jasně jako v katalogu. A jelikož panu řediteli bude za dva roky teprve padesát, mohl by pro Lázně Luhačovice klidně dokázat tolik, co jejich někdejší zakladatel František Veselý, který má sochu na kolonádě, kousek od architektonicky nezaměnitelné Jurkovičovy vily.
„Tohle by měl být majstrštyk na závěr, než to někomu předám,“ usmívá se Bláha a zapózuje s originálním pohárkem na léčivou vodu.