Sbírka achátů a sladká devadesátá léta

Luboše Koťátka od dětství fascinovala těžba minerálů a hornin. Začal je sbírat a postupně se specializoval na acháty z Podkrkonoší. Dnes jich má velmi kvalitní sbírku. Pochází z rodiny spojující hornické kořeny se zkušenostmi ze sklářského a textilního průmyslu, jeho otec má navíc umělecké nadání a maluje. Smysl pro krásu barev a tvarů bižuterních komponentů i designů finálních šperkařských výtvorů měl tak syn rozhodně po kom zdědit.

„V 90. letech byly opravdu velké exportní možnosti. Proniknout na trhy bylo snazší a podmínky byly příznivější i v tom, že ještě nebyly tolik v módě sportovní střihy, které nošení šperků příliš nepřejí. Byli jsme tehdy poměrně dost opatrní, možná jsme mohli víc riskovat a vybudovat si větší zákaznickou strukturu. I tak jsme ale brzy navázali dobrou zahraniční spolupráci nebo spolupracovali s dalšími jabloneckými firmami na větších zahraničních zakázkách. Z našich korálků se například několik let vyráběly šperky pro řetězec Marks&Spencer s pobočkami po celém světě,“ popisuje své podnikatelské začátky Luboš Koťátko.

V roce 2016, kdy druhý společník odešel do důchodu, se zrodil PERLEX Bijoux Jablonec, společnost s ručením omezeným. V téže době také započala spolupráce s Českou spořitelnou, která firmě poskytla provozní a hypoteční úvěr a pomohla Luboši Koťátkovi s vyplacením odcházejícího společníka. „Česká spořitelna si jde prozkoumat firmu do terénu. Bankéř si náš provoz osobně prohlédl a pečlivě prošel naši účetní historii, takže nedělal zásadní rozhodnutí od stolu, pouze na základě nějaké analýzy a nastavených interních pravidel. Na rozdíl od některých jiných bank má mnohem osobnější přístup,“ oceňuje na své spolupráci s ČS majitel PERLEX Bijoux.

Přichází čínská konkurence

Podnikání v oblasti bižuterie po roce 2005 prošlo výraznou změnou. Skončily velké série perlí, které byly nejen finančně výhodné, ale zároveň technologicky nenáročné. Po roce 2005 nastal trend menších sérií a většího počtu barev, což je výrobně náročnější, protože každá barva se musí připravit a manipulace s velkým počtem lázní je obtížnější. Navíc pokud se barva od zákazníkem požadovaného odstínu byť jen nepatrně liší, musí se ještě doladit do konečného tónu.

Další změny souvisely s evropskou legislativou a ekologickými nároky, které zpřísnily tlak na výrobce ohledně šetrnějších a ekologičtějších výrobních technologií. „Tomu jsme se ale bez problémů přizpůsobili, takže tato nařízení na naši konkurenceschopnost prakticky neměla vliv,“ vysvětluje Luboš Koťátko. 

Kolem roku 2008 se v bižuterním byznysu začal výrazněji projevovat ještě jeden fenomén: velkokapacitní výroba bižuterie v Číně. Spolu s Indií jde o velkého světového výrobce, který je samozřejmě těžkou konkurencí. Spolu s nárůstem on-line nákupů ze zahraničí, ukončením proexportních intervencí ČNB a neustále se zvyšujícími mzdovými náklady to pro české výrobce bižuterie znamená, že dosáhli hraniční ceny svých výrobků, pod niž nemohou jít, má-li se jim podnikání ještě vyplatit. PERLEX Bijoux přitom realizuje hlavní část svých obchodů se zahraničními partnery: okolo 75 % tržeb firmy pochází z exportu. Vyváží do Brazílie, Střední Ameriky, USA, Kanady a z Evropy především do její západní části. Vývoz do Ruska v posledních letech zkomplikovalo embargo.

V zahraničí dodává PERLEX Bijoux především do tzv. hobby systémů – většinou jde o velmi malé korálky od průměru dvou milimetrů v široké škále barev. Na českém trhu je naopak největší zájem o perle velikosti šest až deset milimetrů. Zatímco tradiční barvy jablonecké bižuterie byly bílá a krémová, dnes je barevná škála mnohem pestřejší. Série se vyrábějí třeba v 25 barvách a celkově je firma PERLEX Bijoux schopna namíchat doslova stovky barevných odstínů. Své finální výrobky dodává například společnosti Preciosa. Má samozřejmě také řadu drobných odběratelů a do malého obchůdku vedle vlastní provozovny chodí i lidé, kteří mají výrobu šperků jako svůj koníček.

Krása z alabastrového skla

PERLEX Bijoux se soustředí především na takzvané voskové perle, což jsou skleněné perle zušlechtěné povrchovou úpravou, jejichž výroba se skládá z mnoha kroků a obnáší velké množství ruční práce. Na jejich počátku stojí tyčové alabastrové sklo z firmy Preciosa Ornela. Z něj firma KADLEC–TLACH, s.r.o., ze Železného Brodu vyrobí většinu skleněných („mačkaných“) perlí, kdy se alabastrové sklo roztaví a vylisují se z něj korálky požadovaného tvaru a velikosti. Protože však mají po obvodu takzvaný brok, dají se do šitlovacího bubnu a následně na tzv. rumpl, kde se hrubují pískem, načež se ještě leští.

V tomto stavu se dostanou do PERLEX Bijoux, kde je navléknou na technologickou niť, již pak vypnou do rámečků. V žehlírně se jednotlivé korálky od sebe oddělí: zafixují se speciálním lakem nebo želatinou. Nyní jsou perle připraveny do smáčírny, což je slovy majitele PERLEX Bijoux „srdce výroby“. Smáčením se na perle postupně nanášejí vrstvy laku – bývá jich čtyři až sedm – a potom ještě ochranná vrstva. Mezi nanášením jednotlivých vrstev je nutné dodržet pauzu hodinu až hodinu a půl. Poté se korálky zdrhnou, ustřihnou a dají do svazků po několika šňůrách o stejném počtu perlí.

Jakostní povrch má perle po dvou dnech, kdy zcela doschne, je však důležité dbát na klimatické podmínky. „Jednou se nám stalo, že za velkých mrazů, když jsme ještě neměli zvlhčovače vzduchu, nám popraskal povrch perlí a celá várka se musela vyhodit. V ten čas bylo ve smáčírně zboží za 100 tisíc,“ popisuje majitel. Zcela klíčovou roli potom hrají talent a zkušenosti smáčičky, pracovnice nanášející barvu na perle v lázních s barevnou substancí. Záleží totiž na tom, jak dobře si umí připravit barevnou substanci a jak rychle či pomalu a pod jakým úhlem vytahuje perle z lázně.

„Za ta léta jsem vypozoroval, že základní znalosti a dovednosti získá smáčička během dvou let, ale skutečně dobrá smáčička se z ní stane až po pěti letech praxe,“ říká Luboš Koťátko. Za nejdůležitější vlastnost u svých spolupracovníků vedle zručnosti považuje především lidský přístup a schopnost se domluvit. „Zejména v malých firmách je kvalita vzájemných vztahů velmi důležitá – v některých firmách jsou šéfové, se kterými je těžké vydržet, a lidé odtamtud z toho důvodu utíkají,“ vysvětluje. A tak skutečnost, že někteří lidé u něj pracují už 17 let, je sama o sobě výmluvná.

V budoucnu by se Luboš Koťátko rád více věnoval retailovému trhu. „Rád bych také časem propojil bižuterní výrobu s přírodními kameny, což byl odjakživa můj velký koníček,“ nastiňuje majitel PERLEX Bijoux, jenž se mimo jiné ve volných chvílích zabývá historií dobývání uhlí a železných rud u nás.