Kudy přitéká voda do našich skleniček?
Stav českého vodárenství
České vodárenství je na první pohled stabilní. Voda teče z kohoutku téměř všem a čističky pracují ve dne v noci, abychom vždy měli jistotu, že je naše voda pitná. Za tímto soukolím se ale skrývá složitý systém vlastnictví, stárnoucí infrastruktura a výzvy, které nyní vyžadují historicky nejvyšší investice. Jak bude kvalita vody vypadat v příštích dekádách?
Bez vody se neobejde žádná domácnost ani podnik. U nás je díky husté síti vodovodů a kanalizací na zdroj vody napojeno více než 95 % obyvatel, což nás řadí mezi evropskou špičku. Voda, kterou si natočíme do skleničky, procestuje tisíce kilometrů potrubí a nespočet čistíren a úpraven a projde rukama stovek vlastníků a provozovatelů. Český vodárenský sektor je totiž nejen službou pro obyvatele, ale i zásadní infrastrukturou s velkými ekonomickými a ekologickými dopady.
Historie a vývoj českého vodárenství
- Do roku 1993: Vodárny spravovalo 11 krajských státních podniků, které provozovaly vodovody a kanalizace a zajišťovaly obnovu i rozvoj infrastruktury.
- 1993–1994: Stát majetek státních podniků bezúplatně převedl na města a obce a vzniklo asi 40 okresních vodáren, které infrastrukturu zpravidla vlastnily i provozovaly a zásobovaly více než 90 % obyvatel. Zbylých 10 % pokrývali menší provozovatelé z obcí nebo nově založené soukromé společnosti.
- Konec 90. let: Do odvětví vstoupily soukromé firmy a privatizace vodáren proběhly dvěma způsoby:
- Provozní model – oddělení infrastruktury a provozu, následný pronájem a prodej provozu soukromé společnosti.
- Přímý prodej akcií – obce prodaly akcie vodáren soukromým subjektům, často velkým zahraničním koncernům.
- Dlouhodobé smlouvy: Města a obce uzavíraly s provozovateli smlouvy na 15–25 let, což zajistilo investice a know-how, ale zároveň dalo soukromým firmám monopol a do roku 2014 v řadě případů znemožnilo čerpat evropské fondy.
- Dnes: V ČR fungují 3 základní modely provozování. Regulace se zaměřuje na
- samofinancovatelnost z vodného a stočného,
- rovnováhu mezi cenou a náklady,
- kvalitu dodávek a služeb,
- ochranu životního prostředí.
Kdo zajišťuje vodu v Česku?
V Česku se uplatňují dva základní modely fungování vodárenství. V tom prvním, smíšeném, je vlastníkem i provozovatelem jedna a tatáž organizace. Druhý, oddělený model je častější. V něm vlastní infrastrukturu vodárenství obce, ale samotný provoz zajišťuje jiný subjekt, často soukromý. Výsledkem je značně roztříštěný sektor – působí v něm více než 8 400 vlastníků vodovodní a kanalizační infrastruktury a přes 3 100 provozovatelů.
Česká republika má dnes více než 84 tisíc kilometrů vodovodní sítě a kolem 55 tisíc kilometrů kanalizace. Za poslední dekádu tato čísla narostla o více než čtvrtinu. K tomu je třeba připočítat zhruba 3 400 čistíren odpadních vod, které se starají o zpracování splašků z měst i menších obcí. Pitná voda u nás přitom pochází zhruba z poloviny z podzemních zdrojů a z poloviny z povrchových nádrží. Na kanalizaci je u nás napojeno zhruba 90 % obyvatel, přičemž v menších obcích je tento podíl nižší.
Regionální rozdíly ale přetrvávají. Zatímco v některých krajích je na vodovod či kanalizaci napojeno téměř sto procent domácností, jinde se podíl pohybuje výrazně níž. Právě proto patří rozšiřování sítě mezi hlavní budoucí priority tohoto sektoru.
Proč se cena vody neustále zvyšuje?
Zatímco ještě před pár desítkami let byla voda vnímána jako levná a dostupná surovina, dnes její cena patří k často sledovaným tématům. Průměrné vodné a stočné v Česku dlouhodobě roste, a v posledních pěti letech dokonce tempem okolo 9 % ročně. V roce 2023 se celostátní průměrná cena vodného a stočného pohybovala kolem 135 korun za metr krychlový.
Rozdíly mezi regiony jsou i zde výrazné. Zatímco například v Klatovech lidé platí kolem 89 korun za kubík, v Kladně je to už více než 175 korun. Cenu ovlivňuje nejen kvalita a dostupnost místních zdrojů, ale i technický stav infrastruktury nebo náklady na její provoz a údržbu. Je zřejmé, že trend růstu bude pokračovat. Vodárenské společnosti totiž čelí vyšším nákladům na energie a opravy i tlaku na investice do modernizace, které budou v příštích letech rekordní.
Legislativní změny a nutné investice
České vodárenství nyní stojí před největší modernizací za poslední desítky let. Hlavním důvodem jsou přísnější evropské normy, jako například směrnice o čištění městských odpadních vod, které zpřísňují požadavky na kvalitu čištění odpadních vod a ochranu životního prostředí. Jen splnění nových pravidel si během příštích dvou dekád vyžádá investice v řádu stovek miliard korun.
Významná část těchto peněz půjde do obnovy a rozšiřování čistíren odpadních vod, budování kanalizací v menších obcích a modernizace zastaralých úpraven. Potřeba investic roste také kvůli klimatickým změnám a nutnosti zavádění nových technologií. Střídání období sucha a přívalových dešťů klade na vodohospodářskou infrastrukturu stále vyšší nároky. Na financování se budou podílet nejen samotné obce a vodárenské společnosti, ale i evropské a národní dotační programy. Bez nich by se tak rozsáhlé projekty realizovaly jen těžko.
České vodárenství nicméně stojí na pevných základech tvořených hustou sítí potrubí a zařízení, kvalitními zdroji i zkušenostmi. Proto by mělo modernizačním obdobím projít hladce. Pokud se podaří dobře vyvážit investice, ceny a péči o životní prostředí, můžeme mít jistotu, že čistá voda z kohoutku zůstane samozřejmostí i pro další generace.
23. řijna 2025
4 min