Biopaliva: nový motor změny

Aby se biopaliva mohla do cílů směrnice RED III započítat, měla by splňovat poměrně přísná ekologická pravidla. Musí například prokazatelně šetřit skleníkové plyny, nesmějí vznikat na úkor cenných přírodních oblastí a mají také chránit biodiverzitu.

Směrnice zároveň nastavuje limity pro jednotlivé typy biopaliv. Ta z plodin (například z kukuřice nebo řepky) mohou tvořit maximálně 7 % energie spotřebované v dopravě. Biopaliva z kuchyňských olejů a živočišných tuků (takzvaných „vyspělejších“ surovin) nesmí podle směrnice přesáhnout 1,7 %.

Proč je takový limit nutný? Zejména kvůli obavám, že použitých olejů v EU není dost, a hrozí tak riziko, že by byl systém zneužíván například k dovozu předstíraně použitých olejů ze zahraničí. Směrnice chce také podporovat inovativnější biopaliva. EU může nicméně tento limit zvýšit, pokud se ukáže, že vstupních surovin je dostatek a vstupní suroviny nebude třeba dovážet.

Jak si biopaliva vedla v roce 2023?

Podle dat Eurostatu tvořila biopaliva z potravinářských a krmných plodin (tedy takzvané 1. generace) v roce 2023 zhruba 3,4 % veškeré energie spotřebované v dopravě v EU. Pokročilá biopaliva, která vznikají z odpadů a zbytků, se na spotřebě podílela 1,6 %. Biopaliva vyráběná z použitých kuchyňských olejů tvořila 1,1 % a ta ze živočišných tuků 0,2 %. Pokud poslední dvě kategorie sečteme, takzvaná vyspělá biopaliva dosáhla v roce 2023 podílu 1,3 %.

Živočišné tuky v sektoru biopaliv

Využití živočišných tuků pro výrobu biopaliv v posledních letech výrazně vzrostlo. V roce 2023 se na biopaliva celosvětově využilo 4,1 milionu tun živočišných tuků, což je přibližně třetina veškeré produkce. Přes dvě třetiny tohoto objemu připadají na EU a USA, a to hlavně díky politickým pobídkám podporujícím nízkoemisní paliva.

Historicky se živočišné tuky v Evropě využívaly hlavně v krmivech pro zvířata. V roce 2023 ale nastal zlom. Poptávka ze strany výrobců biopaliv poprvé překonala poptávku v krmivářství. Tento posun umožnil i pokles využití tuků v potravinářství a chemickém průmyslu.

Import ze zahraničí je zanedbatelný – v roce 2021 se do EU dovezlo asi 200 tisíc tun tuků, což je v porovnání s domácí produkcí malé množství. Dá se tedy říct, že evropská produkce biopaliv ze živočišných tuků stojí hlavně na vlastních zdrojích.

Výroba biopaliv ze živočišných tuků v EU a ČR

Živočišná biopaliva se vyrábí napříč celou Evropskou unií. Největšími hráči v tomto odvětví jsou Nizozemsko, Finsko, Španělsko a Francie. Česká republika v tomto trendu nezaostává – v roce 2023 u nás bylo zpracováno nebo neškodně odstraněno přibližně 737 tisíc tun vedlejších produktů živočišného původu, což oproti roku 2022 představuje 20% nárůst.

Uhynulá zvířata tvořila jen malou část tohoto objemu (4,6 %), přičemž téměř polovinu z nich představoval uhynulý skot. V Česku aktuálně funguje osm asanačních podniků, které z těchto surovin vyrábějí kafilerní tuk a masokostní moučku – klíčové vstupy mimo jiné pro produkci živočišných biopaliv.

Výroba a spotřeba bionafty

Celosvětová výroba bionafty dosáhla v roce 2022 téměř 52 milionů tun. Největší podíl na této produkci měla Evropská unie, která vyrobila přibližně 13,7 milionu tun, tedy zhruba čtvrtinu světového objemu. Druhým největším producentem byly Spojené státy s produkcí 10,2 milionu tun.

Zatímco v minulých letech výroba bionafty v Evropě stabilně rostla, po dosažení vrcholu v roce 2019 začala produkce mírně klesat a v roce 2022 se ustálila právě na hodnotě 13,7 milionu tun. Největšími výrobci v rámci EU jsou Německo, Francie a Nizozemsko.

Výroba bionafty ze živočišných tuků byla v Evropě do roku 2019 stabilní těsně pod hranicí 1 milionu tun ročně. Od té doby ale mírně vzrostla a drží se nad touto hranicí.

Pokud jde o spotřebu, ta celosvětově roste. V roce 2023 dosáhla kombinovaná spotřeba bionafty a udržitelného leteckého paliva (SAF) přibližně 59 milionů tun. Za růstem stojí hlavně vládní politiky podporující paliva s nižšími emisemi a snaha chránit domácí zemědělský sektor. V Evropě se spotřeba bionafty a SAF v posledních deseti letech také zvyšovala – v roce 2023 dosáhla téměř 18 milionů tun.

Výhled produkce živočišných tuků a bionafty v EU

Produkce živočišných tuků v Evropské unii úzce souvisí s objemem živočišné výroby. Podle odhadů Evropské komise zůstane produkce masa do roku 2035 zhruba stabilní. Očekává se pouze mírný pokles – o 0,2 % ročně. Největší snížení se předpokládá u hovězího a skopového masa (o 0,6 % ročně), zatímco drůbeží maso by mělo mírně růst.

Na straně poptávky hrají klíčovou roli změny v dopravě. Evropská komise počítá s tím, že spotřeba fosilní nafty v silniční a železniční dopravě klesne do roku 2035 oproti období 2022–2024 o 60 % a spotřeba benzínu o 52 %. Tento vývoj je spojen s nástupem elektromobility a novou legislativou v rámci balíčku Fit for 55, která do roku 2035 počítá s nulovými emisemi nových aut.

Poptávka po biopalivech se bude vyvíjet spolu s těmito trendy. Do roku 2026 by si měla bionafta udržet stabilní poptávku kolem 20 miliard litrů ročně, ale poté se očekává její pokles – do roku 2035 až na 13,3 miliardy litrů.

Výroba bionafty v EU dosáhla svého vrcholu v roce 2022, kdy činila téměř 16 miliard litrů ropného ekvivalentu. Do roku 2035 by měla podle prognóz klesat o 4 % ročně až na 9,7 miliardy litrů. Produkce bionafty z odpadních olejů a tuků bude do roku 2030 ještě mírně růst, ale později se v souvislosti s celkovým útlumem využívání nafty očekává její pokles.

Biopaliva 2. generace se stávají důležitým prvkem přechodu k udržitelnější dopravě v Evropě i v Česku. Jejich význam poroste zejména tam, kde zatím nenabízí plnohodnotnou náhradu elektromobilita. I přes očekávaný pokles celkové spotřeby nafty si biopaliva ze živočišných tuků a odpadních olejů udrží své místo jako efektivní a ekologická alternativa. Budoucnost bude záviset na schopnosti využívat domácí zdroje, inovovat technologie a flexibilně reagovat na změny v energetickém mixu.

16. května 2025

3 min