Splnit jen to nejnutnější a vyrazit domů. Nebrat si práci navíc a poctivě vyčerpat všechny sick days i dovolenou. Po pracovní době zavřít počítač a pozdější žádosti vyřešit až další den. Quiet quitting neboli „tichá rezignace“ ovlivňuje, jak zaměstnanci přistupují ke své práci. Je to dobře, nebo špatně? A co si představit pod pojmy quiet hiring či quiet firing?

„Váš život není jen práce“

Pojem quiet quitting zaujal pozornost široké veřejnosti poté, co Zaid Khan, 24letý programátor, zveřejnil na svém TikToku krátké video. V něm fenomén tiché rezignace stručně vysvětluje: „Stále plníte své úkoly, jen už se nenecháte semlít představou, že práce musí být váš život.“ Své sledující Khan ujišťuje, že jejich hodnota nemá vlastně s prací nic společného.

Video se brzy dočkalo milionů zhlédnutí a dostalo se i do velkých světových médií. Pro spoustu lidí byla slova Zaida Khana ujištěním, že práce hraje v lidském životě jen velmi omezenou roli – a že je to tak správně. Některým Khan zase pomohl pojmenovat pocity, se kterými se už roky potýkali. A pro některé zaměstnavatele bylo video rázným připomenutím toho, že veřejnost mění svůj přístup k práci – a oni na situaci musí reagovat. 

Inspirován Čínou i současnými krizemi 

Ve svých počátcích čerpal quiet quitting z čínského hnutí „tang ping“, jež reaguje na nepříznivé podmínky v Číně – třeba příliš dlouhou pracovní dobu i extrémní důraz na produktivitu práce. Jeho název bychom do češtiny mohli volně přeložit jako „ležet na zádech“. Koncept se tiché rezignaci v mnohém podobá. Vznikl v roce 2021, popularitu získal na sociálních sítích a stejně jako quiet quitting označuje chování zaměstnance, který se rozhodl částečně odpoutat od své práce, nepodléhat tlaku na maximální pracovní produktivitu a svou energii raději směřovat do svých koníčků. Zatímco tichá rezignace však zůstává oblíbeným a veřejně probíraným tématem, hnutí tang ping se od začátku potýkalo s nevolí čínských autorit a hashtag TangPing byl dokonce zakázán na čínské sociální síti Sina Weibo.

Popularitu quiet quittingu nezpůsobily jen sociální sítě, ale i krize posledních let. Pandemie koronaviru například mnohým zaměstnancům ukázala, že se díky práci z domova mohou soustředit nejen na kariéru, ale i na jiné povinnosti a vlastní koníčky. V posledních letech se však mnohé firmy vrací k prezenčnímu režimu, dohání ztráty a zaměstnanci na rostoucí tlak reagují odporem i tichou rezignací. V neposlední řadě je quiet quitting často spojován s (především) americkým fenoménem velké rezignace. Stále více Američanů totiž touží po kariérní či životní změně, a opouští proto svá současná zaměstnání.  

Cesta k vnitřnímu klidu, nebo přijetí průměrnosti?

Jak tedy quiet quitting vnímat? Jako přirozenou reakci na dlouhé období, ve kterém se práce stala středobodem našich životů, lidé vnímali pracovní únavu jako důkaz píle i pevné vůle a hodnotu jedince často určovali na základě odpovědi na otázku: „A co že to vlastně děláš?“ Nebo jako ztrátu motivace, neproduktivní rezignaci, při které člověk pohrdá vlastní prací i samotným zaměstnavatelem?

Na uceleném názoru se mnohdy neshodnou různé zdroje ani odborníci. Například profesor psychologie a managementu Adam Grant věří, že tichá rezignace je jen přirozenou snahou o nalezení rovnováhy: „Myslím, že za vším vlastně stojí fundamentální psychologie spravedlnosti. Lidé se zamýšlejí nad tím, co od svého zaměstnavatele dostávají – a jakým způsobem by mu měli onu odměnu spravedlivě oplatit.“

Pracovní koučka Pattie Ehsaeiová naopak quiet quitting vnímá jako „ochotu smířit se s průměrností“ a ti, kdo se tiché rezignace dopouští, by se podle ní měli rozloučit s kariérním i finančním růstem. Michael Timmes, specialista z oblasti HR, dodává, že na snaze zachovat si funkční work-life balance není nic špatného. Pokud se však jedinec vyhýbá jakékoliv zodpovědnosti a neprokazuje žádný zájem o svou práci, může nahněvat aktivnější zaměstnance a vyvolat tak vážné spory ve firmě.

Tichá rezignace tedy nemusí být nutně negativní – pokud nepřesáhne určité meze. Jak tomu předejít?

1. Pomáhejte zaměstnancům zvládat stres. Zaměřte se na jejich celkový wellbeing a nabídněte jim workshopy, na kterých se mohou naučit pracovat s vlastními emocemi i pracovními očekáváními.

2. Vyvažte pracovní zápřah pro zaměstnance užitečnými benefity – vstupy do divadel i do kina, levnějšími fitky i masážemi. Existuje celá řada benefitů, které vašim zaměstnancům umožní nabrat energii, rozvíjet svůj osobní život a třeba se pak do práce vracet s větším nadšením.

3. Ukažte jim, že to má smysl. Pokud mají lidé pocit, že jejich každodenní námaha nijak neovlivňuje okolní svět, jsou náchylnější k rezignaci. Zamyslete se tedy nad tím, jakou roli hrají jednotliví zaměstnanci ve vaší firmě i jak vaše organizace ovlivňuje svět kolem vás.

4. Oceňujte úspěchy. Své zaměstnance podpoříte nejen pravidelným zvyšováním mzdy, ale i „jen“ tím, že si budete všímat jejich aktivity a dílčích úspěchů. 

5. Nepřepracovávejte je. Pokud budou vaši zaměstnanci pod neustálým tlakem a ani při maximálním nasazení nebudou schopni zvládat své úkoly, možná nakonec dojdou k závěru, že nemá smysl se snažit. Zamyslete se tedy nad tím, zda se vaše firma skutečně nepotýká s quiet quittingem – nebo zda po svých zaměstnancích zkrátka nechcete až příliš mnoho.

6. Mluvte s takzvanými „boomerang employees“. Jedná se o zaměstnance, kteří se firmu rozhodli opustit, ale později se do ní zase vrátili. Tito lidé pro vás můžou být jedinečným zdrojem informací i potřebného feedbacku. Proč se rozhodli odejít? A proč se vrací zpět? Získané poznatky vám možná pomohou zlepšit nejen jejich pracovní situaci, ale celou vaši firmu.

7. Otevřeně se zaměstnanci komunikujte. Ptejte se jich, co je na práci baví i štve. Otevřeně s nimi mluvte o jejich kariérním postupu i cílech, ale zároveň nezapomínejte, že každý člověk je jiný. Pro někoho bude životní metou získat šestimístný plat – a pro jiného naopak mít práci, která mu umožňuje věnovat se koníčkům. 

Nejen quiet quitting 

Quiet quitting inspiroval zrod několika dalších pojmů spojených s pracovním prostředím – například quiet hiring či quiet firing. První z nich bychom do češtiny mohli přeložit asi jako „tichý nábor“ a podobně jako quiet quitting je reakcí na realitu pracovního trhu. Zaměstnavatelé totiž mají povětšinou nouzi o kvalitní uchazeče o práci, a je pro ně proto jednodušší vyplnit prázdné pozice stávajícími zaměstnanci.

V praxi to může vypadat tak, že šikovnému zaměstnanci zadávají stále více práce a nenápadně jej připravují na přestup na jinou pozici. V horším případě však pojem quiet hiring označuje situaci, při které jsou úkoly neobsazené pozice rozděleny pilnějším pracovníkům bez toho, aniž by se nové povinnosti nějak promítly do jejich platu či pozice ve firemní hierarchii. V takovém případě hrozí, že své zaměstnance přetížíte nadbytkem úkolů. Jaká bude jejich reakce? Třeba právě quiet quitting.

Pomyslným opakem quiet hiringu pak může být quiet firing neboli tiché vyhazovy. Těch se zaměstnavatelé často dopouštějí ve snaze vyhnout se placení odstupného. Cílem takového vyhazovu je dlouhodobě deprimovat jednotlivce natolik, aby sám dobrovolně odešel. Zaměstnavatelé mohou například pracovníky držet stále na stejné pozici a neměnit jejich plat, neustále je přetěžovat, nebo naopak izolovat od zajímavých produktů a příležitostí. Na rozdíl od quiet hiringu a quiet quittingu je však quiet firing nejen ukázkou neprofesionality, ale také jasným příkladem diskriminace zaměstnance, která je ze zákona zakázaná.

Jak naznačují už samotné názvy, tichý nábor, extrémní formy tiché rezignace a především tiché vyhazovy často značí, že ve vaší firmě možná nefunguje komunikace. Jak to změnit? Začněte u sebe a vyšších manažerů. Pokud je naučíte o práci komunikovat otevřeně, bude pravděpodobnější, že i další zaměstnanci radši půjdou s případnými problémy ven, než aby je v sobě potichu dusili.

Mohlo by vás dále zajímat