Je sice všední den, a přesto to ve Wake & Fun žije. Prázdniny jsou v plném proudu, slunce příjemně hřeje, po dlouhé zimě a studeném jaru fajn změna. Středisko teď, v půlce července, zaplnily děti a příměstské tábory. Malí sportovci ve žlutých plovacích vestách se právě vracejí od vody, kde se pod vedením lektorů seznamovali se základy práce plavčíka – letošním tématem kempu je totiž Pobřežní hlídka. Když děti zatouží poznat i prkno, ujme se jich Čestmír Procházka, který areál vede.

K vodě měl blízko od malička, na vodní lyže se poprvé postavil, když mu byly čtyři roky. „K vodním sportům mě přivedl táta. Byl jedním z prvních průkopníků vodního lyžování v Česku,“ začíná Čestmír vyprávět. Jeho otec objevil i malebnou zákrutu Labe u Třeboutic a v 70. letech položil základy dnešního centra. „V té době zde postavil jen malou chaloupku a všude kolem byla prázdná louka,“ ukazuje Čestmír ke skromnému dřevěnému stavení. 

Na otcův odkaz Čestmír později navázal a u Labe vybudoval moderní areál. Zázemí tvoří šedé přepravní kontejnery, ve kterých najdete šatny, sklad vybavení i bar s bistrem. „Kdo nechce do vody, může aspoň přijít na drink, oběd nebo grilovačku, kterou tu čas od času pořádáme. Anebo se po výkonu odměnit dobrým jídlem,“ popisuje Čestmír Procházka. Do Třeboutic se díky kombinaci služeb daří přitáhnout více zákazníků, klidně i nesportovců. Nakonec však spousta lidí kouzlu vody přece jen podlehne a na prkno nebo lyže se taky postaví. „Pak je nemůžeme dostat z vody. Češi si však k tomuto typu sportu pořád hledají cestu. Hodně pomáhají sociální sítě, vidí tam inspiraci ze světa. Ale když jsme před deseti lety začínali, lidi si mysleli, že jsme se zbláznili. Lyžovat nebo jezdit na prkně po vodě? Naprostý úlet!“ 

V těžkých momentech Čestmíra nejvíc pohání dětská radost. A momenty, kdy se mu pro vodu podaří nadchnout i ty, kdo se jí dosud báli. „Jednou na tábor přijel chlapeček, který se odmítal byť jen smočit, hrozně se bál. Pracovali jsme s jeho strachem, vše trpělivě vysvětlovali. Koncem týdne se nakonec osmělil a podařilo se nám ho dostat jak do vody, tak na surf. Na ten okamžik rád vzpomínám.“

Čestmír sám dřív jezdil profesionálně, což je v Česku spíš výjimečné. „Wakeboarding i další vodní sporty bývají velmi nákladné. Pokud dítě nemá rodiče, kteří si můžou dovolit koupit vybavení a financovat všechny věci kolem, je velmi malá šance, že se dostane na profesionální úroveň,“ vysvětluje Čestmír. Rád by vodní sporty dětem víc zpřístupnil, zvažuje například spolupráci se státními institucemi a ministerstvem, které by mohlo poskytnout dotace. „To víte, já bych lidi nejraději vozil zadarmo, ale to prostě nejde. Mám tu personál, který musím zaplatit, i další závazky,“ krčí rameny. 

Jeho podnik zároveň stojí na více nohách, příjmy pramení jak z pronájmu vybavení, tak gastra. „Bistro a bar nám dokážou vydělat i víc, protože mají delší otevírací dobu. Na vodě můžeme být jen od osmi do osmi,“ líčí majitel. Dodatečný zdroj pak představují příměstské tábory, soukromé lekce s trenéry a pronájmy na teambuildingy, oslavy či svatby. Najdete tu i kemp, kde lze klidně přenocovat i s karavanem, nebo workoutové a beachvolejbalové hřiště.