Neříkáte pravdu? Nos vám sice nenaroste o desítky centimetrů, jak o tom psal Carlo Collodi už roku 1883 v románu Pinocchiova dobrodružství, ale přesto na něm lze poznat, že lžete. Takzvaný Pinocchiův efekt poodhaluje, na jaká znamení neupřímnosti si dát při běžném rozhovoru, pracovní schůzce nebo obchodním jednání pozor. Je lhaní přirozenou součástí lidské nátury? A jak se dá odhalit?

Rodiče a morální autority nám od mala kladou na srdce, že lhát se nemá. Občas se ale nevinné lži dopustíme všichni. Může jít o milosrdný kompliment, nepozornou chybu nebo třeba výmluvu, která vám dovolí utéct z nedůležité schůzky. Čím je člověk starší, tím více se proměňují parametry, jimiž posuzuje pravdu coby hodnotu a morální rámec. Lži nám můžou projít bez úhony, někdy však vzniklé komunikační neshody přerostou v neporozumění nebo i kompletní ztrátu důvěry. Na neříkání pravdy přitom v určité míře narazíme u většiny firem i během každodenních interakcí.

Psychologové z Granadské univerzity v rámci přelomové studie z roku 2012 zkoumali, co všechno na našem chování prozradí termografie. Tato metoda umožňuje analyzovat a následně vyobrazit rozložení teplotního pole na povrchu sledovaného objektu. Třebaže se dnes termografie využívá především v medicíně, stavebnictví a v ozbrojených složkách, španělským výzkumníkům potvrdila a daty podložila, že se lhaní opravdu vpisuje do našeho výrazu. Některých příznaků si můžeme všimnout pouhým pohledem. Čím se tedy Pinocchiův efekt vyznačuje? 

Lháře prozradí nejen tření nosu

Pojem Pinocchio effect používali psychiatři Alan Hirsch a Charles Wolf z Illinoiské univerzity už v nultých letech 21. století. Z jejich výzkumů vyplývá, že řečník, který neříká pravdu, má tendenci si často třít nos. Může za to uvolňování hormonů, které zintenzivňují prokrvování nosu. V praxi se projeví zrudnutím špičky nosu, ale i prostoru okolo něj. Přestože se nám tedy nos neprodlouží ani nepřemění ve větev jako v případě známé pohádkové loutky, na jeho zabarvení lež leckdy odhalíte.

Sledujte řečníkovy oči

Efekt lhaní můžeme sledovat i na jiných smyslových orgánech. Při pokusu o lež totiž nezčervená jenom nos, ale také vnitřní koutek oka a očnicové svaly. I v jejich případě dochází k výraznému zvýšení tělesné teploty. „Emoci cítíme dřív, než nad ní dokážeme přemýšlet. Výrazy se na našem obličeji ukážou ještě před tím, než si stihneme uvědomit, že právě něco prožíváme,“ upřesňuje profesor Paul Ekman, který už v 80. letech zkoumal, jak se sebemenší lež promítá do naší nonverbální komunikace. Lhaní se podle něj projevuje i v pohybu obočí nebo upřeném pohledu z očí do očí, k němuž se řečníci často upínají v naději, že působí věrohodně. Může přitom paradoxně naznačovat, že neříkají pravdu.

Barva obličeje indikuje míru emoce i zásadnost lži

Jestli je člověk bledý, nebo má permanentně rudá líčka, ovlivňuje řada faktorů, které s říkáním (ne)pravdy nemusejí nijak souviset. Barva obličeje nicméně může vypovídat o míře prožitku konkrétní emoce v daném okamžiku. Když se v práci uchýlíme k větší psychické zátěži a intenzivně se koncentrujeme, naše tělesná teplota klesá. V případě záchvatu úzkosti, panické ataky nebo právě probíhající lži naopak závratně stoupá, stejně jako tep. Fenomén souvisí s insulárním kortexem v hemisféře mozku každého savce. Insula se aktivuje ve chvíli, kdy člověk prožívá emoci, a dle její intenzity proměňuje teplotu v těle. 

Říkání pravdy může podpořit mentální zdraví

Denně se setkáme se lží až dvěstěkrát a jedinec se nepravdy dopouští třeba i jednou za osm minut. K takovým údajům došel na přelomu tisíciletí americký psycholog Gerald Jellison. Většinou jde o milosrdné lži, které člověk páchá z individuálních důvodů ve svůj prospěch. Můžou ale sloužit i jako kompliment za dobrým účelem. „Společnost by byla strašná, kdyby si lidi začali říkat pouze pravdu,“ prohlašoval s nadsázkou Jellison z Univerzity Jižní Kalifornie. Diametrálně odlišný názor zastává profesorka psychologie Anita E. Kelly z Univerzity v Notre Dame, která se v minulé dekádě snažila určit, zda může pravdomluvnost pozitivně ovlivnit naši psychiku. „Zjistili jsme, že člověk může cíleně a dramaticky omezit míru každodenních lží. Takový přístup značně zlepšuje mentální zdraví,“ konstatuje Kelly.

Účastníky vědeckého experimentu rozdělila na dvě poloviny. První z nich nedostala žádné speciální instrukce, zatímco druhou skupinu pověřila, aby se po dobu deseti týdnů nedopouštěla v rámci verbální a neverbální komunikace žádných lží. Studie po pravidelných týdenních kontrolách poukázala na zřetelnou konotaci mezi zlepšeným zdravotním stavem a říkáním pravdy. Když si odpustíme tři milosrdné lži týdně, vyhneme se díky tomu až čtyřem nepříjemným pocitům napětí, melancholie či bolesti hlavy. Ještě prospěšnější je vzdát se zásadnějších lží. Dokázaly to výsledky první skupiny, která se po dobu výzkumu lhaní vyvarovala.

Méně lhaní údajně zlepšuje sociální interakce a posiluje mezilidské vztahy v osobním i profesním životě. Vážnější lži se navíc v dlouhodobém horizontu nemusí vyplatit a často nadělají víc škody než užitku. Dotknout se můžou nejen obrazu vaší firmy, ale i způsobu, jakým na vás nahlíží okolí nebo přímo vy sami.

Mohlo by vás dále zajímat