Jste švestka. Oválná, šťavnatá, tak akorát zralá. Nejprve visíte na stromě. Pak vás ale setřesou a za chvíli naloží na korbu traktoru, který se vzápětí vydává na cestu. Pěkně s vámi hází, jízda je to trochu zběsilá – ale není nač čekat, v palírně už běží destilační přístroje a netrpělivě očekávají váš příjezd. Vznikne z vás totiž legendární pálenka. Pálenka od největšího světového výrobce ovocných destilátů, vizovické značky RUDOLF JELÍNEK. Jejími slivovicemi, meruňkovicemi nebo hruškovicemi si přiťukává celý svět. Vloni firma v Praze navíc otevřela první české muzeum slivovice. 

Příběh švestky z Jelínkových ovocných sadů je jedním z mnoha zážitků, které si odsud – kromě pořádné zásoby pálenek – můžete odnést. V trnku se tu proměníte díky virtuální realitě a dalším technologiím, které dohromady vytvářejí působivou 5D show. Sedačka s vámi sem tam třese, chvílemi vás naklání. Solární lampa do Prahy zase přináší ostré valašské letní slunce a v uších vám zní bublání kvasících švestek.

Jen zábavu tu však nehledejte, interaktivní expozice vám představí rovněž smutné příběhy vizovických židovských rodin. Třeba právě Jelínkových, kteří místní pálenky proslavili po celém světě. „Ve Vizovicích před válkou bydlelo 72 židů, přežilo jich jen šest. Dohledávat jejich osudy pro mě bylo nesmírně emotivní. Sílu příběhů jsme chtěli předat i návštěvníkům. A zároveň postavit muzeum slivovice, na které budou hrdí všichni Češi. Místo, které zachová naše kulturní dědictví,“ začíná vyprávět ředitel společnosti Pavel Dvořáček.

Muzeum slivovice je jeho splněným snem. Pracoval na něm více než jedenáct let a i přes všechny překážky – hlavně koronavirovou pandemii – se projekt postupně podařilo rozjet. A tak teď sedí v pohodlném křesle s koženým polstrováním uprostřed soukromého klubu, který je součástí suterénu muzea. „Chtěli jsme napodobit styl amerických prohibičních klubů. Členové tady můžou ochutnat naše limitované edice, které už jinde nejsou k dostání, třeba ročníkové a odrůdové zlaté či bílé slivovice nebo třeba stařené meruňkovice,“ vypráví nadšeně. 

Co všechno zažijete v muzeu slivovice?

V první části se seznámíte s příběhy židovských rodin, které položily základy dnešní firmy. Druhá část expozice vás přenese do vizovické krajiny a představí proměnu sadů skrze čtyři roční období a společenské události, které se s nimi pojí. Seznámíte se i se všemi možnými způsoby, jak trnky zpracovat. Poté se skrze 5D zážitek stanete švestkou a projdete celým výrobním procesem, ze stromu zamíříte až do lahve. Poslední část pak představuje technologie používané ve fabrice, můžete si tu dokonce zkusit vydestilovat vlastní pálenku. A to hlavní na závěr: degustace s valašskými tapas/jednohubkami. Po ní se můžete přesunout do barové části a v ochutnávání pokračovat nebo si v podnikové prodejně koupit pálenky, které vám chutnaly nejvíc. Seženete tu ale i švestkovou limonádu nebo sušené slívy a povidla. V suterénu muzea se pak nachází soukromý klub.

Jednu ze stěn klubu zdobí galerie nejvýjimečnějších historických kousků, třeba vůbec první lahev z konce 19. století, kterou se týmu Pavla Dvořáčka podařilo dohledat. A taky košer slivovice, kterou v roce 1934 Rudolf Jelínek dovezl do USA. Získal si tamější židovskou komunitu i zaoceánské obchodníky, kteří s Československem, tehdy ještě nefašistickým, začali podnikat. O čtyři roky později se díky tomu firma Jelínek stala největším světovým dovozcem destilátů do USA.

Další stěnu zdobí 51 uzamykatelných prosklených boxů, zatím prázdných – již brzy by si tu však členové klubu měli vystavit své sbírky. „Ta moje čítá stovky lahví, výjimečné výrobky si vždycky nechávám. Výhodou však je, že na rozdíl od známek tyto sběratelské kousky můžete degustovat,“ směje se Pavel Dvořáček.

Pálenky v číslech

• 25 milionů kilogramů – Takové množství ovoce značka RUDOLF JELÍNEK vykoupí, když je dobrý rok. „Tolik se neurodí ani v Česku, za kvalitním ovocem musíme vyrážet do světa a vykupovat ho od mezinárodních dodavatelů,“ vysvětluje ředitel společnosti Pavel Dvořáček.
• 750 tun – Taková byla letošní úroda v hrušňových sadech, které má RUDOLF JELÍNEK v Chile. A byla rekordní. „Desetkrát tolik hrušek ještě vykupujeme od ostatních pěstitelů,“ dodává Dvořáček.
• 35 % – O tolik nižší zisk měla firma v Česku v roce 2020 oproti roku 2019. Za pokles mohla koronavirová pandemie, zavření restaurací, které jsou významným odběratelem Jelínkových produktů, útlum turismu a festivalů. Firmě na tržbách celkem chybělo 100 milionů korun.
• 27 – Počet zemí, do kterých v roce 2020 přímo z Vizovic zamířila Jelínkova pálenka.
• 53,7 milionu korun – Zhruba tolik firma vloni plánovaně proinvestovala.
• 148 tun – Tolik tun švestek letos firma sklidila ve vlastních českých sadech. „Je to nejhorší úroda za posledních 10 let, čekali jsme asi 800 tun. Ostatní pěstitelé na tom byli podobně, počasí nepřálo. Stromy kvetly jen velmi krátce a včely je nestihly opylit, plody nedorostly. Málo bylo i meruněk a třešní. Jednoroční výpadek zvládneme pokrýt, chybějící objem jsme dokoupili. Dva roky by už byly problém.“ Firma RUDOLF JELÍNEK je zároveň největším pěstitelem švestek v Česku.
• 95 % – Takový podíl destilátů, které značka vyrobí v Chile, se vyváží do Evropy.

Na hruškovici do Chile

Zatímco za příběhem Jelínkovy slivovice se přenesete do vizovických sadů, za původem hruškovice byste museli vyrazit až do Chile. Právě tady má firma od roku 2007 další výrobní závod a pozemky, na kterých pěstuje hrušně, plodící odrůdy Williams. „Hrušky jsme dlouho vozili z jižní polokoule, někdy v roce 2005 jsme si však spočítali, že v zemi, odkud vykupujeme jednotky milionů hrušek, bychom je rovnou mohli i zpracovat a pálenku tam vyrábět. Dávalo to smysl ve vztahu k životnímu prostředí i byznysu,“ popisuje Dvořáček. A proč zrovna Chile? „V rámci Jižní Ameriky je to takové Švýcarsko. Líbila se nám kontinuita legislativy, vztah státu k podnikání i podpora zemědělské produkce.“

Proč k Česku patří ovocné destiláty?

Švestkám, meruňkám, hruškám a dalším druhům ovoce se na našem území vždy dařilo. „Pěstovalo se ho tolik, že si obyvatelé mohli dovolit vyrábět z něj nejen jídlo, ale i alkohol. A tak jako mají Američané bourbon z kukuřice, Britové whisky z obilí a Italové brandy z hroznů, my máme pálenky z ovoce,“ říká Pavel Dvořáček. Zemědělství má v jeho rodině hluboké kořeny, Dvořáčkovi se mu věnují déle než 500 let. „U nás na Valašsku se říká: ‚Trnky a zelé, živobytí celé.‘ Nikdy to nebyl moc úrodný kraj. Co rodinám zbylo, zavařily, usušily nebo naložily, aby přečkaly zimu. Až když věděly, že mají vystaráno, mohly se pustit do výroby lihovin.“

V roce 2019 firma RUDOLF JELÍNEK v chilském městě Quillón dokonce otevřela návštěvnické centrum. A české pálenky tu sklízejí úspěch. „V tomto regionu má tradici brandy, které se říká pisco. Místní si ale za těch čtrnáct let, co zde podnikáme, našli cestu i k našim destilátům. Hodně tu letí míchané drinky a pisco sour, takže Jelínkova slivovice a hruškovice sour se rovněž chytla,“ říká Pavel Dvořáček. „Chilané mají rovněž rádi sladší chutě, takže se osvědčila i naše pálenka s hruškovou šťávou Sweet Williams. Chilany zkrátka učíme pít české destiláty.“ A že by na oplátku začal dovážet pisco Čechům? „Taky nás to napadlo, ale první pokusy se moc neosvědčily. Tady má větší jméno italská grappa, pisco jí jen těžko může konkurovat.“