Roboti a kreativita. Dokáže umělá inteligence nahradit lidskou tvořivost?
24. listopadu 2021
2 minuty
Představte si, že zajdete na koncert hudby komponované robotem, v divadle pak zhlédnete drama psané algoritmy a doma si vystavíte výtvarné dílo, které vytvořil stroj. Ač vám to může znít jako příběh ze sci-fi filmu, umělá inteligence se v kreativních odvětvích objevuje už pár let. Jak daleko může umělá inteligence v tvůrčím procesu zajít? A dovede zde zastoupit člověka?
Žena se dívá na staré záběry z oslavy. První narozeniny malé holčičky. Střih. Jsme zpátky v současnosti. Žena se v prostředí moderní laboratoře potkává s „bytostí“ z původních záběrů. Kým, nebo spíše čím je tato dívka a jaké věci má na svědomí? Tak vypadá trailer hororu Morgan – vytvořila ho umělá inteligence. Jak toho docílila? Jednoduše. Stačilo provést analýzu vizuální stránky, zvuku a kompozice stovek již existujících trailerů a na základě získaných dat nechat vybrat z dokončeného filmu obdobné scény, ze kterých pak střihači sestavili finální upoutávku. Přesně takovým způsobem trailer v roce 2016 vytvořila technologická společnost IBM. Vše se realizovalo prostřednictvím kognitivní platformy Watson, která pracuje s principy strojového učení.
Upoutávka od společnosti IBM ale není jediným příkladem, kdy umělá inteligence dokázala proniknout do kreativních odvětví a najít tak další využití. Většinou si tuto technologii spojujeme s automatizací – umělá inteligence nám pomáhá šetřit čas strávený rutinní prací a ten lze pak mnohem efektivněji věnovat úkolům, které vyžadují kreativitu. Otázkou zůstává, zda umělá inteligence dokáže člověka zastoupit i v tvůrčí činnosti.
Kreativita a umělá inteligence. Co si pod těmito pojmy vlastně představit?
Cambridge Dictionary definuje kreativitu jako schopnost vytvářet originální nápady. Lze ji ale také chápat jako přístup, kdy použijeme již známou myšlenku a zasadíme ji do nového kontextu. Pod umělou inteligencí si zase můžeme představit vědu, která vytváří stroje či systémy, jež budou řešit daný úkol jako člověk – respektive takovým postupem, který u lidí považujeme za projev inteligence. Tak o umělé inteligenci hovořil například americký vědec Marvin Lee Minsky, držitel Turingovy ceny a spoluzakladatel Laboratoře umělé inteligence na Massachusettském technologickém institutu.
Software sice může napodobovat lidské poznání, ale ve skutečnosti je to jen matematika – akorát v trochu větším měřítku. K tomu, aby dokázal program zvládnout úkol, potřebuje velké množství vstupních dat. Zkrátka mít výchozí bod. Chceme-li například vycvičit počítačový systém, aby dokázal rozeznat kočku od psa, musíme mu poskytnout tisíce obrázků koček a psů. A podobně tomu bylo i u střihu traileru k hororu Morgan – nejdříve potřebovala platforma Watson velké množství vstupních dat, aby dokázala navrhnout, jak upoutávku sestříhat.
Díky pokrokům v oblasti umělé inteligence lze sice stroje naučit spoustu věcí, odborníci se však nedokážou shodnout, do jaké míry si dokážou osvojit vlastní smysl pro kreativitu a vkus. „Umělé inteligenci můžete dát hromadu informací, co považovat za krásné a co ne. A i když se pojetí krásy u spousty lidí může lišit, věřím, že daný software bude schopen najít dobrý rozsah. Pokud po něm ale budete chtít, aby vytvořil něco krásného už od začátku, bude to mnohem vzdálenější meta,“ domnívá se Arvind Krishna, současný šéf IBM. John Smith, který má v této společnosti na starost oblast výzkumu, je ještě přísnější – podle něj sice umělá inteligence dokáže přijít s novou myšlenkou, ale spíš náhodou. A často nemusí jít o poznatek, který je nutně užitečný.
Umělá inteligence jako katalyzátor nápadů a šikovný asistent
Jak tedy umělá inteligence mění kreativitu? Možná o ní můžeme uvažovat jako o nástroji – podobném, jako je štětec či klávesnice. Britský matematik Marcus du Sautoye, autor knihy Creativity Code, zase umělou inteligenci vnímá jako katalyzátor, který podněcuje lidskou tvořivost. Spolupráce člověka a stroje může podle jeho názoru přinést zajímavé výsledky – neotřelé přístupy a kombinace, které by pravděpodobně nevznikly, kdyby na nich pracovala pouze jedna strana.
Umělá inteligence nám může poskytnout nové postřehy, ale tím, kdo je ve skutečnosti kreativní, je stále člověk. Chytré stroje a softwary každopádně dovedou posloužit jako inspirativní asistent. Možná je na čase se jich přestat bát a posunout své nápady zase o kus dál.
Jak se využívá umělá inteligence v tvůrčích odvětvích?
Vizuální umění. Algoritmy, které překročily práh světoznámé aukční síně
V roce 2018 velký aukční dům poprvé nabídl k dražbě dílo vytvořené umělou inteligencí. Jednalo se o portrét Edmonda Belamyho, který byl v Christie’s vydražen za 432 000 dolarů, odhady přitom tipovaly jen několik tisíc. Za dílem stojí pařížská umělecká skupina Obvious. Své experimenty přirovnává k nástupu fotografie v polovině 19. století. „Tehdy se říkalo, že fotografie není skutečné umění a lidé, kteří fotí, jsou jako stroje. A nyní se všichni shodneme na tom, že se toto médium stalo skutečným uměleckým odvětvím.“
Divadlo. Drama z pera robota
Umělou inteligencí se inspirovalo i české seskupení Theaitre, jehož součástí jsou vedle divadelníků i odborníci z Ústavu formální a aplikované lingvistiky Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Představení Švandova divadla nazvané AI: Když robot píše hru si získalo pozornost i za hranicemi. „Pracovat s robotem je do jisté míry stejné jako sedět u výherního automatu. Klikáte a čekáte, až vám padne správná konstelace slov,“ říká dramaturg David Košťák v rozhovoru pro kulturní čtvrtletník Lógr. Roboti ale prý dramatika z provozu nevyřadí. „Umělá inteligence je do jisté míry atrakce. Dramatik píše z vlastní potřeby. Umělá inteligence žádnou takovou potřebu nemá. Impuls ke psaní jí dává člověk.“
Choreografie. Když umělá inteligence tančí
Oceňovaný britský choreograf a režisér Wayne McGregor je známý tím, že ve své práci rád využívá různé technologie. Spolupracoval dokonce se společností Google Arts & Culture na vývoji nástroje poháněného umělou inteligencí, který vytváří originální taneční pohyb. Do algoritmu byly vloženy stovky hodin videozáznamů tanců reprezentujících jednotlivé styly. Tanečník, kterému jsou předloženy varianty možných sekvencí pohybu, potom může frázi buď použít, interpretovat ji po svém, nebo ji brát jako inspiraci pro improvizaci. „Nejde o to, zda je umělá inteligence kreativní. Kreativní jsou lidé, kteří ji vytvořili. Umělá inteligence pak může přinést opravdu zajímavé nápady,“ říká McGregor.