Jaký typ práce je pro mě ideální? Otázka, kterou si v průběhu života položíme hned několikrát. Naše představy a priority ve vztahu k práci se totiž mohou s věkem měnit. Někdy nám ale při výběru vhodného zaměstnání či snaze postoupit na vyšší pozici a stát se spokojenějším nejvíce brání nevědomé překážky v našem nitru.  

Světová organizace The School of Life, která skrze edukativní videa a knížky pomáhá lidem porozumět sobě samým a najít cestu k naplňujícímu životu, nabízí ve své knize A Job to Love řadu nových perspektiv, které mohou být užitečné při hledání správné práce.

Popisuje přitom řadu faktorů, které nás v tomto procesu obvykle brzdí. A ukazuje, že každého z nás může ve způsobu, jakým pracujeme, ovlivňovat hned několik nevědomých vzorců. Které to jsou? Přinášíme několik příkladů, které vám mohou pomoci poodhalit principy vlastního chování a porozumět některým svým motivacím. 

1) Nevědomé naplňování představ rodičů

Teprve ideologie romantismu umožnila na začátku 20. století evropským společnostem osvobození od třídních a rodinných struktur. Rodiče v té době začali svým dětem umožňovat, aby si samy zvolily, čím se budou živit nebo koho si vezmou. Podle autorů knihy A Job to Love nás však rodinné pracovní vzorce stále provázejí. Prostředí, ze kterého pocházíte, může ve vašich myslích činit některé druhy práce více a jiné zase méně možnými. To se projeví třeba tehdy, když se chcete věnovat činnosti, kterou nikdo ve vaší rodině dříve nevykonával – a která se pro nedostatek předaných zkušeností může zdát nepřístupná.

Ovlivnit vás může také skrytá tendence naplňovat přání a představy rodičů, protože je máte rádi a nechcete se s nimi dostávat do konfliktu. V této souvislosti můžete sami sobě klást otázky jako například: Vzdal/a jsem se nějaké vlastní představy, protože s ní rodiče nesouhlasili? Nekladou takový důraz na to, abych mohl/a pracovat v tomto odvětví, protože si to sami přáli? Jak bych to měl/a, kdybych se řídila jen tím, co teď prožívám?

2) Strach z úspěchu

Zdá se vám to jako protimluv? Proč by se někdo měl bát úspěchu? Odpověď je překvapivě snadná: úspěch vzbuzuje obdiv, ale také závist u druhých lidí. A tak se může stát, že podvědomě berete ohled na své okolí, abyste nenarušili povahu svých vztahů. Tato tendence se může projevit ve vztahu k rodičům, sourozencům i přátelům. Rodiče se o své děti v ideálním případě dobře a nesobecky starají a přejí jim v životě to nejlepší. Co když ale později dokážete něco, o co usilovali oni, a nechcete je tím zranit, když se pro vás tolik obětovali? Nebude jim připadat jejich život promarněný?

Sourozenecké vztahy zase často provází jistá dávka rivality, která vás může přesvědčit, že bude lepší držet se zpátky, aby tomu druhému nebylo líto, že na některé možnosti nedosáhl. A podobně i přátelé mohou zareagovat na vaše sdělení citlivěji, než byste třeba očekávali. Proč? Protože skupinu přátel často drží pohromadě nejen společné zájmy, zkušenosti či smysl pro humor, ale také sdílené obavy a zranitelná místa. A když někdo náhle změní svůj postoj a vybere si lépe zaplacenou práci, i když do té doby sdílel s ostatními postoj, že peníze zase tolik neznamenají, může to radikálně změnit dynamiku celého přátelství. I to pak ovlivňuje vaši vnitřní motivaci k podnikání větších změn v životě. 

3) Syndrom podvodníka

Někdy vám v profesním úspěchu může bránit také představa o vlastní neschopnosti, kterou autoři knihy označují jako syndrom podvodníka. Ten v lidech bývá hluboce zakořeněný už z dob dětství, kdy děti obvykle vnímají, jak moc se liší od svých rodičů. Malé děti si ještě neumějí představit, že jejich maminka byla kdysi malá jako oni a také neuměla řídit auto. A mívají silný pocit, že lidé, kteří jsou kompetentní a je o ně zájem, jsou od nich velmi odlišní. V dospělosti si pak kvůli syndromu podvodníka mohou mnozí říkat, že jsou příliš hloupí, úzkostní, hrubí či nemotorní na to, aby dosáhli úspěchu – a rovnou ho přenechají druhým. Pokud si občas připadáte jako podvodník, který ve skutečnosti nic neumí, zkuste si představit, jaké domněnky a představy o sobě mohou mít druzí. Nemají také nějaké obtíže a strachy, o kterých vy nevíte? A je nutné před ostatními některé z těchto pocitů opravdu skrývat?

Uvedené příklady jsou jen drobnou ukázkou toho, co všechno vás může v pracovním životě ovlivňovat. I malé zamyšlení nad těmito souvislostmi dokáže ale člověka nasměrovat lepším směrem – takovým, který více odpovídá jeho skutečným potřebám. 

Mohlo by vás dále zajímat