Peníze a moc: 6 dilemat finančně nerovných párů

10. října 2018

5 minut

Jen v málokterém páru mají oba partneři stejný plat. U většiny se proto nabízí otázka – jak nakládat s rodinným rozpočtem, aby to bylo k oběma fér? Přinášíme vám šest dilemat finančně nerovných vztahů. A několik možných způsobů, jak se k nim postavit.

Nežijeme v minulém století, a platová nerovnost proto automaticky neznamená „když muž vydělává víc“. Přesto je v České republice podle údajů Úřadu práce ČR rozdíl mezi průměrným platem žen a průměrným platem mužů 24 % v soukromém a 17 % ve veřejném sektoru. Ve prospěch mužů. Jen necelá dvě procenta rodičů, kteří odcházejí na rodičovskou dovolenou, jsou přitom muži. To ledacos vypovídá o rozložení sil v českých domácnostech. A ať už si v práci vede lépe kterýkoli z partnerů, může nerovnost ve financích snadno přerůst v nerovnost ve vztahu. Jakým problémům čelí páry s výrazně rozdílnými platy?

Nejkomplikovanějším tématem ve vztahu není sex. Nejsou to dokonce ani děti, ani představy o společné budoucnosti. Jsou to peníze. Proto jsme sedm českých párů vyzpovídali o tom, jak v partnerském životě řídí finance. Podívejte se, jak společné hospodaření řeší oni a jaké zkušenosti už mají za sebou.

Seznamte se s nimi blíže

1. Kdo víc dá, rozhoduje za oba

Vědomě, ale třeba i nevědomě. Nejde totiž jen o situace, kdy muž bouchne do stolu: „Takhle to bude, protože já to platím.“ (Mimochodem, stejně dobře to umějí ženy, jen bouchnutí do stolu obvykle vyměňují za slovní útoky nebo dokonce ponižování.) Představte si ale případ, kdy jeden z partnerů půjčí třeba i menší finanční obnos svému známému, aniž by se o tom doma zmínil – s pocitem, že jsou to přece jeho peníze. Nebo kdy ten, kdo víc přispěje na dovolenou, chce rozhodnout o tom, kam se pojede. Je to fér?

Ve zdravě fungujícím vztahu nikoli. Americká psychoterapeutka Kate Levinsonová, zabývající se vztahy a rolí peněz v nich, upozorňuje, že s každým podobným ústupkem roste v partnerovi, který se musí s převahou svého protějšku smířit, nespokojenost a rozhořčení. Doktorka Levinsonová doporučuje tyto pocity verbalizovat – nejdřív si je sepsat na papír a potom si o nich promluvit s partnerem. Ač se psaní o pocitech může zdát trochu melodramatické, podle výzkumu vědců z Kalifornské univerzity, publikovaného v roce 2007, má vyjádření emocí slovy terapeutický účinek. Pomůže vám pocity lépe zpracovat a nespokojenost posléze probrat klidně. V diskusi s partnerem je přece vždy lepší hledat řešení, ne viníka.

2. Tíha (a rozhořčení) z větší zodpovědnosti

Pocit, že na vás existenčně visí celá domácnost, může být hodně tíživý – nesmíte si dovolit přijít o práci, ať vás baví nebo ne, jste pod větším tlakem a máte strach. Protože společné náklady či dluhy nezmizí jen tak, zato peníze ano. Do společného soužití se pak může vkrádat frustrace ze situace, kterou si váš partner plně neuvědomuje a v níž vás z vašeho pohledu nepodporuje dost. Řešením je uvědomit si, co váš partner dělá, i když to neznamená finanční pomoc. Stará se o domácnost, věnuje se dětem, bere na sebe vaše společné každodenní starosti jako domácí opravy, nákupy nebo řízení rodinného rozpočtu… Nebo ne?

Není od věci si o poměru, jakým do společného rozpočtu přispíváte, znovu promluvit, byť jste to třeba udělali už na začátku vztahu. Protože představy jsou zkrátka něco jiného než realita. Když jsme se sedmi různých párů zeptali, zda by podpořili partnera ve výměně zaměstnání za nějaké hůře placené, pokud by ho práce nenaplňovala, jen Martin (46) přiznal, že by se snažil partnerku v lépe placené práci udržet. Žádný z oslovených párů by ovšem neměl existenční starosti, pokud by jeden z partnerů takovou změnu udělal. Proto nikdy neříkejte nikdy.

3. Všechny účty platí jeden

Kdo co platí, souvisí s hlubším vnímáním toho, které peníze jsou čí. U méně vydělávajících partnerů se stává, že odpovědnost za účty přenechají chlebodárci, který do rozpočtu přináší „naše“ peníze. Naopak to, co si finančně slabší partner vydělá sám, považuje za „svoje“ peníze. Čím to? Může to být žárlivost nebo také nejistota spojená se snahou našetřit si něco bokem a zbavit se alespoň částečně závislosti na druhém. V každém případě je lepší nastavit systém umožňující, aby se na společných výdajích podíleli oba partneři – třeba poměrným dílem svých platů. A o všech pochybách a nespokojenostech je lépe spolu otevřeně mluvit.

4. Úspěšnější partner snižuje své úspěchy

Tomu, kdo vydělává víc, může být vůči partnerovi nepříjemné své úspěchy oslavovat a sdílet. To ovšem není v pořádku. Pokud máte nějaké cíle a daří se vám je naplňovat, měli byste na sebe být právem hrdí a ze strany partnera pociťovat podporu, nikoli závist nebo lítost. Tento přístup ovšem předpokládá jeden důležitý fakt – a sice že jste se na svých životních prioritách předem shodli.

5. Kdo vydělá víc, dělá míň

Jsou dva důvody, proč k tomu dochází. Buď má finančně lépe zajištěný partner pocit, že už to „svoje“ splnil, byť oba tráví v práci srovnatelné množství času, nebo má méně vydělávající partner naopak snahu kompenzovat svůj nižší finanční příspěvek do rozpočtu tím, že si víc naloží doma. Výsledek? Přepracování a stres na jedné straně, nepochopení na té druhé. Samozřejmě není třeba si všechno dělit přesně půl na půl, i o domácnost a péči o případné potomky by se však partneři měli rozumně podělit. Je k tomu ještě jeden dobrý důvod. Vědci z univerzity v Albertě analyzovali data o 1338 párech, sesbíraná během pěti let, a zjistili, že dvojice, které se dělí o domácí práce, mají kvalitnější sex, a ještě ho provozují častěji. Potřebujete další argumenty?

6. Pocit viny za menší příjmy

Lépe situovaný partner by ve svém protějšku nikdy neměl vyvolávat pocit viny za to, že se nedokáže dorovnat na jeho plat. A ten, kdo vydělává méně, by zase neměl upozaďovat vlastní potřeby s pocitem, že na ně nemá nárok.

Zaprvé nikdy nevíte, kdy se karta otočí. Dnešní chlebodárce může být brzy tím, kdo je finančně závislý, a naopak. Libor (43) s Dášou (37) společně zažili časy, kdy bylo peněz méně, časy, kdy víc vydělávala Dáša, i období, kdy společnou kasu táhl pro změnu Libor. Dalo jim to jistý životní nadhled a schopnost žít spokojeně bez ohledu na momentální stav bankovního účtu. Oba jsou navíc zastánci názoru, že o penězích se má mluvit otevřeně, protože pak je lhostejné, mají-li účty společné, nebo oddělené.

Zadruhé byste se neměli soustředit na nerovné příjmy, ale na společné cíle, jako jsou spoření na sdílené zážitky, pořízení pěkného bydlení nebo investice na stáří. Že toho nejste schopni? Pak má váš vztah bohužel i jiné problémy než jen ty finanční.

Co je moje, to je tvoje… Vážně? Bylo by úžasné, kdyby v každém vztahu byli oba vždy stejně velkorysí. Jenže tohle pravidlo spadá do oblasti science fiction. Ve skutečnosti má jeden z páru zpravidla tu tam pocit, že se stal hlavním hrdinou pohádky Oslíčku, otřes se. Aby se to nestalo i vám, poraďte se s odborníky. Využijte poradenství Moje zdravé finance.

Pokračujte dále