Jaké taktiky podle Vás v poslední době zloději využívají, aby se dostali k penězům na účtu?
Obecně se doba změnila v tom, že dnes jsou často podvody zabalené do různých nabídek od renomovaných společností nebo společností, které se tak tváří. Ne vždy vypadá podvod a snaha o krádež tak, že nám do bytu přijde falešná kontrola z plynáren na odečet. Dnes je podvodných možností obrovské množství a tím, že se senioři už také stávají součástí online světa, přístup k jejich účtům skrze podvodné e-maily je ještě mnohem snazší.
Sami to dobře znáte. Některé e-maily, které se tváří, že přišly od banky, jsou natolik hodnověrné, že dokážou opravdu zmást. Musíme stále dodržovat pravidla bezpečného chování na internetu. Šmejdi nepotřebují přesně znát, která banka je skutečně ta Vaše. Stačí rozeslat tisíce e-mailů a s jistotou se někde „trefí“. A pořád tu zůstává také určité procento lidí, kteří kliknou na odkaz, a vyplní svoje přístupové údaje.
Proč se to podle Vás týká právě starší generace, která má za celý život jistě mnoho zkušeností?
Je to velmi ohrožená skupina. Zkušenosti mají veliké, ale doba se zásadně a rychle mění. Není to tím, že by dříve šmejdi neexistovali. Jen neměli takové možnosti. Pokud někoho chtěli okrást, museli to dělat napřímo a skutečně se dostávat do bytu například jako falešné kontroly atd. Díky komunistickému režimu pak chyběla i osvěta. Svou roli hrálo i mnohem větší propojení mezi generacemi. Častější nebo stálý kontakt s dětmi a intenzivnější komunikace pomáhala starší generaci chránit.
"V takovou chvíli se najednou na telefonu objeví šmejd, který si se seniorem dlouze povídá, vyslechne jeho příběh a pomalu začne manipulovat."
Kde je zakopaný pes?
Šmejdi jsou neuvěřitelní manipulátoři a manipulace je vlastně všude okolo nás. Běžné manipulativní techniky používají i některé e-shopy ve stylu: „Toto zboží sleduje ještě XY zákazníků“. Nutí nás to k aktivitě. Tím dalším a hlavním aspektem je pak samota. Někteří senioři jsou skutečně dlouhodobě sami a kontakty s dětmi mají minimální nebo žádné. V takovou chvíli se najednou na telefonu objeví šmejd, který si se seniorem dlouze povídá, vyslechne jeho příběh a pomalu začne manipulovat. Senioři nechtějí člověka odmítnout, protože ta osoba jim naslouchala, byla milá a rozuměla jim. Stejně to platí u podvodných prodejních akcích, kde první část dne je pro seniory příjemná. Dostanou se na nějaký zajímavý výlet, mají obstaraný oběd a pak někdo zamkne a probíhá několikahodinová manipulace a extrémní tlak, zesměšňování odmítajících až nakonec většina podlehne a produkt zakoupí.
Čím se odlišuje člověk, který se snadno nechá okrást od toho, na kterého zloději nemají?
Podle mě to nejdůležitější je kritické myšlení a asertivita. Ověřovat si věci a nebýt v tomto ohledu laxní. Pokud mi někdo něco nabízí a já tomu nerozumím, požádat o zaslaní dokumentu s tím, že si vše pročtu nebo předám dětem, aby mi poradily. V takové situaci je důležitá asertivita, jelikož manipulace a tlak na uzavření smlouvy bude sílit. Musíme být jako kafemlejnek a opakovat to samé.
Ještě větší apel je pak na rodiny, aby se svými rodiči nebo prarodiči komunikovali, vhodnou formou jim ukázali cestu a zároveň jim dali vědět, že se případně nemusí stydět za nějaký svůj krok. Dneska se nachytá opravdu každý, netýká se to jen těch nejstarších. Pokud není možnost spojení s rodinou, existuje mnoho komunitních center, většinou zřizovaných městem, kde jsou tyto věci řešeny a kde hraje klíčovou roli společnost ostatních.
Jak si Vy sám ověřujete pravdivost nabídky či služby po telefonu?
Nikdy neuzavírám nic přes telefon. Vše si nechám vždy zaslat na e-mail s tím, že si nabídku pročtu. Stejně tak při nákupech na internetu prověřuji daný e-shop. Vždy si zadám do vyhledávače "recenze e-shop XY" a podle toho následně volím, jestli zde nakoupit nebo jestli zde případně platit kartou. U e-shopů, kde nakupuji poprvé, téměř vždy využívám služby dobírky. Největším problémem bezpečnosti je, že vždy jde proti komfortu. Čím se chováme bezpečněji, tím více to stojí práce a ubírá to z našeho komfortu. Je tedy důležité vždy najít ideální rovnováhu.
Jak banky chrání vaše úspory
Na začátku je často falešný telefonát, podvodný e-mail, zneužitá grafika známé společnosti a podobné maskování. Zloději se dnes schovávají za velké značky. Zneužity byly už všechny banky, různé doručovací služby, poskytovatelé moderních technologií a online obchody. Drzost zlodějů je nesmírná. Je tedy třeba se ptát, jak banka chrání úspory svých klientů. Nejen na to odpoví bezpečnostní expertka Martina Kadlecová.
Jakou roli hraje banka při útoku šmejda? Nedá se říct, že je to její vina, že neochrání klientovi peníze?
Banka dělá vše pro bezpečnost klientů a jejich peněz. Všechny stížnosti na podvody důkladně prošetřujeme a ověřujeme, dle našich zákonných možností. Všichni zaměstnanci, klienti i neklienti mohou podezřelé zprávy (e-maily, SMS, aj.) posílat do schránky phishing@csas.cz, kde všechny zprávy prověřujeme. Na stránkách www.csas.cz v sekci bezpečnost máme popsány různé typy podvodů a také rady, jak jim předcházet. V případě nějakého zvýšeného počtu, také vydáváme upozorňující zprávy, kde danou situaci popisujeme.
Jak bezpečně odlišit podvodníka od pracovníka banky na telefonu?
Důležité je si pamatovat, že zaměstnanec banky nikdy nechce znát bezpečnostní údaje k Bankovní Identitě, internetovému bankovnictví ani ke kartě. Po klientech nechce, aby mu nadiktovali kódy z SMS zpráv nebo aby potvrzovali v bezpečnostní aplikaci George klíč transakci nebo přihlášení.
V případě, že si opravdu nejste jisti, ukončete hovor. Skutečný zaměstnanec se na vás nebude zlobit, naopak pochopí vaši obezřetnost. Kontaktujte buď svého bankéře, se kterým jste v kontaktu, nebo pokud jste u České spořitelny, zavolejte na bezplatnou linku 800 207 207 a hovor si ověřte. Je to pro bezpečí vaše a vašich peněz.
Který útok jste v poslední době považovala za velmi zákeřný? Můžete nám ho jako příklad krátce popsat?
Bohužel v posledních měsících je jich stále více. Pachatelé využívají důvěřivosti svých obětí, což je samo o sobě velmi zákeřné.
Před pár dny jsme tady měli jeden případ, který nebývá tak častý. Klientce někdo volal. Pachatel se představil jménem banky a sdělil jí, že její účet někdo napadl, a abychom mohli dobře ochránit její prostředky, je potřeba převést peníze na „bezpečný“ účet. A protože jsme dobrá banka, tak jí jeden takový účet poskytneme. Klientku přesvědčil, aby zadala platbu na necelých 150 tisíc na účet, který jí nadiktoval, a který ani nebyl v České spořitelně. Vše zadala podle jeho pokynů a platbu také potvrdila. Na druhý den nás kontaktovala na naší bezplatné lince, že by peníze potřebovala zpět. Telefonní operátor na lince jí bohužel musel sdělit, že to nebyl telefonát z banky, ale že volal jí zloděj.
Klientka měla štěstí v neštěstí, protože pachatel se spletl při diktování čísla účtu. Nadiktoval jí číslo účtu, který neexistuje, a klientka měla za dva dny své peníze zpět na účtu.
Takových šťastných konců bychom si přáli více, ale bohužel je jich jak šafránu.
Máte na závěr nějakou radu, čeho je třeba se v otázce ochrany peněz na vlastním účtu držet?
Selského rozumu a obezřetnosti. Hlavně v poslední době jsme se všichni poučili, že pachatelé umí být velmi přesvědčiví a dokáží doslova člověka „ukecat“ tak, že udělá něco, co by ho ani nikdy nenapadlo, že by udělal. A vždy to zkouší přes –dvěma způsoby – buď člověka vystraší a nebo mu slíbí rychlý a snadný výdělek. Je třeba zachovat chladnou hlavu. Nebát se to říct a s někým se poradit. Ať už s někým z rodiny nebo se svou bankou.
