Kolik? Záleží na míře rizika
Výhodou pro investora je, že náklady, které jeho investice v podílovém fondu ponese, resp. procenta z investované částky, které zaplatí, zná předem. I podle toho si může vybírat, kam své peníze investuje. Obecně platí, že čím je investice rizikovější a potenciální výnos vyšší, tím jsou náklady na správu vyšší. Platí to i naopak. Investiční svět je z principu konkurenční… Proto je spravedlivý i v tom, že méně rizikové investice, u kterých je nižší také potenciální výnos, mají nastavenou odpovídající poplatkovou strukturu a vyjdou na menší peníze.
Z investiční hantýrky
U každého podílového fondu, ať jde o akciové, dluhopisové, nemovitostní nebo smíšené fondy, má správce, potažmo distributor, povinnost transparentně uvádět informace, včetně kompletní poplatkové struktury. Tyto informace, např. factsheet fondu, nám prozradí všechno, co je pro investiční rozhodnutí potřeba. Kromě investiční strategie ukáže i kompletní náklady spojené s investicí.
Nejběžnější je kombinace obhospodařovatelského, manažerského nebo správcovského poplatku a poplatku vstupního. Nejsou to ale všechny náklady, které se přímo promítají do výkonnosti fondu. Ty nám prozradí parametr Celková nákladovost fondu (v procentech z investované částky za rok). V praxi se setkáte s označením TER (z anglického Total Expense Ratio) nebo tzv. OGC (z anglického Ongoing charges). Zahrnují všechny náklady, které se promítnou do výkonnosti fondu. A o které je výkonnost tedy snížena.
Může se to zdát složité, ale opak je pravdou, poplatková struktura je velmi jednoduchá. Existují poplatky, které klient při investici do podílových fondů hradí přímo, v drtivé většině se jedná o vstupní poplatek. Ten je vyjádřen procentem podle typu fondu. Například při investici 100 000 korun a u vstupního poplatku 1 % zaplatí částku 101 000 korun a do podílových listů investuje částku 100 000 korun. Tento typ poplatku bývá obvykle příjmem pro distributora fondu a slouží k hrazení nákladů spojených s jeho prodejem.
Druhým typem poplatků jsou ty, které klient přímo nehradí a jsou účtovány do nákladů podílového fondu. Tím snižují jeho výkonnost a jsou vyjádřeny ukazatelem TER nebo OGC. Klient tak ví, kolik ho stojí správa podílového fondu, ale na rozdíl od poplatku vstupního tenhle už samostatně neplatí. V těchto „celkových nákladech“ fondu je pak ve formě obhospodařovatelského (správcovského, manažerského) poplatku zahrnutý i příjem správcovské společnosti a ostatní náklady.
Proč je vstupní poplatek různě vysoký?
Vstupní poplatek, neboli cena za obstarání nákupu podílových listů fondu, v drtivé většině případů hradí náklady distributora. Jeho výše odráží složitost a rizikovost investice a zároveň výnosový potenciál. Čím konzervativnější podílový fond, tím je méně náročný na prodej. Zároveň má nízký výnosový potenciál, a tomu odpovídá vstupní poplatek. Čím dynamičtější podílový fond, tím je „rizikovější“, a tedy náročnější na vysvětlení a prodej. Zároveň je vysoký jeho výnosový potenciál. Této logice odpovídá i výše obhospodařovatelského poplatku.
Existují i další typy poplatků, ale s těmi se u standardních podílových fondů moc nesetkáváme. Tzv. výkonnostní poplatek může být vybírán u fondů, které mají stanovený nějaký výkonnostní cíl nebo tzv. benchmark. Při jeho překonání se může obhospodařovatelský poplatek navýšit o „prémii“ v podobě podílu na výnosu nad předem definovanou hodnotu. Například fond cílí svou výkonnost na 5 % ročně, a pokud ji překoná, rozdělí si tento nadvýnos mezi sebe správce a klient, třeba v poměru 20 % správce a 80 % klient. Ale jen za předpokladu, že správce fondu danou hranici překoná.
Další možný je výstupní poplatek, při něm investor platí většinou za předčasný prodej podílových listů fondu. Může být účtovaný, pokud investor nedodržel statutem stanovený horizont. U standardních fondů se většinou neúčtuje, může se například týkat nově založených nemovitostních fondů, které potřebují určité kumulační období, aby mohly následně do svých portfolií koupit nějaké nemovitosti, a většinou bývá účtován jen omezenou dobu od založení fondu (například tři roky).
Takže kolik?
Pojďme se podívat na dva typy fondů. Konkrétně dluhopisový fond velmi krátkodobých investic Sporoinvest, který stojí na škále rizikovosti nejníž (1 ze 7). V porovnání k němu si vezmeme nejúspěšnější fond ze stáje ČS, akciový fond Top Stocks s rizikovostí 5.
Sporoinvest, který díky jeho vysoké konzervativnosti a velmi malému kolísání hodnoty můžeme využít i jako krátkodobou či střednědobou finanční rezervu, má velmi nízký vstupní (0,50 %) i správcovský poplatek (0,55 %), celková nákladovost fondu dosahuje ročně 0,75 procenta z investované částky (údaje platné v červnu 2023). Pokud se podíváme na jeho historickou výkonnost, ve které jsou zahrnuty veškeré poplatky a náklady, s výjimkou vstupního poplatku, ta byla za poslední tři roky 1,59 % p. a. (údaj platný k 8. 6. 2023). Je to typ podílového fondu, u kterého bude velmi malé kolísání hodnoty investice. Jeho výnosový potenciál je závislý na úrokovém prostředí v České republice, které je v současnosti velice příznivé, a tak aktuálně, tedy v červnu 2023 dosahuje velmi zajímavého zhodnocení. Ale při normalizaci úrokového prostředí, kerou trh ve střednědobém časovém horizontu očekává, se bude snižovat i jeho výnosový potenciál. Tomu je pak přizpůsobena poplatková struktura.
Všichni, kdo se do podílových fondů rozhodnou investovat, by měli mít na paměti, že výkonnost v minulosti není spolehlivým ukazatelem budoucích výnosů.
Top Stocks má relativně vysoký vstupní poplatek – 3 procenta. Správcovský už je těsně pod 2 procenty, celková roční nákladovost fondu je 2,31 procenta (údaje platné v červnu 2023). To je třeba vnímat v kontextu potenciálních výnosů. Graf historické výkonnosti napovídá, že ta byla posledních pět let více než 5,1 procenta ročně, od založení pak více než 7,8 procent ročně (po započítání veškerých poplatků a nákladů, s výjimkou vstupního).
Všechny informace o fondech nabízených ČS naleznete zde.