Téměř třetina českých školáků nedostává žádné kapesné.

22. 6. 2018

Kapesné: Kolik je moc? Kolik je málo?

Téměř třetina českých školáků nedostává žádné kapesné. Podle psychologů, pedagogů a nakonec i ekonomů je přitom klíčové, aby se děti s penězi učily zacházet co nejdříve a pochopily jejich hodnotu.

U Urbanových z Kladna se každou neděli večer odehraje stejná scénka: druhák Matyáš dostane před spaním dvacetikorunu a hned ji uloží do své malé peněženky. „Už je to takový rituál,“ směje se jeho máma Monika Urbanová. Svému synovi platí všechno, co chlapec potřebuje do školy nebo na kroužky. „Z kapesného si Matyáš občas koupí čokoládu nebo něco k pití, když je třeba na florbalovém turnaji,“ vysvětluje paní Urbanová s tím, že na větší spoření si její syn dává do kasičky peníze, které občas dostane od ostatních příbuzných například k narozeninám.

Co může vypadat jako drobná rodinná záležitost, je ve skutečnosti velmi důležité. Právě kapesné je totiž podle ekonomů i psychologů klíčovým nástrojem, který dětem pomáhá chápat cenu peněz i věcí.

Podle nového průzkumu České spořitelny dává 41 procent rodičů svým dětem pravidelně kapesné. Šetření, do nějž se zapojila téměř tisícovka respondentů, se týkalo školou povinných dětí, tedy těch ve věku od šesti do patnácti let. Ukázalo se také, že dalších 27 procent dotázaných kapesné dává jen nepravidelně; z toho u desetiny rodičů záleží na tom, jestli u sebe zrovna mají drobné nebo zda mají náladu dát potomkům peníze. U sedmnácti procent rodičů se pravidelné obdarovávání penězi odvíjí od toho, jestli dcera nebo syn podají nějaký úctyhodný výkon, ať už jde o dobrý prospěch ve škole nebo o pomoc v domácnosti.

41 %
rodičů dává svým dětem
pravidelně kapesné

27 %
dotázaných kapesné dává jen
nepravidelně

Tak to funguje i u Stehlíkových, kteří žijí kousek za Prahou. „Naše tři děti, které chodí do školy, od nás peníze nedostávají nijak pravidelně,“ popisuje Jiří Stehlík. „Ale když chtějí, abychom jim koupili něco dražšího, musejí doma pomáhat víc než běžně a v podstatě si to odpracovat.“

"Kapesné je jeden z hlavních nástrojů finanční gramotnosti;
nejde ani tak o jeho výši, ale spíše o pravidelnost"

Takovou poměrně běžnou praxi však odborníci neschvalují. „Každý máme v rodině nějaké povinnosti a měli by je mít i ti nejmenší, může to být třeba úklid hraček,“ doporučuje psycholog a rodinný poradce Rostislav Nesnídal „Mělo by to však být běžné, a ne motivované finanční odměnou. Nejlepší je, když děti pravidelně dostávají pevně určenou sumu peněz,“ říká Nesnídal, který vede českobudějovické Středisko pro rodinu.

Uznávaný česko-americký ekonom Milan Zelený pak sice peníze za odměnu neodsuzuje, ale doporučuje, aby je děti získaly jen tehdy, když vymyslí nějakou inovaci pro domácnost; může jít třeba o pravidelný rozpis služeb a dělení práce mezi sourozence.

Ze zmiňovaného průzkumu České spořitelny také vyplynulo, že téměř třetina dotázaných rodičů nedává svým dětem kapesné vůbec. To je podle odborníků problematické. „Kapesné je jeden z hlavních nástrojů finanční gramotnosti; nejde ani tak o jeho výši, ale spíše o pravidelnost,“ říká Kateřina Lichtenberková, manažerka projektu Finanční gramotnost do škol.

Kapesné je jeden z hlavních nástrojů finanční gramotnosti

Na věčnou otázku, jak vysoké má kapesné být, podle Lichtenberkové neexistuje univerzální odpověď. „Závisí to na společensko-ekonomické situaci rodiny, na věku dítěte i na tom, co všechno si má z kapesného platit,“ vysvětluje. Zatímco někteří rodiče nechávají svoje děti, aby si ze svého kupovaly svačiny do školy, tramvajenku nebo třeba kredit na telefon, jinde mají školáci kapesné skutečně „navíc“.

Mezi námi dospěláky koluje poučka, že by se výše částky měla odvíjet od toho, do jaké třídy jejich dítě chodí. V první třídě by měl školák dostávat deset korun týdně, ve druhé dvacet a tak dále. „Moc se mi ale to nezdá,“ říká k tomu Monika Urbanová. „Syn nepotřebuje víc peněz než v první třídě, takže mu apanáž zatím určitě zvyšovat nebudeme.“

"Měly by si prostředky rozdělit na tři části. Z největší z nich by měly platit povinné výdaje, jako třeba obědy ve školní jídelně, druhá, menší hromádka by měla putovat do kasičky na spoření „pro strýčka Příhodu“ a konečně třetí, nejmenší část peněz má být určena pro radost."

Lichtenberková, která působí jako lektorka finanční gramotnosti, doporučuje, aby se děti učily s kapesným zacházet podobně jako dospělí s příjmem. Měly by si prostředky rozdělit na tři části. Z největší z nich by měly platit povinné výdaje, jako třeba obědy ve školní jídelně, druhá, menší hromádka by měla putovat do kasičky na spoření „pro strýčka Příhodu“ a konečně třetí, nejmenší část peněz má být určena pro radost. „U dětí to asi bude větší část než u dospělých, ale měly by se naučit, že hned nesmějí všechno utratit za věci pro sebe,“ dodává Lichtenberková.

"Ideálně hned od první třídy by měly dostávat pravidelné kapesné."

Čím dřív se děti s penězi začnou seznamovat, tím lépe. „Ideálně hned od první třídy by měly dostávat pravidelné kapesné,“ říká psycholog Nesnídal. „Jakmile se ve škole začnou učit počítat, můžou samy poznávat, kolik co stojí a že to nejde, mít všechno hned.“ Stejně to vidí i projektová manažerka Lichtenberková, která doporučuje dávat dětem na prvním stupni kapesné každý týden. „Měsíc je na ně ještě dlouhá doba,“ vysvětluje s tím, že od druhého stupně doporučuje přejít na měsíční „výplaty“.

Mohlo by vás zajímat