Jak jsme chtěli naučit lidi platit mobilem

Tomáš Salomon pro Forbes

16. 2. 2017

I když je to už deset let, pamatuju si tu scénu dodnes. Bylo to na hlavní bratislavské poště, přímo na náměstí SNP. U přepážky stála fronta lidí, možná na patnáct dvacet minut, a čekali, až na ně přijde řada, aby mohli zaplatit svou složenku.

Mladí a vzdělaní lidé, třicátníci se špičkovými mobily a nadprůměrným příjmem. A stejně byli obětí té hrozné setrvačnosti, která je nutila vystát si tu dlouhou frontu. Přišlo mi to do očí bijící a v duchu jsem si říkal: Tady je něco blbě.

Zatímco všechna odvětví se radikálně mění, svět finančních plateb se za posledních 40 let (kromě kusu tupého plastu) neposunul nikam. Každá příjemná emoce spojená s nákupem končí momentem extrémně nepříjemného placení. Proč musíme vytahovat peněženku, když všichni máme neustále v ruce mobil?

Na té bratislavské poště se mi v hlavě zrodila myšlenka na službu, která by tenhle problém dokázala vyřešit. Spolu s Viktorem Peškou, který se mnou tehdy působil ve vedení slovenské Poštové banky, jsme o tom vedli dlouhé teoretické debaty. Jednou jsme třeba na lanovce při lyžování snili o tom, jak by placení mohlo fungovat stejně jednoduše jako posílání SMS.

Poté, co jsem skončil v Poštové bance, jsem se rozhodl, že chvíli nechci dělat v korporaci. V součtu s předchozí prací pro Pepsi a GE jsem v nich byl už příliš dlouho… Měl jsem chuť zkusit něco vlastního, postarat se o svá aktiva a uskutečnit projekty, které jsem nosil v hlavě. Takže to v roce 2008 přišlo: začal jsem se svými společníky budovat službu na mobilní platby.

Založili jsme společnost Mopet CZ, která umožňovala posílat z jednoho mobilního čísla na druhé peníze v reálném čase. Vaše telefonní číslo byl v podstatě váš účet. K platebním transakcím docházelo prakticky okamžitě, během vteřiny nebo dvou, bez clearingu ČNB, kterým se platby na bankovní účty připisují s jednodenním zpožděním.

A nad tím jako nadstavba vyrostla služba Mobito, což byly v podstatě peer-to-peer platby. Lidé si přes ni mohli posílat peníze navzájem, stačila jen aplikace v telefonu (a dostat peníze mohl dokonce i ten, kdo nebyl zaregistrovaný). A také se přes Mobito dalo platit u obchodníků. Měli jsme domluvené desítky partnerů od těch velkých, třeba nakladatelství Kosmas nebo taxíků Profitaxi, po ty malé. Třeba jsme takhle platili za oběd v kantýně pod naší kanceláří nebo v jednom malém květinářství na Břevnově.

MOBITO MĚLO PO PRVNÍM ROCE PROVOZU DESET TISÍC AKTIVNÍCH UŽIVATELŮ. PRVNÍ ROK JSME SE DRŽELI, ALE PAK...

Mobito odstartovalo v září 2012 a po prvním roce provozu jsme měli 50 tisíc registrovaných uživatelů a zhruba 10 tisíc aktivních. Ten první rok se to drželo, ale posléze to začalo umírat… a těsně před třetími narozeninami, na konci léta 2015, Mobito skončilo úplně.

Pro mě má tenhle příběh víc vrstev, point i pozitivních věcí, které jsem si v tom našel. Takže než vysvětlím, proč to nevyšlo, chtěl bych zdůraznit, že zpětně projektu Mobito vůbec nelituji a svým způsobem ho ani nepovažuji za fuck-up. Happy end ale nabídnout nemůžu, ačkoli si dodneška myslím, že na svou dobu bylo naše řešení velice jednoduché a poměrně revoluční a i dneska má svou hodnotu. Ale k věci: Proč to nevyšlo?

Nebylo by fér ukázat jen na jednu příčinu. Důvodů bylo víc.

Zaprvé: podcenili jsme už zmíněnou setrvačnost klientů, jak jsou skutečně zvyklí a ochotní platit stávajícím způsobem.

Zadruhé: svět se během těch let velmi rychle technologicky posunul kupředu, svou platební službu nabídly Google, Apple i karetní společnosti. A my si tehdy mysleli, že něco takového nejde vytvořit bez mobilních operátorů…

Zatřetí: od začátku jsme úplně nedomysleli obchodní model samotného fungování služby, její marže a nenapadlo nás, že wow efekt sám o sobě nestačí.

Takhle bych mohl pokračovat dál a vytvořit celý seznam dílčích důvodů, ale jeden z nich je třeba neopomenout.

Tomáš Salomon

Celý projekt běžel ve spolupráci se čtyřmi bankami a všemi třemi mobilními operátory. Vedle T-Mobilu, O2, Vodafonu, České spořitelny, UniCredit Bank, GE Money a Raiffeisenbank jsem byl já a mí kolegové. Všichni jsme do banku dali postupně milion eur. Pro korporace částka na úrovni zaokrouhlovací chyby, ale pro nás jako fyzické osoby spousta peněz.

Osm otců akcionářů, ale když se hledala jedna kojná matka, nastal problém. V lednu 2013, když už Mobito několik měsíců běželo, jsme měli v restauraci Bellevue kousek od Karlova mostu setkání všech CEO. Ukazovali jsme jim, jak služba reálně funguje, a právě tam mi došlo, že to nebude vůbec lehké.

Tou dobou jsem už měl v manažerské branži docela jméno a měl jsem za sebou zkušenost jako CEO banky, takže jsem Lubora Žalmana, Jiřího Kunerta, Pavla Kysilku nebo Muriel Anton znal a věděl jsem, jak uvažují. A u toho setkání v Bellevue jsem viděl, jak jim začaly šrotovat mozky. Začali přemýšlet, jak tuhle platformu využít jako svou konkurenční výhodu. A já v tu chvíli věděl, že dohoda na marketingovoobchodní podpoře bude strašně složitá, ne-li nemožná. A to se také bohužel potvrdilo.

Kojnou matku, která by pomohla Mopetu, resp. Mobitu, k dalšímu rozjezdu, ten projekt potřeboval. Jenže každá z těch firem se nacházela v různém období ekonomického cyklu a do toho přišel začátek telekomunikační krize – operátoři sekali náklady a hledali každou skulinu, kde ušetřit. Banky na tom nebyly o moc lépe. A když přišlo na Mobito, všichni si říkali, že když do toho oni nasypou prachy, tak splní úlohu i pro ostatní…

Do toho jsme museli řešit i čistě provozní trable. Lidé v korporacích, s nimiž jsme spolupráci budovali, se v té nejisté době měnili jak na orloji. Nebylo výjimkou, že ze dne na den jeden člověk skončil a s jeho nástupcem jsme začínali od nuly. Tuhle pestrost“ jsem na začátku nedomyslel a postupně se ukázalo, že byla jedním z důvodů neúspěchu, i když určitě ne tím hlavním.

Každopádně za pět minut dvanáct jsem si uvědomil, že se nám nepodaří zařadit vyšší rychlost, a přesvědčil jsem akcionáře, aby za korunu odevzdali svůj podíl jednomu z nich. Jako nejperspektivnější kojná matka se tehdy jevila Česká spořitelna. Chápu, zní to asi bizarně, když jí dnes šéfuji, ale tehdy jsem vůbec netušil, že se tu zanedlouho objevím. Jen jsem viděl, že celý koncept mobilních plateb zde rezonoval u mých předchůdců, a viděl jsem tady nejlepší perspektivu. (Šéf UniCredit Jiří Kunert mi možná dodnes nevěří, že to nebylo připravené, ale fakt nebylo – přísahám.)

POUČENÍ NA ZÁVĚR? ASI BYCH Z TOHO FILOZOFICKOU POINTU VYDESTILOVAL, ALE TO SE MI NECHCE, PROTOŽE TO BYLA PŘEDEVŠÍM PRAKTICKÁ ZKUŠENOST.

Součástí tohoto procesu bylo násilné zrušení služby Mobito. Značka se zlikvidovala, protože byla dílem všech a dohoda mezi akcionáři neumožňovala ji provozovat dál. Spořitelna si nechala jen transakční platformu, kterou využívá jako prototypovací centrum pro uskutečnění některých pilotních projektů. Svou hodnotu bezpochyby má a možná, že jeho využití ještě přijde, i když jinou formou.

Když to shrnu, Mobito (respektive Mopet) pro mě bylo nezapomenutelnou životní etapou a strašně cenná zkušenost. Nelituji ani minuty, ani koruny. Beru to jako krásný příklad rovnováhy v životě. A pak je jen na vás, jestli si z toho vezmete ponaučení.

Já jsem ve svém životě dostal velkou část věcí zadarmo jako součást působení v různých společnostech. Dostal jsem se k informacím, kontaktům, školením, prostě co bylo součástí té role. A člověk má tendenci si věcí, které dostane zadarmo, nevážit. To, co jsem si zažil s Mobitem, beru jako školení, které jsem si dobrovolně zaplatil. Byla to zatím nejdražší lekce mého života – ale také hodně přínosná. Třeba o licenčním procesu u ČNB vím od té doby úplně všechno. Však jsme také byli první, kdo dostal povolení instituce elektronických peněz v plném rozsahu.

Také to pro mě byla vysoká škola diplomacie: bylo to historicky poprvé, kdy velké banky i mobilní operátoři přijali dílčí roli a minoritní podíly v nějakém projektu. Všechno dohodnout s právníky a napasovat to na vnitřní stanovy a standardy, to byl proces, který držel pohromadě jen díky síle myšlenky.

Pro mě osobně byla k nezaplacení exkurze do startupového života. Prověřilo to mou flexibilitu i schopnost rychle reagovat a zároveň to byl zátěžový test vztahů s lidmi, s nimiž jsem pracoval. Ty tři roky už mi nikdo neodpáře. Projel jsem sice vlastní peníze, ale dalo mi to nadhled, čerstvé myšlenky, pohled na svět i odstup od korporátního marastu. Když současně pracujete se sedmi velkými korporacemi, uvědomíte si, jak jsou si vzájemně podobné a v mnohém nedokonalé. S Mobitem jsem si zažil to, co ostatní znají jen z konferencí a přednášek. Prostě mě to posunulo dál, na jiný level.

I když se to nepovedlo tak, jak jsem si na začátku představoval, beru to jako investici do sebe. Jsem rád, že jsem si to odžil, a vlastní projekt bych doporučil každému.

Poučení na závěr? Asi bych z toho filozofickou pointu vydestiloval, ale to se mi nechce, protože to byla především praktická zkušenost.

Mohlo by vás zajímat

×
George
Česká spořitelna
Bankovnictví budoucnosti.
Stáhnout